V poslední době se častěji setkávám s klienty po těžké životní ztrátě (nebo s jejich blízkými), kteří nevědí jak reagovat). Lidé jsou mnohdy zaskočení rejstříkem možných reakcí na náročnou událost a to jim v dané situaci nepřidá. Jistě nejsem arbitrem toho, co je a co není „normální reakce“. Spíš společně hledáme cesty, jak dotyčného v dané situaci co nejvhodněji podpořit.

Kdo potřebuje smutek?

Dovolit si smutek a truchlení je tou nejpřirozenější reakcí na náročnou životní událost, která nás zasáhla. Toto období má svoje zákonitosti a časovou posloupnost, která se nedá zastavit ani přeskočit. Dá se pouze prožít.

Z toho pohledu je smutek obrannou reakcí, která nás zpomalí a tím chrání před neuvážlivými kroky. Poskytuje nám prostor pro zpracování a zažití nové situace, tak abychom si ještě víc neublížili. Je to dobrá zpráva o tom, že náš organismus reaguje správně - volí účinné ochranné mechanismy, s cílem navrátit nás postupně zpět do rovnováhy.

A teď trocha teorie

Jednu z nejznámějších teorií smutnění vypracovala americká psycholožka Elizabeth Kübler-Rossová, v roce 1969. Na jejím modelu si můžeme představit pět nejčastěji se vyskytujících reakcí na velkou životní ztrátu (rozchod, smrt blízkého, vážné onemocnění, neplodnost, ztráta vztahu – zaměstnání – životní náplně apod.)

1. Fáze popření může být prvním stádiem a je charakteristická postojem, kdy člověk odmítá novou situaci akceptovat. Typickou reakcí bývá: „to je omyl, tohle se přece nemohlo stát“, nebo: „někdo musel zaměnit údaje“. Je to dočasná obrana, která se následně vyvíjí v další reakce.
2. Následovat může fáze hněvu, agrese a závisti. Je to období pláče, křiku, hledání viníka, někdy také zmateného a iracionálního chování. Nastává, když je zřejmé, že popírání už nemá smysl. Hněv může být směřován vůči těm, kteří nebyli bolestivou událostí stiženi, vůči sobě, vůči rodině anebo těm, kteří o dotyčného pečují.
3. Smlouvání je strategie, kdy člověk začíná chápat závažnost situace a snaží se vyjednávat a nabízet „úplatky“, aby životní změna nebyla trvalá a definitivní. Odpovídá vnitřnímu postoji: „udělám cokoliv pro to, abych tuhle situaci zvrátil“.
4. Deprese je fází vyčerpání, rezignace a uzavření se. Provází ji pocit, že jakákoliv snaha je už zbytečná, neúčinná a ztrácí význam. V této fázi člověk vnitřně prožívá silnou emoci smutku, zklamání, osamění.
5. Fáze smíření – „bude to v pořádku“, jsou věci, které nemůžeme změnit, ale můžeme se podle nich zařídit. Začínáme opět postupně mobilizovat síly a hledáme motivaci k pokračování v cestě. U řady lidí se prohlubuje uvědomění duchovní podstaty života, jako nedílné součásti jejich existence, se kterou začínají aktivněji pracovat. Tento zdroj je jimi později hodnocen jako velmi cenný a trvalý.

Praxe je pochopitelně mnohem pestřejší a bohatší než jakákoliv teorie. Fáze nemusí následovat v tomto pořadí, některé se mohou opakovat, jiné se nevyskytnou vůbec. Zpravidla však zaznamenáme minimálně 2 z výše uvedených.

Jakou terapii zvolit?

Smutek se v dnešní společnosti příliš nenosí - neodpovídá totiž obrazu spokojeného, úspěšného, vyrovnaného člověka, kterým bychom přece měli být. Mnohdy ho nebereme jako přirozenou reakci, nebo důležitou informaci o našem životě, se kterou máme pracovat. Proto příliš brzy a příliš často saháme po klasických lécích, abychom tuto „anomálii“ zkorigovali.

Každý případ je individuální, nicméně domnívám se, že u zdravého člověka, který prožívá fyziologicky přirozené období truchlení, je nejvhodnější léčebně nezasahovat a dopřát dostatek času k přirozenému procesu hojení. Pokud je obtížné zvládat situaci vlastními silami (např. při dlouhodobější stagnaci v určité fázi), je na místě vyhledat odbornou terapeutickou podporu a doplnit ji šetrnou a účinnou homeopatickou léčbou.

Zde jsou některé homeopatické léky, se kterými můžeme v jednotlivých fázích pracovat:

• Aconitum napellus - náhlá prudká změna, trauma v rovině psychické nebo i fyzické
• Staphysagria - ponížení, křivda, ublížení, degradace vlastní hodnoty
• Phosphoricum acidum - vyčerpané tělo i mysl, dlouhodobá neúnosná situace, péče o ostatní
• Rhus toxicodendron - nedostatek energie k přijetí změny a posunu vpřed
• Ignatia amara - přecitlivělost, střídání emocí, pocit tíhy
• Carbo vegetabilis - vyčerpání, kolapsové stavy, organismus zatížený léky
• Nux vomica - zlost, výbušnost, život pod tlakem, zneužívání léků, alkoholu, cigaret
• Magnesia phosphorica - pocit osamění a existenciálního ohrožení
• Cuprum metallicum - dlouhodobé upřednostňování ostatních na úkor sebe sama, tenze, křeč
• Aurum metallicum - klinická deprese v reakci na životní nezdar a řada dalších.

V obdobných situacích je jednoznačně na místě konzultovat výběr léku, jeho ředění i četnost dávkování s odborným homeopatem.

Přeji nám všem, abychom si uměli naplno užívat všech radostí života, a abychom obtížné životní lekce dokázali přijímat s pokorou a s respektem, který si zasluhují.

Alice J. Lapišová