Navigace po stránce

Víte, že ...

Sedmikráska (Bellis perenis) byla ve středověku často používanou rostlinou? V mnoha částech Evropy bylo zvykem mísit šťávu ze sedmikrásek s mlékem a dávat ji štěňatům. Psíci pak nerostli a zůstávali jako mazlíčci, které si paničky dávaly na klín. V homepatii je lékem první volby při poranění hlubokých tkání a po velkých chirurgických výkonech (podáváme v ředění 9 CH 3x denně 5 granulí). Je i výtečným lékem starých dělníků zahradníků, které bolí záda v bederní oblasti a také při poškození páteře u profesionálních řidičů (podáváme v ředění 15 CH 2-3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Vlaštovičník nasbírej si na jaře, když přiletí vlaštovky

Autor: Magdaléna Dobromila Staňková

Duben je bláznivý aprílový měsíc, kdy může být ještě chladno, ale rozpuk jara a pupenů stromů už nelze zastavit a s ním a sluníčkem se k nám vracejí také tažní ptáci, aby založili nová hnízda a budili nás brzy ráno svým zpěvem. A když už přiletí i vlaštovky, nevydrží žádný milovník bylinek doma a musí ven do přírody sbírat léčivé rostlinky. Podle vlaštovek dostal jméno i léčivý vlaštovičník, který má mnohem více možností použití než jenom to jedno známé na bradavice. 

Ilustrační foto
Zdroj: Magdalena Dobromila Staňková

Vlaštovičník větší

Vlaštovičník větší je běžnou plevelnou vytrvalou bylinou a své české jméno získal podle řeckého chelidon = vlaštovka. Zmiňoval se o něm již řecký lékař Dioskurides. Rostlina začíná na jaře rozkvétat s příletem vlaštovek a s jejich podzimním odletem zas uvadá. Již v antice se používala na léčbu žloutenky. Vlaštovičník je botanicky příbuzný máku, z jeho rostliny také vytéká mléko, to z vlaštovičníku má jasně oranžovo žlutou barvu. Stonek je chlupatý a listy vykrajované ze spodu šedozelené, kvítky drobné, žluté, se čtyřmi okvětními plátky.

Vlaštovičník roste často u lidských obydlí, na rumištích, v příkopech na okrajích zahrad i lesů. Jedná se sice o bylinu jedovatou, ale v malých množstvích a v homeopatii velmi léčivou a účinnou. Náš proslulý léčitel Jiří Janča s homeopatickou vlaštovičníkovou tinkturou dosahoval skvělých léčebných výsledků i v léčbě dětí a raději prý bez vlaštovičníku ani nevycházel z domu. Vlaštovičník doporučují též jeho následovníci manželé Patakyovi, kteří propagují léčbu pomocí reflexní terapie a doplňují fytoterapií podle J. Janči. Ruský léčitel Bolotov také doporučuje vlaštovičník fermentovaný pro očistu těla. Vlaštovičník se rusky nazývá „čistotěl“.

Pro léčení sbíráme kvetoucí nať či oddenek vlaštovičníku – obsahuje kolem 30 různých alkaloidů: chelidonin, berberin, protopin a další. Účinky se podobají působení opia, působí proti bakteriím a cytostaticky (brání růstu nádorů při rakovině). Obsahuje také flavonoidy, organické kyseliny, silici, aminy a v mléčné šťávě enzymy, které štěpí bílkoviny. Bylina působí jako rostlinné antibiotikum. Léčí choroby jaterní a oční, jaterní žloutenku, žlučník – podporuje tvorbu žluči, posiluje srdce a podporuje jeho činnost, pomáhá při angině pectoris a snižuje krevní tlak. Uvolňuje křeče při trávicích potížích i kašli, tlumí dráždivý kašel při astmatu, neuralgické a svalové bolesti při revmatismu, léčí i potíže s močovými cestami a u žen harmonizuje menstruaci.

Zevně vlaštovičník pomáhá formou tinktury a obkladů u léčby mikrobiálních ekzémů, nehojících se hnisavých ran a bércových vředů, na rakovinu kůže ho odporučoval i páter Ferda. Používá se také na popáleniny, omrzliny, svědivou vyrážku. Podporuje hojení sliznic. Koupele ze silného odvaru pomáhají proti plísni na nohou, koupel trvá 10–15 minut a provádí se 1x denně. Vzhledem k jedovatosti byliny se nedoporučuje užívat ji formou čaje vnitřně, tinktura či homeopatikum se dávkuje lépe a je bezpečnější. Při požití větších dávek čaje nebo čerstvé byliny může dojít k otravě projevující se pálením v puse a krku, bolestmi žaludku až krvácením s průjmem. Je proto důležité poradit se při užívání vlaštovičníku s odborníkem, nepřesahovat doporučené dávkování nebo zvolit homeopatickou formu užívání.

V homeopatii se označuje latinským názvem Chelidonium majus. Používá se na léčbu trávicích potíží, pocitu hořkosti v ústech, nevolnosti, žlučníkových obtíží s bolestmi pod pravým žebrem vyzařujícími pod pravou lopatku, které se zhoršují obvykle kolem 16 hod., žlučníkových bolestí hlavy, zácpy se světlou stolicí a zvracení s příchutí žluče. Dávkování: Chelidonium 9 C, 5 granulí 3x denně, u akutních bolestí 5 granulí po 2 hodinách do zlepšení.

Pro zdraví duše

Podle p. Hrabici: „Odstup od všeho nedobrého, světlo ať tmu nahradí, pomáhej a chápej druhé, k tomu jsi zrozen byl.“ Podle lidového rčení prý pomůže proti nespravedlivému odsouzení a má se nosit s sebou i při soudním přelíčení.

