Proč jsem se ale rozhodla o nich psát? Možná proto, abych velmi jednoduše ukázala, jak se programy z rodiny přenášejí na děti a pak dál.

Náš vztah k jídlu a potravinám si neseme z původní rodiny. Pokud jsme jako děti snídali párek s hořčicí, bude pro nás přirozené stejnou snídani nabízet i svým dětem. Není úplně jednoduché takové zvyky změnit. Naštěstí je čím dále více osvícených maminek, které si uvědomují, že zdravá výživa má pro zdraví jejich dětí obrovský význam, a tak jdou do boje s rodinou, babičkami i okolím.

Já jsem se svými rodiči v tomto směru nikdy bojovat nemusela. Jak vypadá taková snídaně u mé maminky? Jáhlová nebo pohanková kaše ochucená orestovanou cibulkou s trochou česneku, v troubě pečená dýně, na páře vařená brokolice a k tomu salát z červené řepy nebo „karpáčo“ z červené řepy. A jako dezert pečené jablko s mandlemi.

Jáhlová kaše

Kaši maminka vaří tak, že si nejprve dobře propláchnuté jáhly nasucho opraží na pánvi, aby se úplně vysušily a začaly na pánvi poskakovat. Pak je z pánve dá pryč, na pánev nalije trošku olivového oleje a velmi krátce na něm orestuje nadrobno nakrájenou cibulku (zdraví prospěšné sulfidy – působí proti rakovině, proti zánětům aj. – se nejvíce uvolňují po nakrájení a až po 10 minutách, proto je lepší cibuli nakrájet a nechat chvíli stát). Na orestovanou cibulku vrátí opražené jáhly, a teprve pak vše zalije vodou, velmi mírně osolí a vaří doměkka. Jáhly jsou báječnou bezlepkovou obilovinou, naši předkové ji znali už 3 tisíce let před naším letopočtem. Obsahují železo, hořčík, křemík, vitaminy B, cennou rozpustnou vlákninu i kvalitní mastné kyseliny. Jsou lehce stravitelné, výživné, málokdy alergizují, podporují pozitivní myšlení, jsou vhodné při vyčerpání, posilují slinivku a žaludek, potlačují bakteriální dysmikrobii na sliznicích a jsou zásadité!

Často se setkávám s tím, že jáhly lidem nechutnají. Ne každý je umí dobře uvařit a také se stává, že jsou špatným skladováním zhořklé. Pokud takovou zkušenost máte, nezatracujte jáhly a dejte jim ještě šanci. Můžete je připravovat na slano, ale i na sladko třeba s medem a předem namočenými sušenými švestkami.

Carpaccio („karpáčo“) z červené řepy

Je jednoduchý, ale opravdu úžasný způsob úpravy řepy. Přesvědčila nejednoho odpůrce řepy, který si pamatoval jen sladkokyselé červené čtverečky ze školní jídelny. Je to velká škoda, protože červená řepa je velmi zdravou a téměř vždy dostupnou zeleninou. Bulva se omyje, neloupe ani nekrájí, zakápne olejem a zabalí do alobalu nebo pečícího papíru a dá upéct do trouby alespoň na 40 minut (já často, když pomalu peču maso, přidám na další rošt řepu a nechám ji tam třeba i 2 hodiny – to ale peču maso na 90-110 st.). Po upečení (můžete do řepy zkusit píchnout jehlou) se oloupe (jde to velmi snadno) a nakrájí na tenké plátky. Při servírování se může pokapat olejem nebo balzamikem. Podobně jako řepu lze péct i dýni, malé odrůdy jako např. máslová nebo muškátová se nemusí ani loupat, můžete je jen očistit, nakrájet na klínky a péct na pečícím papíře, stačí 15-20 minut.

Jablko patří k ovoci, které často alergizuje (zejména na jaře, protože má zkříženou alergii s pylem břízy – struktura jejich bílkoviny je podobná, a tak se alergie na břízu zesiluje; vynecháním jablka, ale i brambor a mrkve, se alergické projevy výrazně zlepší). Proto ho všem, které na jaře trápí alergie, nedoporučuji. Po odkvetení břízy se ale k jablkům můžete vrátit, případně zkusit formu pečenou. Pečením se totiž bílkovina, která alergii způsobuje, mění, a tak ji lépe snášíme. Proto malým dětem doporučuji vždy začínat ovocem dušeným, ale určitě ne na jaře. Nejraději začínám zeleninou – zelené fazolky, cuketa, dýně.

Připouštím, že taková snídaně nebude hotová za 10 minut, ale na druhou stranu si takovou dobrotu můžete dát třeba o víkendu, nebo si alespoň zeleninu předpřipravit, a pak jen uvařit kaši. Pokud snídá vaše rodina jinak, nebude jednoduché to změnit. Nejhorší je, když mají partneři rozdílné názory a v lepším případě je jeden z nich ignoruje, v horším je proti nim. Základem je nebojovat a nezlobit se, ale svým příkladem nalákat ostatní. Děti jsou jako opičky. Vždy opakují to, co děláme my, i když se nám to někdy nelíbí…