Setkali jste se již se souslovím „aktivní jizva“? Jakákoli jizva na našem těle může být skrytým problémem. Naše „tělesná slupka“ má určité vrstvy. Zjednodušeně by se daly vyjmenovat od povrchu do hloubky asi takto: kůže, podkoží, svalová povázka a sval. Všechny tyto vrstvy by při správné funkci měly být vůči sobě do jisté míry posunlivé.

Posunlivost je zajištěna mimo jiné také optimální hydratací tkání. Pokud dojde k poškození vrstev úrazem, nebo operačním řezem, může se stát, že se při hojení jednotlivé vrstvy k sobě „přilepí“. Ztratí schopnost posunlivosti. Pocitově můžeme vnímat v takovém místě nepříjemný tah, někdy i omezení hybnosti v pohybovém segmentu, který se nachází poblíž. Například po operaci slepého střeva můžeme vnímat omezení hybnosti v pravém kyčelním kloubu.

Po zhojení jizvy může bolest sama o sobě vymizet. Nicméně zůstává tzv. aktivní. Povrchové tkáně celého těla jsou navzájem propojeny a aktivní jizva tak může vyvolat potíže i na vzdáleném segmentu těla. Velmi se mi líbilo přirovnání, které obzvlášť ženy dobře pochopí. Představte si, že si uděláte uzlík, nebo větší zádrhel na silonkách a ty si pak oblečete. Velmi dobře cítíte, že není vše, jak má být. A podobně je to i se svalovou povázkou, podkožím a kůží. Dá se říci, že větší sklon ke vzniku aktivních jizev mají jizvy hojící se špatně a dlouho. Ale i zdánlivě bezproblémové hojení může mít následky.

Jak se pozná?

Aktivní jizva se pozná především palpačním (pohmatovým) vyšetření. Zjišťují se jednak možnosti vegetativního systému v oblasti jizvy, často se v místě jizvy kůže více potí, je lehce teplejší. Dále se vyšetřuje posunlivost jednotlivých vrstev vůči sobě. To je vyšetření, které by měl umět každý fyzioterapeut. Pacient reaguje na tlak a tah v oblasti aktivní jizvy bolestivě. Bolest se nemusí projevit přímo v místě jizvy, ale často úplně v jiné části těla. Jizva může být také aktivní pouze v některé vrstvě. Nejčastěji není jizva aktivní a citlivá v oblasti kůže, ale při vyšetření ve vrstvě svalové, kde byl proveden operační řez bývá jizva často bolestivá.

Jak se léčí?

Pro ošetření aktivní jizvy vás fyzioterapeut může naučit speciální techniky, které vychází z různého protahování a tlakové masáže v oblasti jizvy. Techniky je potřeba provádět pravidelně a až do odstranění všech omezení posunlivosti.

Jak předejít vzniku aktivní jizvy?

Nejdůležitější je jizvu včas „otužovat“. Např. u operačních jizev jizvu omývat a čistou rukou se jí dotýkat po celé délce. Dotek musí být nejdříve formou lehkého hlazení, aby nebyl porušen proces hojení. S postupem hojení se přidává na tlaku a protažení. Jizvu je vhodné vždy protahovat v podélném směru, tedy neoddalovat okraje jizvy od sebe. Dnes se doporučuje jizvu promazávat. To je také vhodné, ale pokud je kůže mastná, získává jiný vjem – pocit. Proto je důležité jizvu zvykat na dotek a tlak i bez oleje a masti. Proces hojení jizvy trvá mnohem déle než se nám jeví. Ke slepení vrstev a stažení dochází nejčastěji v raných fázích, tedy do šesti týdnů od vzniku jizvy. Jizvu je ale potřeba ošetřovat 3-6 měsíců po jejím vzniku.

Výjimku tvoří jizvy a rány, u kterých lékař vysloveně zakáže kontakt jizvy. To může být u pacientů, kteří mají např. sklon k infekcím, apod.. Tehdy se začíná s „otužováním jizvy“ až po zhojení povrchové vrstvy kůže, což je zhruba za 14 dní.

Jizva může být aktivní i po 40 letech. Přijdete-li na rehabilitaci s jakoukoliv potíží, měl by se fyzioterapeut vždy tázat na jizvy a všechny vyšetřit.

Aktivní jizva může např. vyvolávat chronické bolesti zad, bolesti hlavy migrenózního typu, apod. Aktivní jizvy po operacích břicha mohou zhoršovat optimální funkci trávení - svalové povázky úzce komunikují s povázkami, na kterých jsou zavěšeny a jimiž jsou obaleny vnitřní orgány.

Obzvlášť opomíjené jsou jizvy u žen po nástřihu hráze, které mohou zhoršovat menstruační bolesti, udržovat bolesti v zádech, apod.