Recepty pro zdraví

  • Vlaštovičník kapky na bradavice – tinktura s čerstvou šťávou: Smícháme čerstvě vylisovanou a scezenou šťávu z vlaštovičníku v poměru 1 : 1 s čistým 60% lihem z lékárny a uchováváme v lahvičce z tmavého skla s kapátkem. Kromě potírání bradavic čerstvou šťávou dobře funguje také tinktura, hlavně v zimě, kdy čerstvá bylina není. Hodí se též na cesty. Neužíváme vnitřně, jen zevně.
  • Léčivý ferment z vlaštovičníku pro celkovou očistu těla a při potížích s pokožkou, trávením, plícemi, očima, ušima a nosohltanem: Do 1 litru převařené vychladlé vody přidáme 50 g cukru a 100 g čerstvé nati vlaštovičníku a vše rozmixujeme ponorným mixérem. Pak přidáme 2–3 lžíce mléčné syrovátky (nejlépe slité z domácího kysaného mléka nebo kefíru z tibetské houby). Směs zakryjeme gázou a necháme kvasit v pokojové teplotě asi 2 týdny a občas promícháme, asi 1–2x denně. Ferment získá žlutou barvu a kyselou chuť. Když je hotový, přecedíme ho a uložíme do lednice. Podává se 1–2 lžíce za den mezi jídly max. 3 týdny. Zvyšuje chuť k jídlu a pročišťuje organismus. Jedovatost vlaštovičníku se fermentováním snižuje a léčivé účinky naopak zvyšují. Pomáhá i jako podpůrná léčba při rakovině.

Pro děti a maminky

Vlaštovičník není vhodná bylina ani pro děti, ani těhotné matky pro vnitřní použití, ale jinak je pro ženy užitečný – posiluje dělohu a reguluje menstruaci, antibioticky léčí některé bakterie a prvoky, např. Trichomonas vaginalis při poševním výtoku. V homeopatické podobě je bezpečný a J. Janča ho doporučoval i dětem při alergiích pro očistu a podporu jater. Děti v přírodě naučíme, že jde o jedovatou rostlinu, kterou nemohou samy trhat, ale má léčivé účinky při správném použití a jméno po vlaštovkách. Zevně můžeme šťávu vlaštovičníku aplikovat na pokožku při bradavicích i u dětí buď čerstvou, nebo formou tintury v zimě, kdy ji nakapeme na polštářek náplasti a nalepíme přes noc pro delší působení.

Kdy vlaštovičník sbírat?

Vlaštovičník roste skoro všude, proto ho nejspíš nebude potřeba pěstovat, ale jen sbírat v čistém prostředí. V zahradě ho nehubíme jako plevel, ale spíše si ho považujeme, neboť nevíme, kdy se nám jeho léčba bude hodit. Pokud se nám přeci jen přemnoží nadmíru, přidáme ho do kompostu, kde ještě poslouží. Kvetoucí nať vlaštovičníku sbíráme na počátku rozkvětu na jaře, nejpozději do letního slunovratu, později ztrácí účinnost. Oddenek sbíráme až na podzim, kdy má nejvíce účinných látek. Bylinu zpracováváme čerstvou, pokud ji chceme usušit pro pozdější výrobu tinktury, sušíme rychle hned po sběru nejlépe v sušičce při 70 °C, aby nedošlo k fermentaci.

Více o bylinkách se můžete dozvědět v knize „Bylinky pro děti a maminky“ a přímo od autorky článku M. D. Staňkové na jejích přednáškách a seminářích.

O bylinkách můžete poslouchat kdekoliv i v mobilu vysílání Magdalény Dobromily a Marie Mojžíšové v pořadu "MaMa Mia" na vlnách internetového rádia.

Aktuální pozvánky na akce v dubnu naleznete ZDE.

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Magdaléna Dobromila Staňková

Autor: Magdaléna Dobromila Staňkovábylinářka, píšící výtvarnice, ilustrátorka, fotografka, lektorka a nadšená zahradnice

Bylinky mě zajímaly od dětství a přivedla mě k nim moje babička lékařka, která mi darovala první knihu o léčivých rostlinách s praktickými návody. K homeopatii jsem se dostala přes své zdravotní problémy a hledání přírodní cesty léčení. Při svém prvním těhotenství jsem pátrala po knize o použití bylinek v těhotenství, pro kojící matky a malé děti a protože jsem žádnou takovou nenašla, musela jsem ji sama napsat, nakreslit ilustrace rostlin, nafotit a především prožít na vlastní kůži. Své zdravotní potíže v těhotenství a po porodu jsem řešila nejen bylinkami, ale i homeopatií, která je výborná právě pro tuto skupinu maminek a dětí. O své zkušenosti maminky tří dětí se ráda podělím i na tomto webu.

Se svou rodinou a třemi dětmi žiji v Třebonicích na venkovském statku na okraji Prahy 5. Napsala jsem a ilustrovala úspěšnou knihu „Bylinky pro děti a maminky“ (Grada, 2009). Vycházím z vlastní praxe, bylinky nejen sama pěstuji, ale používám je ke zlepšování zdraví celé své rodiny.

Aktuální pozvánky na mé přednášky, semináře i botanické vycházky do přírody za jedlými rostlinami najdete na webu: www.bylinkypromaminky.blogspot.cz a www.studioosm.cz.

 

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Moje arnika léčivá pomocnice

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 23.5.2019 01:22

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze