Dlouho jsem nepřispěla žádným příběhem ze života s naší fenkou Kanie. Už je z ní celkem velká psí slečna, se svými 35 kily se má čile k světu. Z lenocha se nám za těch několik měsíců podařilo vychovat celkem aktivního psa. U nás v rodině jí ani nic jiného nezbývalo. Minulý měsíc se mi ale ta její energie stala téměř osudnou. 

I přes dost šílené počasí v podobě lehkých dvou stupňů nad nulou, vichru a deště jsme s manželem vytáhli Kanie na „házecí“ procházku. Ta spočívá v tom, že vezmeme gumový kroužek, který jí házíme, a ona celá radostná pro něj běhá a nosí nám ho zpět. I když by tolik sprintovat neměla, říkáme si, ať si ten svůj psí život hlavně užije. A protože ten kroužek miluje, není co řešit.

Tentokrát byl v házení aktivní můj muž. V jednu chvíli jsem si řekla, že ho v tom dřepování a házení zastoupím. Zavolala jsem Kanie, vzala kroužek, hodila a – do nohy se mi zamotalo její dlouhé stopovací vodítko. Kanie se plnou parou rozběhla vpřed, já udělala otočku, zařvala jsem, padla na zem – a myslela jsem si, že mi urvala nohu pod kolenem a já se už nikdy nezvednu. Ta bolest byla šílená. Asi dvě minuty jsem ležela, rozdýchávala jsem to, pak mi můj muž pomohl se zvednout a „dopajdat“ do nejbližší kavárny. Hned od kávy jsem napsala SOS zprávu MUDr. Ludvíkové, autorce knihy „Homeopatie a sport“, a požádala ji o akutní radu. Jelikož jsem mohla na nohu stoupnout, vypadalo to „pouze“ na naražené koleno, což není vážné zranění, jen bolestivé.

Její doporučení:

  • Arnica montana 9 C + Ruta graveolens 15 C (toto ředění působí i proti bolesti). Tuto kombinaci užívat každou hodinu po 5 granulích, od dalšího dne 3x denně. Ráno při vstávání přidat Rhus toxicodendron 9 C.

Jelikož mě noha opravdu velmi bolela a chtěla jsem být co nejdříve fit, vzala jsem všechna její doporučení velmi disciplinovaně, k tomu jsem zachovala klid, lehla jsem do postele, četla jsem si knížku a doufala, že se z toho nevyvine nic horšího. Koleno jsem navíc chladila, aby neoteklo.

Druhý den bylo nejtěžší vstávání, neboť koleno ztuhlo a potřebovalo pomalu rozhýbat. V léčbě jsem pokračovala a již druhý den k večeru mi otrnulo a já začala přemýšlet, zda už bych mohla v rámci rehabilitace sednout na rotoped. No, nebyl to rozumný nápad. Naordinovala jsem si tedy ještě klidný večer, což bylo fajn.

Ráno jsem vstala již s úsměvem, protože se moje pohybové schopnosti výrazně zlepšily a já byla pomalu schopná se zapojit zpět do aktivního dne. Ještě ten večer jsem sedla na rotoped a v dobré náladě jsem rekapitulovala svůj příběh se šťastným koncem: „Jak mě homeopatie zvedla zpátky na nohy.“

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.