Jsou nějaká pravidla výživy, která by obecně měli dodržovat onkologicky nemocní pacienti?

Nejdůležitější je snažit se vyhýbat jakýmkoli extrémům. U většiny lidí stravujících se konvenčním způsobem, kdy kvalita jídelníčku odpovídá populačnímu průměru (to znamená, že takový člověk neřeší, co jí, a preferuje primárně to, co mu chutná a je nejdostupnější), to mimo jiné znamená, že jeho organismus bude vnímat jako extrém i rychlý přechod na to, co většinou vnímáme jako „zdravý jídelníček“. Buňky našeho organismu se musí na každou změnu adaptovat, tento proces vždy zabere určitý čas. Největší výzvou při výraznějších změnách způsobu stravování bývá nutnost dát prostor střevnímu biomu změnit svoji diverzitu, což je proces trvající i několik měsíců. Onkologičtí pacienti by tak měli vždy plně respektovat faktor času. V praxi se to bohužel z důvodu zvýšené míry stresu neděje. Stres je faktor, který ovlivňuje chování metabolismu v mnohem větším rozsahu než stravování. Pacienti by tak měli jednat především v klidu a rozvážně s vědomím, že většinu vlivů výživy na zdraví prostě neurychlíme.

Další důležité pravidlo je jíst dostatečné množství. Stres způsobený diagnózou společně s projevy samotné choroby včetně dopadů konvenční léčby velmi často způsobuje nechutenství. Energetický příjem tak může klesnut i pod hodnoty bazálního metabolismu. Typický je i velmi nízký přísun bílkovin. Tyto faktory pak společně posouvají chování metabolismu do výrazného katabolismu, což naopak jen zhoršuje celkový zdravotní stav.

V neposlední řadě je rozumné zajistit ve stravě spektrum faktorů, které mají schopnost přirozeným způsobem podporovat vznik rovnovážného prostředí. Jedná se o dostatek vitamínů, minerálních látek, antioxidantů, to znamená navýšení příjmu zeleniny, ovoce, lisovaných šťáv, ořechů a semen… Tedy opět nic, co by vybočovalo z běžných standardů racionálního stravování.

Každá choroba má svoje příčiny, jejich součástí je vždy odklon od rovnováhy. Největší smysl proto má snažit se podpořit organismus k opětovnému návratu k rovnováze, a to právě zajištěním základních podmínek, které jsou k tomu potřeba.

Měla by se výživa odvíjet i od druhu nádoru nebo tento faktor nemá vliv?

Výživa by se vždy měla přizpůsobovat aktuálním požadavkům a schopnostem postiženého organismu. Víme, že na pokročilá stadia onkologických chorob má kvalita výživy naprosto zanedbatelný přímý léčebný vliv, smysl má tak především reagovat na přímé požadavky organismu. Pokud pacient podstupuje konvenční léčbu, bývají největším problémem právě její vedlejší účinky. V takových situacích pak zjistíme, že nejvíce pozornosti a snahy přesouváme tímto směrem – nejčastěji to bývá snaha o chuťové zpestření jídel či manipulace s obsahem některých živin ovlivňujících kvalitu střevních pochodů (z důvodu řešení akutních stavů průjmů nebo naopak zácpy).

Jeden z nejčastějších nádorů u nás je karcinom tlustého střeva. Jaká specifika vzhledem k výživě obnáší?

Na vzniku karcinomu tlustého střeva se podílí řada faktorů, ve výživě se nejčastěji poukazuje na vliv přebytku masa, transmastných kyselin (jejich největším zdrojem jsou přepálené tuky, tzn. smažená a fritovaná jídla), nedostatek vlákniny a svým způsobem i nerovnováha ve střevním biomu. I tady platí to, co už zaznělo – největší význam má prevence. V průběhu léčby by pacienti měli zaměřovat pozornost na zjednání nápravy právě na těchto jmenovaných úrovních, tzn. upravit množství živočišných bílkovin a objem vlákniny na základě doporučení ošetřujícího lékaře (příjem ovoce, zeleniny a celozrnných produktů se vždy odvíjí od stupně poškození střeva, platí to i pro zdroje probiotik a prebiotik). Je velmi nešťastné, když pacient z pozice víry upne pozornost na jakýkoli stravovací styl či filozofii, o kterém se někde dočetl, že se zaručeně stane řešením jeho situace, a nerespektuje průběh choroby a chování svého těla. Právě tímto chováním si lidé ubližují nejvíce.

Onkologičtí pacienti mají často obavu, aby nedošlo k velkému úbytku váhy, aby organismus měl dost síly zvládnout léčbu. Jak to vnímáte vy?

K úbytku tělesné hmotnosti dochází téměř vždy. Hlavními příčinami jsou stres vyvolávající silný katabolismus a současně dopady klasické léčby. V takových situacích je potřeba nastavit dostatek bílkovin ve stravě, které zpomalí úbytek svalové hmoty, a především se z důvodu doporučení lékařů majících obavy o výrazné hubnutí nenechat dotlačit k přejídání se. Redukce hmotnosti v průběhu onkologické léčby je v podstatě přirozenou reakcí organismu. Je kontraproduktivní mít zbytečně přehnané obavy, tyto jenom zesilují stresové projevy a komplikují celou léčbu.

Trendem dnešní doby je také konzumace čerstvě lisovaných šťáv. Jaký význam to má právě u nádorového onemocnění? Je to vhodné obecně pro každého pacienta, nebo je třeba i k tomu přistupovat individuálně a jaká pravidla to obnáší?

Lisovaným šťávám velmi fandím, protože jsou koncentrovaným zdrojem živin (vitamínů, minerálních látek, fytochemických sloučenin, antioxidantů apod.), které v dostatečném množství nejsme schopni běžnou stravou přijmout. I tady ale platí, že každá mince má dvě strany. Příliš vysoký objem šťáv může mít projímavé účinky. Je potřeba proto jejich množství nastavit tak, aby odpovídalo individuálním možnostem pacienta. Velkou roli hraje druh nádoru a způsob léčby, který pacient podstupuje. Je dobré mít se na pozoru především u postižení střevního traktu a v situacích, kdy se projevují účinky konvenční léčby (ozařování, chemoterapie). Pokud například řešíme situaci, kdy pacient trpí průjmy, je konzumace většího množství šťáv nežádoucí, protože tento stav jenom zesílí. Nebo když je poškozen imunitní systém, je potřeba se vyhýbat příjmu tepelně neupravených potravin z důvodu rizika mikrobiální nákazy. Obecně ale platí, že čerstvě lisované šťávy jsou nutričně velmi bohatými potravinami a má smysl s nimi v jídelníčku pracovat.

Více informací o knihách, kurzech, receptech i výživě najdete na www.skolazdravehovareni.cz a www.kurzyatac.cz.