To, jak se cítíme, přitom vychází z naší interakce s vnějším prostředím. „Je to proces velmi dynamický, protože už když pacient odchází z ordinace, může se cítit jinak, než když mluvil o svých potížích,“ vysvětluje lékařka a stomatoložka Ilona Ludvíková, předsedkyně Homeopatické lékařské asociace. Proto je podle ní potřeba pacienty naučit, že zdraví je jejich osobní věc a musí ho chránit a aktivně podporovat. Rovnováha je totiž vratká.

Jak bude člověk, respektive jeho organismus reagovat, přitom záleží na tom, s jakým problémem, respektive s jakou zevní příčinou se potká. „Čím je příčina nemoci agresivnější, tím bude biologická reakce různých lidí podobnější. To znamená jediné, všichni postižení budou mít stejné potíže,“ vysvětluje lékařka. Představte si to třeba tak, že když se říznete, poteče vám krev. Pak je na místě konvenční léčba, například je třeba ránu zašít.

Jestliže však zevní příčina není tak agresivní, pak onemocnění míří rovnou do nejzranitelnějšího orgánu nebo tkáně. O tom, kde se potíže v našem těle projeví, rozhodují zděděné predispozice a náš aktuální životní styl. V této situaci se pak projeví individuální příznaky. Ty se následně snadněji řeší například na míru ušitou homeopatickou léčbou, která vhodně doplňuje konvenční postupy léčby. Každý pacient má tedy svůj originální způsob, jakým jeho tělo vyjadřuje problémy.

Akutní stres

Typickým příkladem je reakce na akutní stres. Na něj lidé reagují různě: šokem, panikou, vztekem. „Je to individuální a podle toho se také individuálně vybírají homeopatické léky. A to platí i v případě, že tím stresorem je onkologické onemocnění, například zpráva o diagnóze,“ vysvětluje Ludvíková.

Lékařka připomíná, že onkologická onemocnění se týkají stále většího počtu lidí, v současné době je to v Česku zhruba 50 tisíc akutně nemocných a plus ti, co jsou onkology sledováni po prodělaném onemocnění.

Jak vysvětluje lékárnice a odbornice na homeopatii Renata Semeráková, psychika se významně podílí na procesu uzdravování, rozvoji i návratu nádorových onemocnění. Pozitivně také ovlivňuje imunitu, včetně té protinádorové.

Ataka panického strachu

Lékem, který pacientům pomáhá, je Aconitum napellus. Jde o homeopatický lék na ataky panického strachu, které pacient nevyjadřuje slovně, ale somaticky. „Projevují se u něj například pocity svírání, návaly horka, bušení srdce, bolest na hrudi a také intenzivní úzkosti spojené s bezprostředním pocitem smrti. Typicky se objevují před půlnocí a pacienti si jsou jistí, že se jim onemocnění stane osudným. Říkají, že dokonce vědí kdy. Mají jasné představy, že se nedožijí například Vánoc,“ vysvětluje Semeráková. Lék přitom na tyto pacienty v okamžiku ataky stresu působí velmi rychle a pozitivně.

Panika nebo hněv

Dalším lékem, který je podle typické reakce pacienta možné použít v případě akutního stresu, jakým bývá oznámení onkologického onemocnění, je Gelsemium sempervirens. „Jde o takzvaný lék špatných zpráv, které se pacient dozvěděl náhle, necitlivě a bez obalu. Je v šoku, ohromen, celý se třese a má paralyzující intenzivní úzkost a strach z budoucnosti. Obává se dalšího průběhu nemoci, léčby,“ popisuje Semeráková. Jestliže si takový pacient dojde pro pomoc do homeopatické ordinace, velmi mu pomůže, pokud ho lékař dokáže uklidnit a dopodrobna mu vysvětlí, jak mu homeopatie může v takové situaci pomoci.

V reakci na akutní stres se používá také homeopatikum Ignatia amara. „Je to lék na emoční šok, projevující se reakční panickou poruchou, určitým tichým smutkem, který se dostaví po oznámení závažné diagnózy. Typické je střídání slz a smíchu během jedné návštěvy, dlouhé povzdechy a zívání, úzkosti ohledně léčby a diagnózy,“ popisuje Semeráková s tím, že paradoxně se psychika těchto pacientů během léčby onkologického onemocnění zlepšuje. K tomu jim pomáhají také dlouhé procházky, sociální kontakty a celkově jakékoli rozptýlení.

Dalším lékem na hněv, který může být reakcí na stres, je Nux vomica. „Hněv se přitom může projevit například vůči lékaři s tím, že je zodpovědný za všechno zlé, co se stalo, podcenil situaci, neprovedl správná vyšetření a může i za to, jak nepříjemné jsou chirurgické zákroky, které pacient považuje za zohavující,“ vysvětluje Semeráková. Takovým pacientům se uleví ve chvíli, kdy díky homeopatii odhodí emoční břemeno. Budou pak velmi aktivní v boji s nemocí. Udělají si seznam vitamínových přípravků, které by jim měly pomoci. Kromě toho ocení, když si budou moci zorganizovat práci tak, aby mohli pracovat i během léčby.