Když ale člověk začne mít se slinivku potíže, zjistí, jak moc se pro něj důležitá a jak moc nepříjemný a nebezpečný je stav, když onemocní. Může to začít drobnými poruchami trávení, pocitem těžkosti po jídle, nadýmáním, nevolností se zvracením nebo pocitem na zvracení, bolestmi břicha. V závažných stavem může jít o ohrožení života.

Slinivka břišní je uložena pod levým žeberním obloukem a společně s vývodem žlučníkových cest ústí do dvanácterníku, kam se dostává natrávená potrava ze žaludku. A zde se projevuje jedna z důležitých funkcí slinivky - trávení potravy a její přeměnu v důležité živiny. Pankreatické šťávy štěpí tuky, cukry a bílkoviny.

Mezi nejčastější problémy se slinivkou patří akutní a chronický zánět – pankreatitida. Všechny obtíže, které mohou s funkcí slinivky souviset, patří výhradně do rukou lékaře. I přesto je role pacienta nezastupitelná a kromě akutního zánětu, kdy je nezbytná okamžitá hospitalizace, má pacient téměř doslova zdraví ve svých rukou a úpravou stravy má velkou šanci na uzdravení. Akutní i chronická forma mohou ale vždy znamenat vážné poškození zdraví a při zanedbání léčby i prevence i ohrožení na životě.

Klasická medicína příčiny vzniku pankreatitidy vidí v nadměrné konzumaci tvrdého alkoholu (ten stimuluje nadměrnou sekreci pankreatických šťáv a slinivka tak tráví sama sebe), obezitě, konzumací tučných jídel (přetěžují žlučník), genetické dispozici nebo úrazu. Jsou ale případy, kdy onemocní člověk žijící zdravě – štíhlý, bez genetické zátěže, skoro abstinent.

Zánět slinivky může být i důsledek některých infekčních chorob, např. mononukleózy, kterou mohou někteří lidé onemocnět a ani o tom nevědět – objeví se u nich velká únava a problémy s trávením, až odběry ukáží na prodělanou EBV, tzn. mononukleózu.

Přesto není snadné najít příčinu, proč člověk onemocní. Vždyť spousta lidí pije, špatně se stravuje, prodělá nějakou infekci, ale potíže se slinivkou nemá. Možná by bylo zajímavé, jak moc má pravdu čínská medicína, která vidí problémy vždy v psychice. Čínská medicína spojuje slinivku (stejně jako slezinu) k elementu Země a symbolizuje emoční stabilitu, potřebu seberealizace, schopnost koncentrace, místo na Zemi. Je-li energie slinivky oslabená, je to proto, že zapomínáme na svůj střed, zanedbáváme sami sebe. Dostáváme se do soukolí okolního dění a sami sebe si neuvědomujeme, dáváme se „všanc“ a nevidíme – neslyšíme – necítíme to, co opravdu potřebujeme. Četla jsem, že slezina a slinivka je střed, ve kterém se setkává energie materiální a duchovní. Musíme stát nohama na zemi, ale hlavu můžeme mít blízko nebe. Ale musí to být v rovnováze, pevní, ale se schopností snít. A o to jde. Myslet na sebe, na svůj střed, na svou stabilitu. Mít se rád…

Jak upravit jídelníček?

Čínská medicína i klasická medicína se poměrně hodně shodují v tom, jak by měl vypadat jídelníček člověka s postižením slinivky.

• Jednoznačně platí zákaz alkoholu, včetně piva a vína. To je zcela jednoznačné. Mnoho lidí si myslí, že alkohol nejvíce škodí játrům – ale primárně trpí slinivka.
• Dále je to vyloučení živočišných tuků a omezení tuků celkově (uzeniny, plnotučné mléčné výroby, čokoláda, smažená jídla, majonéza a různé dresinky, ořechy a olejnatá semena), omezení jednoduchých sacharidů (bílého cukru a bílé mouky v každé podobě).
• Klasická medicína doporučuje celozrnné obiloviny, přírodní vločky (ne křupavé müsli), naturální rýži, luštěniny, ovoce, zeleninu, zeleninové vývary, nízkotučné sýry a ryby. Já bych měla například k ovoci a zelenině výhrady – určitě je schvaluji, ale jednoznačně v tepelně upravené podobě. Slinivka „bere“ dle čínského energetického okruhu energii z žaludku a ten opravdu nemá rád chlad. Ani v létě bychom neměli pít příliš chladné nápoje a jídla přímo z lednice (typická evropská snídaně – ovoce s jogurtem opravdu není pro žaludek žádné terno).
• Pro slinivku je vhodná tmavá listová zelenina a také zelenina žlutá a oranžová – mrkev, dýně, paprika, batáty (podobně i ovoce – meruňky, broskve, špendlíky), dušená, vařená, pečená. Citrusy ani banány bych kvůli jejich „chladnému“ vlivu nepoužívala.
• Celozrnné obiloviny by měly tvořit základ jídelníčku – celozrnná rýže, jáhly, vločky, quinoa, kroupy, pohanka, ječmen, celozrnný bulgur a kuskus. U luštěnin bych byla opatrná a preferovala bych fazole adzuki, červenou čočku a fazole mungo. V kombinaci s dušenou zeleninou budou vždy dobrou volbou.
• Z masa je vhodné menší množství kvalitního, nejlépe domácího masa s minimem tuku – kuře, králík, kohout, krůtí prso. Ryby jsou v dnešní době velmi rozporuplnou potravinou. Teoreticky jsou nutričně dokonalé – kvalitní lehce stravitelná bílkovina s minimem tuku a k tomu s jódem, vitaminem D, E, B. Jaká je skutečnost, to skutečně nikdo neví – dozvídáme se o nemocných rybách dopovaných antibiotiky, krmenými granulemi s růstovými faktory. Ideální jsou divoce žijící ryby chytané na udici. Jejich cena je ale pro mnohé stěží dostupná (kilo takového lososa lze pořídit cca za 1300 Kč). V českých rybnících je situace trochu nejasná – někteří používají granule, někteří ne. Když jsem mluvila s majitelem malého rybníka, vysvětlil mi, že kdyby krmil ryby obilovinami a nepoužíval granule, tak by byly kvůli ceně neprodejné.

Důležitá jsou i režimová opatření

Kromě dietních opatření jsou na místě i opatření režimová:

• nepřejídat se,
• jíst s přestávkami a během nich nic „nezobat“,
• nepít během jídla (to je pro slinivku velmi důležité),
• dodržovat pitný režim,
• odpočívat aktivně i pasivně (sladkým lelkováním ale nemyslím televizi nebo počítač),
• Po nemoci se zcela vyléčit a myslet na to, že i banální viróza, která nás skolí v době, kdy jsme opravdu mimo svůj střed, může za nějakou dobu nadělat hodně škody.

A hlavně myslet na to, co opravdu chci, kde je mé místo, mít rád a vážit si ostatních, ale i sám sebe.