Navigace po stránce

Víte, že ...

Víte, že Agaricus muscarius je muchomůrka červená? Je to tzv. létací houba šamanů, přidávala se do piva nebo jiných povzbuzujících nápojů, intoxikace je podobná požití alkoholu. V homeopatickém ředění je to lék na tikové projevy v obličeji, neuralgie trojklanného nervu a výborný lék na omrzliny, kdy má pacient pocity brnění a mravenčení (podáváme v ředění 9 C 3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Jako malá jsem chtěla být indiánkou...

Autor: Lucie Nestrašilová

říká Magdalena Dobromila Staňková, bylinkářka, výtvarnice, ilustrátorka, lektorka i zahradnice. Žena mnoha schopností s láskou k přírodě. Magdalena sdílí své znalosti o bylinkách prostřednictvím článků i s našimi čtenáři. Proto jsme se za ní vydali do její krásné zahrady a vyzpovídali ji. 

Ilustrační foto
Zdroj: Magdalena Dobromila Staňková

Jak se zrodil váš vztah k přírodě?

Vztah k přírodě mám odmalička. Jako dítě jsem jezdila s rodiči každé léto pod stan. Bylo to pro mě jedno z nejdůležitějších období, ze kterého čerpám dodnes. Jezdili jsme s dalšími rodinami a my děti jsme měly tu úžasnou možnost běhat volně po loukách a v lese. Byla jsem nejstarší z celé party, stále jsem nutila děti něco sbírat.

Měla jsem ráda knížky o přírodě. Mým nejkrásnějším dárkem byla kniha „Encyklopedie zvířat“. První knížku o bylinkách jsem však dostala od své babičky – lékařky. Byla sice klasickou lékařkou, ale bylinky měla ráda. V té knize byla spousta praktických rad. Bavilo mě sbírat bylinky a pak v ní listovat a zjišťovat, jak je prakticky použít.

Jaké další knihy vás v dětství formovaly?

Jako dítě jsem milovala Robinsona. Líbilo se mi, jak stále něco vyráběl. Dnes ho čtu i se svými dětmi. Hodně jsem četla cestopisy a chodila jsem do Náprstkova muzea. Všechny příběhy jsem skutečně prožívala i ve svém reálném životě. Chtěla jsem žít život z knížek. Šila jsem si mokasíny, dostala jsem dětský šicí stroj, sešívala jsem na něm povlaky od polštářů, abychom měli plachtu na týpí. Přála jsem si, až budu velká, najít svého Robinsona a hodně cestovat.

Pak přišla puberta...

Ano, a v ní jsem ze svých plánů náhle odbočila. Šla jsem studovat textilní střední školu. Dostala jsem se mezi starší spolužačky, které už chodily na diskotéky, mé zájmy se změnily... Přesto jsem se časem k přírodě vrátila. Moje maminka byla výtvarnice, zdědila jsem po ní výtvarné nadání. Začala jsem kreslit a psát vlastní autorské komiksy do Čtyřlístku, což mi vydrželo celkem 10 let. Kreslím si ilustrace rostlin, fotografuji a věnuji se i keramice.

A najednou tu byla sametová revoluce…

Ano, to byl zlom. Hranice se otevřely a já mohla konečně začít cestovat a plnit si své sny. Se svými kamarády jsem stopem projela Evropu, jen tak – „na divoko“. Jezdila jsem také několik let kreslit do pohádkového světa Adršpašských skal, kde jsem měla potom výstavu svých kreseb.

Táhlo mě to stále za indiány...

Indiáni mi ale stále nedali „spát“. Můj strýc dostal nabídku jít pracovně do Venezuely, velmi mě lákalo jet za ním. Nabídl mi, ať přijedu, ale musela jsem se naučit španělsky a navíc si na cestu sama vydělat peníze. Nakonec se mi opravdu povedlo odjet s přítelem na dobrodružnou tříměsíční cestu. Z fotografií z cesty jsme pak vytvořili výstavu pro Náprstkovo muzeum.

Pak jste se stala maminkou...

Později jsem se vdala, rodině mého manžela vrátili v restituci venkovský statek na okraji Prahy, kde postupně vybudovali kemp, penzion a restauraci. Začala jsem tam zahradničit a pěstovat zeleninu a bylinky. V místním mateřském centru jsme si vytvořily komunitu maminek s dětmi. Vybudovala jsem časem ukázkovou přírodní bylinkovou zahrádku, kde nabízím exkurze a programy pro rodiny s dětmi. Splnila jsem si dětský sen a máme velké týpí, děti si zde rády hrají... Nechybí ani přírodní bytosti a skřítkové, kteří mi v zahradě pomáhají.

