Také vzpomínáte s radostí na dětství, kdy jste pekli s babičkou vánoční cukroví a chodili s dědou na ryby? A stejně tak, jako se s láskou starali o nás, přirozený koloběh života roli postupně obrací…

Čas nikdo nezastaví, a tak z nás jsou rodiče a prarodiče opečovávají zase naše malé ratolesti, jestli se však po způsobu „moderních seniorů“ nevydali na cestu kolem světa, nepotápí se v Karibiku či nesedí v lavicích univerzity třetího věku. Což znamená, že jsou zdraví, plní síly a prostě na nás jen „nemají čas“. Vlastně je to ta lepší varianta, objevovat vše, co za celý život nestihli, a učit se novým věcem.
Pokud ale zase slétneme na zem, většina českých pra-rodičů ve vyšším věku má spíše problém vyjít s vyměřeným důchodem a brázdí cesty k praktickým či jiným lékařům. Otázkou dnešních seniorů je v každém případě bydlení, od kterého se tak trochu odvíjí i vzájemné vztahy v rodině.
Dříve bylo zvykem bydlet pospolu ve vícegeneračních domech, kde buď vládla harmonie, nebo naopak vynikaly třecí plochy „mladých“ a „starších“, nicméně rodiny držely pospolu. Pokud člověk ve stáří již „nemohl“, „mladí“ se postarali a oplatili tak péči zpět. Dnes je to poněkud složitější. Jakoby se čas nejen zrychlil, ale i někam zmizel. Nemáme čas – na sebe ani na své blízké. Mnohdy nemáme dokonce ani finance na to, abychom svým blízkým poskytli pomoc. Sotva se sami držíme nad vodou a bydlíme zpravidla odděleně. Spousta lidí se v dnešní době pod tíhou různých pracovních povinností a starostí cítí osamoceně, opuštěně, bezradně. Citelné je to pak právě u starších lidí, kteří jsou navíc často z rodiny jakoby vyčleňováni a mají pocit naprosté zbytečnosti. „Kdo mě ještě vůbec potřebuje…?“ Děti tráví čas u počítačů raději, než by vyrazili s babičkou a dědou někam do přírody nebo aspoň do zoo.
Mezigenerační vztahy bývají složité. Každá generace vyrůstá v jiné době, za jiných podmínek a jiných možností. Všichni si neseme v sobě základy, které jsme pochytili během života, to, jaký je a byl svět kolem nás právě v té naší době. Vzniká tak určitá propast mezi jednou generací a druhou, o té třetí ani nemluvě. Starší lidé jsou více fixováni na to, co již znají, a neumí se tak rychle přizpůsobovat době „moderní“, která se rychle mění. Chytré telefony, tablety, internet, Facebook… Tím, že nejdou a už ani nemají potřebu (mnohdy ani nemohou) jít s dobou, kdy se technika rozvíjí mnohem rychleji, než stačí chápat, připadají si méněcenní, tomuto světu už prostě nerozumí. Když se k tomu přidají výpadky paměti, fyzické chátrání či neočekávané vážné onemocnění, hledají přirozeně pomoc u nás, u svých dětí. Nakolik jsme trpěliví jim naslouchat, přizpůsobit se jejich pomalejšímu tempu, empaticky se vcítit do jejich potřeb a skutečně pomoci?
Doba je zrychlená, což bereme jako fakt a ustálené klišé dohromady, nicméně často nejsme vůbec schopní či ochotní zpomalit. Vzniká tak řada nedorozumění, která jsou nejen zbytečná, ale i pro mnoho starších lidí frustrující. Uzavírají se do sebe s pocitem, že jim nikdo nerozumí, a s výčitkou v očích, že právě jejich děti je odmítají a staví na ne druhou, ale desátou kolej. Smutek a deprese pak mají volné pole působnosti a připravují živnou půdu pro různá fyzická onemocnění, která pak stejně jako bumerang dopadají na naše hlavy v podobě starostí a přání, aby se blízký člověk rychle uzdravil.
Co můžeme zlepšit? Rozhodně vzájemnou komunikaci. Ať již bydlíme s rodiči či prarodiči pod jednou střechou, nebo jsme stovky kilometrů vzdáleni, komunikace tvoří most k porozumění. Slovem můžeme zranit i rozdávat radost a naději. Dejte najevo svůj zájem a lásku třeba už jen tím, že své blízké obejmete nebo jim koupíte malou drobnost, která je potěší. Že zapomenou, kam ji před chvilkou položili? Nevadí, ona zase vypluje na povrch, když bude třeba. Učte také své děti, jak ke starším přistupovat a pomáhat jim. Můžete ale samozřejmě udělat mnohem více. Nenechávejte své blízké v osamocení.
A pokud je zapotřebí nějaký „pomocník“, ať už ke zklidnění napnutých nervů, či jiného příznaku nepohody či zdravotních obtíží, poraďte se s lékařem-homeopatem o vhodné terapii.
Pro začátek malá rada a rozcestník homeopatik a Bachových esencí od MUDr. Evy Kettmannové jako pomoc v případě dále uvedených obtíží:
- Smutek, žal ze ztráty partnera: Natrum muriaticum 30 C, Ignatia 30 C
- Strach ze smrti: Arsenicum album 30 C (nutná konzultace s lékařem homeopatem), Bachova esence Mimulus
- Únava a vyčerpání: Phosphoricum acidum 15 C
- Neschopnost usnout: Bachova esence White Chestnut, levandulový olej
- Péče o dlouhodobě nemocného partnera i během noci – následné poruchy spánku: Cocculus indicus 15 C
- Riziko virových nákaz u seniorů, kteří hlídají vnoučata: Oscillococcinum 1x týdně + grepové kapky
- Nechutenství, střevní obtíže: Nux vomica 9 C, Avena sativa 5 C
- Zácpa: Alumina 9 C
- Pohmoždění, drobné úrazy: Arnica montana 15 C
- Osteoporóza: Calcarea phosphorica 5 C, Calcarea carbonica 5 C, Calcarea fluorica 5 C, Silicea 15 C, rybí tuk
Vztahy s druhými, zejména starší generací, nás učí trpělivosti, vyžadují velkou schopnost empatie a mimo jiné pochopení, že i my jsme každým rokem starší a starší. Vždy si na to vzpomeňme a přizpůsobme své chování tomu, jak bychom chtěli, aby se v budoucnu „mladší“ chovali k nám. Koloběh života nezastavíme, a tak jej alespoň udělejme pro nás všechny o něco snazší.
Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.