Jak se zbavit takového stresu?

Prvním krokem je uvědomění si, že to tak máme. Pak je vhodné trénovat všímavost a být co nejčastěji bděle v přítomném okamžiku. Být si vědomi sami sebe: kde stojím, jak dýchám, jestli v těle někde cítím napětí, jestli napětí jde uvolnit pomocí dechu.

Potom můžeme přemýšlet, jak napětí předejít. Uvolnit se v těle, uvolnit se v životě, uvolnit se v hlase. Samozřejmě nestačí být v cítění, myšlení svobodný jen v situaci, když nám nadřízený řekne, že dovolenou nedostaneme (i když jsme byli domluveni). Bylo by asi legrační a nežádoucí, předklonit se, zhluboka se nadechnout a hlasem vytaženým až někde z paty hlasitě zazpívat „a dóóóóóst”.

Účinnější bude pravidelný trénink, seznamování se se sebou samým i se svým hlasem.

Pomohou nám k tomu cvičení:

1. Stojíme pevně zakořeněni chodidly. Kolena jsou povolená, volná, můžeme se lehce pohupovat. Volně se předkloníme (předklon nesílíme), pomalu se zvedáme a hluboce nadechujeme nosem. Výdech vedeme ústy. Zopakujeme, ale při výdechu povolíme dolní čelist a spolu s výdechem pustíme přes hlasivky nekorigovaný zvuk – takový, jaký chce vyjít. Zopakujeme ještě jednou a zvuk pustíme odvážněji. Možná se napoprvé u tohoto cvičení budeme cítit trapně, nekorigovaný zvuk totiž může mít různé podoby. Je dobré vědět o tom předem – při cvičení budeme uvolněnější.
2. Stojíme rovně, pevně, ale uvolněně. Jemně se kolíbáme, jako když slyšíme tichou, pomalou hudbu. Můžeme mít zavřené oči. Pomalu zvedneme ruce před sebe, dlaně dáme proti sobě, ale nedotýkají se. Pohybujeme se „jako tráva ve větru“ – nohy pevně na zemi, hýbeme se ze strany na stranu, pohyb vychází z boků. Ruce jako by převalovaly neviditelný míček. Volně a vědomě dýcháme, dech však nijak neupravujeme, jen pozorujeme. Když je náš dech, náš pohyb i pohyb rukou v souladu, dovolíme si s výdechem pouštět také hlas. Jen pozorujeme. Jaký je? Je odvážný, nebo někde uvízl a nechce se ukázat ve své kráse?
3. Stojíme na místě, pozorujeme dýchání. Při každém výdechu přiložíme „míček“ z dlaní na některé místo našeho těla a zároveň pustíme z uvolněného krku zvuk, který nám to místo nabízí (zřejmě to bude pokaždé jiný zvuk).
4. Dovolíme si výraznější, nesymetrický pohyb. Neodcházíme z místa. Stále dýcháme bděle a necháme z krku vycházet hlas – zvuk, který chce vyjít. Pohybem těla se pokoušíme zvuk kopírovat.
5. Před ukončením této pohybově zvukové praxe si dopřejeme ještě uvolňující cvičení. Ve stoje zvedneme s nádechem ruce nad hlavu, chvilku jsme v napětí. Výdech pustíme v úplném uvolnění – ruce volně spadnou a naše rty „odfrkují“ stejně jako kůň.

Každé z uvedených cvičení opakujte tak dlouho, dokud si to přeje vaše tělo a váš hlas. Je vhodné cvičit každý den, zařadit aspoň jedno z cvičení do vaší každodenní pohybové praxe, ať je jakákoliv.

Cvičení k uvolňování hlasu, a tedy i k tréninku odvážnějšího kráčení po cestě svobodného projevu našeho „já“, je samozřejmě spousta. Možná i vás samotné nějaká napadnou.

Když si dopřejete pravidelné cvičení, věřte, že váš hlas si sám vyžádá prostor k projevu.

Pokud by se náhodou stalo, že neuhlídáte hranice možností vašeho mluveného či pěveckého projevu a objeví se potíže, vezměte na pomoc homeopatické léky:

• Po nadměrné námaze hlasivek vždy prospěje Arnica montana 9 C.
• Při chrapotu z únavy hlasivek s pocitem, že hrdlo pokrývá blána a nutí odkašlávat, pomůže Manganum metallicum 9 C.
• Když je chrapot takový, že se objeví jen po delší odmlce a pak ho „vyzpíváte“, užívejte Rhus toxicodendron 9 C.

Zvolený lék užívejte v dávce 5 granulí každé 2 hodiny. Při zlepšení interval podávání prodlužte.

Při chrapotu lze také využít kus skořice či hřebíčku, které dlouho cucejte místo bonbónu. Koření pak vyhoďte, nejezte ho.

Skvěle pomáhá také studený macerát z květů slézu. Má nejen překrásnou barvu, ale i skvěle chutná. Účinkuje velmi rychle. Večer vložte do sklenice s vodou květ slézu, zalijte studenou vodou. Přes den vypijte ve vícero dávkách.

Někdy, a nejen v situaci, když nás trápí hlasivky, je však lepší než využít jakkoliv vytrénovaného hlasového projevu zůstat tam, kde právě jste. Jen vnímat tělem, sluchem, zrakem a čichem to, co je kolem vás. Mlčky, i když nesouhlasíte.

Jak říká dalajláma: „Pamatujte, že mlčení je někdy tou nejlepší odpovědí.“