Když se u našeho syna objevily první příznaky atopického ekzému, byl to pro mě konec světa. Denně jsem vídala v práci malé pacienty s ekzémem prakticky po celém těle, ty nešťastné děti i maminky. Dokázala jsem si tak vytvořit hrůzostrašné představy do budoucna. Naštěstí jsem již v té době znala homeopatii a řadu úžasných přátel, homeopatických odborníků. A tak jsme to zvládli skvěle.

Samozřejmě bylo potřeba nejen řešit zařazení homeopatických léků, ale také vyloučení některých potravin ze stravy a celkově změnit stravovací návyky. A právě v té době jsem začala řešit, co vlastně doma jíme, co je „zdravé“, co je „bio“, jaké máme alternativy. A jsem si jistá, že nebýt nemoci mého syna, řadu věcí bych nezjistila a neobjevila. Jistě bych dnes neměla domácí mlýnek na obilí, zcela určitě bych neřešila, které ovoce či zelenina je bio, neměla bych dnes na misce rozklíčené fazole adzuki a je hodně pravděpodobné, že bych ani nestudovala tradiční čínskou medicínu.

Až i vy budete jednou bilancovat, jak jste tu nemoc zvládli a co vám nejen vzala, ale i přinesla, přála bych vám podobná zjištění, k jakým jsem dospěla nejen já, ale i řada mých přátel. Nemoc, to je znamení, je to signál, že něco musíme dělat jinak. S nemocí nemá smysl bojovat, musíme ji pochopit, poznat, k čemu máme jejím prostřednictvím dospět.

Krásné dny přeje vaše Radana.