Kontinence je fyziologickým stavem při uspokojování potřeby vyprazdňování moči. Je to děj komplikovaný a pouze zčásti objasněný, podmíněný souhrou mnoha faktorů. Zahrnuje dvě protichůdné funkce - plnění a vyprazdňování. Poruchou v různých úrovních řízení tohoto děje vzniká „inkontinence“.

Močová inkontinence je definována jako nechtěný únik moči, který způsobuje hygienický a sociální problém. Je příznakem s různými příčinami. Následky inkontinence se promítají do všech oblastí života ženy. Cílem pomoci a péče je minimalizovat problém a v lepším případě znovunastolit fyziologický stav a maximální komfort.

Existuje více typů inkontinence moči – u žen je nejčastěji se vyskytujícím typem stresová a urgentní inkontinence. Inkontinence postihuje asi 20 % žen nejčastěji po 30. roce života, s rostoucím věkem procento stoupá (zejména v období menopauzy) a dosahuje více než 50 %. U žen po prvním porodu byla různými studiemi prokázána inkontinence u 23 až 70 %, ale trpí jí i ženy, které nerodily.

Příčiny inkontinence jsou multifaktoriální s významnou spojitostí s obtížnými porody (operativní porody nebo spontánní porody dětí s hmotností nad 4000 g a porody s dlouhým tlačením během vypuzování plodu); s celoživotní nadměrnou fyzickou zátěží; s chronickými zánětlivými nemocemi; s ochablostí závěsného aparátu v důsledku postmenopauzálních hormonálních změn; s ochablostí hlubokého stabilizačního systému a s nevhodnou jednostrannou zátěží.

Terapie inkontinence by měla být komplexní a zahrnovat postupy nejenom operační (miniinvazivní, chirurgické) a farmakologické, ale také behaviorální (bladde dril), psychoterapeutické a fyzioterapeutické (speciální cvičení a pomůcky zlepšující tonus pánevního dna).

V životě ženy existují období - například těhotenství a laktace, kdy není vhodné využít většinu z výše uvedených postupů a kdy primárně musíme zvolit zejména ty, které jsou šetrné k organismu matky a dítěte.

Příběh ze života:

Paní Sabina je mladá žena ve věku 30 let, je vdaná a má za sebou porod jednoho dítěte. Od porodu trpěla únikem moči. V době konzultace její obtíže trvaly přibližně 1 rok. V rodinné a osobní zdravotní historii paní Sabiny nebylo zjištěno žádné závažné onemocnění. Negovala také jakékoliv předchozí potíže s vyprazdňováním moči. Trpěla pouze občasnými vaginálními výtoky a bolestivou menstruací. Od dětství sportovala.

Porod jejího dítěte začal spontánně, nástupem pravidelným kontrakcí. První doba porodní (otevírací) trvala asi 7 hodin, ve druhé době porodní (vypuzovací) probíhalo dlouhé tlačení v různých polohách (celkově asi 50 minut) bez progrese postupu porodu, následované zhoršením ozev plodu. Porod byl ukončen operativně - císařským řezem (SC); narodilo se děvče 4100g/52 cm. Poporodní období po SC probíhalo nekomplikovaně. Rozběhla se laktace a dítě bylo plně kojeno.

Asi týden po operaci se u paní Sabiny objevily opakované urgence na močení s následným únikem nejprve malého množství moči, postupně se objem unikající moči zvyšoval. V období po porodu paní Sabina trpěla také psychickou rozladou s pocity selhání, protože porod proběhl zcela jinak, než jak si původně představovala. V rámci pooperační rehabilitace posilovala svaly pánevního dna, prováděla trénink přerušování proudu moče. Po šestinedělí zahájila cvičení pilates a pokračovala v plném kojení svého dítě. Obtíže při močení stále přetrvávaly.

Vzhledem k ostychu řešit tento problém, navštívila svého gynekologa až tři měsíce po porodu - byla jí předepsána farmakoterapie. Paní Sabina předepsaný lék neužívala, protože si v příbalovém letáku přečetla, že není vhodný pro ženy během kojení. Následně navštívila urogynekologii, kde absolvovala urodynamické vyšetření, kterým byla potvrzena diagnóza urgentní inkontinence. Na základě diagnózy jí byla opět doporučena standardní farmakoterapie, kterou žena z výše uvedeného důvodu znovu odmítla. Náhradní variantou byl předpis antibiotik a elektrostimulační léčby, po které došlo ke zmírnění obtíží asi na 3 měsíce. Poté se urgence znovu objevila.

Neřešená inkontinence představovala pro paní Sabinu výraznou fyzickou a duševní nepohodu, proto hledala jiné řešení. Po dalších asi třech měsících konzultovala svůj problém s homeopatem, který jí doporučil užívat homeopatický lék Staphysagria 9 C 3x denně; jednorázově dostala také tentýž lék v potenci 200 C. Po 6 týdnech došlo k výraznému ústupu potíží. V současné době si klientka bere lék příležitostně s objevením se prvních náznaků urgence.

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.