Kdy jste se rozhodla napsat knihu?

V době svého prvního těhotenství. Hodně jsem v té době hledala informace, jak řešit různé obtíže. Chtěla jsem sebe i své děti léčit přírodní cestou. Měla jsem svého homeopata, který mi radil i prostřednictvím makrobiotiky. Své zkušenosti jsem pak ve svém mateřském centru předávala dál. Vznikla tak poptávka po tom, abych vše sepsala. Většina věcí, o nichž ve své knize píši, je prožitých. To je na mé knize asi nejcennější. Vše je odžité, vyzkoušené. Současně s knížkou vznikal i můj blog a dnes mám děti tři a moje studium bylin i nemocí stále pokračuje…

V jednotlivých kapitolách vaší knihy mě zaujalo „oranžové okénko“.

To jsem ráda. Je to moje „osobně prožitá specialita“, kterou v jiných knihách nenajdete. Jsou to právě zkušenosti a rady pro těhotné a kojící ženy a jejich miminka. V dnešní době internetu, kdy je sice všude nadbytek informací, které jsou však často protichůdné, je spousta těhotných i novopečených maminek vystrašených. Často mají pocit, že nic nemohou a bylinek se bojí. Chtěla jsem všechny budoucí maminky uklidnit, tak jsem pro ně udělala ono „oranžové okénko“, aby věděly, že je svět v pořádku.

Na čem aktuálně pracujete?

Jezdím přednášet a vedu tvořivé bylinkové semináře v Čechách i na Moravě, přednášela jsem i našim krajanům v Portugalsku. Také na přání zakládám bylinkové zahrádky pro školky a ekocentra, i lidem, kteří se stěhují z města na vesnici a chtějí si pěstovat své bylinky. Pořádám exkurze a programy pro školy a rodiny ve své zahrádce. Píši články do různých časopisů, pro portál Svět homeopatie a pracuji na druhém dílu mé knihy „Bylinky pro děti a maminky“, kde budou méně známé byliny a často opomíjené „obyčejné“ léčivé plevely.

Váš léčivý tip pro naše čtenáře?

Arnika. Využijete ji celoročně. Většinu běžných onemocnění léčím sama pomocí bylinek z vlastní zahrady, ale arniku se mi vypěstovat nepodařilo a jsem vděčná za její homeopatickou variantu. Tato hojivá pomocnice s jemným a zároveň silným působením by neměla chybět v žádné lékárničce. Arniku si vozím na cesty pro každý případ úrazu a nabízím ji i všem rodinným příslušníkům před plánovaným lékařským zákrokem a operací pro lepší hojení.

Lucie Nestrašilová

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Lucie Nestrašilová

Autor: Lucie Nestrašilovášéfredaktorka, manažerka Homeopatické lékařské asociace

Lucka je zakladatelkou a šéfredaktorkou Světa homeopatie. Stála u zrodu tohoto portálu a intenzivně se podílí na jeho každodenní tvorbě. Snaží se Vám, čtenářům, naslouchat a neustále pro Vás vymýšlí nové projekty. Inspiraci pro nová témata hledá ve svém každodenním životě, který nejraději tráví se svou početnou rodinou. Její život je plný sportu. Ráda běhá, jezdí na in-linech a relaxuje na zimních stadionech, neboť hokej je její "druhý" život, který sdílí se svými dětmi. Lucie současně pracuje jako manažerka Homeopatické lékařské asociace. Mnoho let se věnuje dobrovolnictví a nadační činnosti a snaží se nejen prostřednictvím Světa homeopatie pomáhat druhým.

Motto: „Práce pro Svět homeopatie je pro mě stále velkou výzvou. Mám velkou radost, že se nám podařilo vytvořit tak skvělý redakční tým plný motivovaných, zapálených a inspirujících lidí. Ráda se setkávám s lékaři a dalšími odborníky na homeopatii a naslouchám jejich zkušenostem. Stejně tak ráda poslouchám své přátele, ale i lidi, které "náhodou" potkám. Je krásné, když máte své zájmy a zkušenosti s kým sdílet. I po 8 letech "u homeopatie" získávám stále nové poznatky a pevně věřím, že díky Světu homeopatie bude homeopatie a zdravý životní styl blízký i Vám.“

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Homeopatická lékařská asociace

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 19.6.2019 07:57

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze