Jak vzpomínáte na situaci před rokem, kdy jste zůstali v první izolaci v Litovli? Jak se na ni díváte s odstupem?

Nechce se mi věřit, že už je to rok! Je to asi proto, že v tom stále žijeme. Není to zdaleka minulost, ale součást našich životů.

Když vzpomenu na své vlastní pocity před rokem, tak nejdříve to bylo překvapení, pak obavy, ale záhy potřeba pro sebe situaci pojmenovat a hledat řešení.

A dnes z toho zůstává poznání, jak se mohou věci ze dne na den změnit! A ti, kteří umí rychle „přeprogramovat“ a hledat v každé situaci to nejlepší řešení, jsou na tom výrazně lépe. Dobrá zpráva je, že tuto schopnost je možno trénovat, a tak jsme k tomu měli celý rok spoustu příležitostí!

Život je proces, a tak změny k dobrému životu neodmyslitelně patří.

Co nás pandemie naučila?

Takže pokud jsme ten rok dobře využili, mohli jsme se toho naučit spoustu – třeba péct chleba, šít roušky, vážit si každodenních maličkostí, vylepšit vztahy, vymyslet nějaký nový pracovní projekt, zjistit, že je důležitý odpočinek, pokora, každodenní procházky do přírody a chutné jednoduché čerstvé jídlo…

Moje soukromá odpověď na tuto otázku je jednoznačná: pandemie mě naučila více využívat počítač a on-line prostředí. Kdyby mi někdo před rokem řekl: „Natoč si sama doma na svém počítači svůj hlas k prezentaci a potom nám to pošli, abychom mohli tvůj příspěvek zařadit do on-line konference, tak bych určitě zcela bez rozmýšlení řekla – to rozhodně ne! Nakonec se podařilo a takový příspěvek byl součástí on-line Kongresu integrované medicíny v říjnu 2020. A následovaly další webináře v rámci Homeopatické lékařské asociace. Takže je to pro mě velký přínos, i když stále preferuji živé přednášení a moc se na ně těším.

Co nám vzala a jak to zvládáme? Vy sama? Vaše okolí? Vaši pacienti?

Jednoznačně kontakty – živé sdílení, živou kulturu. To je opravdu nenahraditelné. Miluji koncerty, divadla, balet… Poslouchám hudbu denně, nejen co plyne z rádia, ale vědomě si vybírám. To je součást mé psychohygieny a relaxace. Ale živé koncerty mě „nabíjejí“ nesrovnatelně více. Celý sál lidí soustředěných na hudbu vytvoří úžasný nenahraditelný „náboj“. Podobně, pokud cvičíte tai-čchi nebo jiné energetické cvičení, je to určitě jiné – lepší ve skupině, než když cvičíme sami doma. Mám již 18 let předplatné do Rudolfina a každý koncert je pro mě vždy velký svátek a odměna. Vůbec mi to za ty léta nezevšednělo! A už více než rok jsem tam nebyla…

Podobně to vnímám u všech lidí ve svém okolí. Jak chcete udržovat telefonický kontakt se starými lidmi, kteří špatně slyší a každý telefon je pro ně stres? A hodně devastující je ztráta kontaktů i pro děti. Mám mezi přáteli několik učitelů, kteří se mnou sdíleli několik velmi smutných příběhů dětí v lockdownu. Také v rodině to vnímám. Naštěstí nemáme děti školou povinné, ale i tak je to extrémně náročné. Syn i snacha pracují oba na plný úvazek převážně z domova. Mají dvě dcery – tři a pět let. Měsíc byla celá rodina uzavřená v karanténě a sotva z ní byli vyvázáni, zavřely se mateřské školy. Takže mají už dva měsíce střídavou péči: půl dne se jeden z nich věnuje dětem a druhý pracuje a pak se vymění. Ale za půl dne neuděláte práci za celý den, proto oba pracují ještě večer a v noci. To je velmi vyčerpávající a nedá se to dělat dlouho, i když je člověk mladý a zdravý.

Dcera v polovině února porodila chlapečka a tříletá vnučka už třetí týden nemůže do školky. Jako náhradu mají denně půlhodinový on-line program, po kterém pláče, že chce do Bambina. Jak to tříletému dítěti vysvětlit? Zeť ob den také pracuje z domu, takže je to situace náročná pro všechny.

Já mám o tuto mladou generaci starost! Ano, pečovat o staré lidi je důležité, ale mělo by to být vyvážené. Stejný názor má i moje 87letá maminka.

A moji pacienti? Oficiální ordinaci už nemám, ale stále provozuji homeopatickou poradnu pro své klienty, o které jsem léta pečovala. Nyní většinou telefonicky a mailem. Ale rozhodně takto nelze řešit vše! Takže vnímám obavy a problémy pacientů, kterým byl opakovaně odložen důležitý zákrok nebo kteří se bojí jít k zubaři. A už se ty problémy hromadí, to z dlouhodobého hlediska není dobré.

Jak probíhala epidemie ve vašem městě dále?

V našem městě měla epidemie boom loni na jaře. Byl velmi postižen i dům pro seniory, ve kterém díky odborným a logistickým kompetencím lékařky v té době na covid pravděpodobně nikdo nezemřel. Nyní patříme spíše mezi regiony méně postižené. Myslím, že dost lidí onemocnělo, aniž by to bylo oficiálně hlášeno. Mnoho lidí z mého okolí, když jim nebylo dobře, zůstali doma, vzali si na moje doporučení vyšší dávky vitamínů (hlavně C, D a B6), Oscillococcinum a Paragrippe. Někdy bylo potřeba individuálně doplnit jiná homeopatika. Extrémně těžké průběhy jsem nezaznamenala. Testování přímo v Litovli neprobíhá, je potřeba jet do Olomouce.

Prodělala jste nemoc covid? Prodělali ji vaši pacienti či rodina? Jak?

Zda jsem já sama prodělala covid, vlastně nevím. Měla jsem během podzimu jednu „chřipkovou“ epizodu. Vzhledem k tomu, že už nemám ordinaci, zůstala jsem doma v dobrovolné karanténě a brala vitamíny a homeopatika. Ráda bych si nechala vyšetřit protilátky. Mám takovou soukromou hypotézu, že pacienti, kteří se léčí homeopatiky, mohou mít vyšší hladiny protilátek i při klinicky mírném průběhu nemoci. Odpovídalo by to základnímu homeopatickému principu, že homeopatický lék působí ve směru obranné reakce pacienta. Ale je to jen hypotéza, bylo by zajímavé ji ověřit.

V rodině syna měli covid všichni. Snacha a děti mírný průběh, syn středně těžký.

Co vaši pacienti? Jaké mají problémy? Pocity? Mají obavy z nemoci? Co jim radíte?

Moji dlouhodobí pacienti jsou na tom většinou dobře, protože mají homeopatickou terapii, většinou i včetně léku citlivého typu. Jsou navíc instruováni, takže když se objeví akutní potíže, umí si sami hned nasadit Oscillococcinum nebo Paragrippe, případně mě kontaktují pro doplnění individuálního léku dle konkrétních symptomů. Protože je znám, umím jim lépe poradit, když se něco změní. Nezaznamenala jsem u těchto lidí těžší průběh covidu. To může být důkazem, že homeopatie působí i preventivně a profylakticky (sekundární prevence u těch, kteří mají chronické potíže).

Jaké následky jste pozorovala u těch, kdo nemoc prodělali, jak jim pomoci?

Následky mohou být různé od únavy bolestí hlavy a svalů po přetrvávající dušnost, ale i jiné.
Pozorujeme zajímavý fenomén, že u mnoha lidí se po středně těžkém průběhu nemoci vracejí příznaky, které měli dříve během svého života. Uvedu jeden příklad, který způsobil, že jsem si toho začala více všímat a přemýšlet o tom:

Muž, nyní 35letý, trpěl v pubertě velmi častými bolestmi hlavy většinou v souvislosti s fyzickým a psychickým vyčerpáním (extrémní sporty, večírky, příprava do školy). Výborně tehdy zabral homeopatický lék Kalium phosphoricum, který se postupně ukázal jeho lékem citlivého typu.

Za několik let byl během vysokoškolského studia půl roku v Kiruně (švédské město 100 km za polárním kruhem) právě v době, kdy tam nebylo slunce. Pro každého člověka asi velká zátěž, pro fosforický citlivý typ obzvláště. Onemocněl ulcerózní kolitidou s krvácivými projevy. Vyléčeno komplexním přístupem včetně homeopatie. Po covidu se vrátily jak bolesti hlavy, tak krev ve stolici.

Zjistila jsem, že podobnou zkušenost mají i jiní kolegové s celostním přístupem k léčení. A zde opět může pomoci individuální homeopatická terapie včetně léku citlivého typu.

Pozorujete mezi lidmi strach, beznaděj nebo nějaké jiné emoce?

Psychické problémy v souvislosti s pandemií vnímám napříč všemi generacemi. U malých dětí je to hodně závislé na tom, jak funguje rodina. Pokud rodiče situaci zvládají, mají se děti dobře. Ale u teenagerů dobré rodinné zázemí bez kamarádů, sportů, kroužků a jiné seberealizace nestačí! Tam vnímám problémů hodně.
Uvedu alespoň dva příklady z mnoha.

Mám společně s psychologem v péči 14letou slečnu s anorexií, která je jednoznačně spojená s touto covidovou situací. Maminka je Španělka a rodina žije v Olomouci. Celých 13 let každoročně jezdili na celý srpen a na Vánoce do Granady, na jaře přijíždí pravidelně španělská rodina do Olomouce. Má velmi úzký vztah se španělskou babičkou, dle fotografie je jí velmi podobná. Říká, že jí svěřuje všechna svá tajemství. A tuto babičku už více než rok fyzicky neviděla. Má o ni strach a navíc ji trápí, že babička nevidí, jak vyrůstá, jaký pokrok udělala ve flamenku. Sama říká: „Jsou věci, které se fakt nedají sdělit přes skype.“ Navíc nemůže ani navštěvovat tréninky flamenka, říká: „Tímto zákazem mi vzali poslední radost. Tančit flamenco sama doma v obýváku, to není ono a učení na počítači je pro mě peklo!“ Když v listopadu zjistila, že ani na Vánoce nepojedou do Španělska, přestala jíst. Říká: „Přišlo to samo, jaksi podvědomě, nevím si s tím rady.“ V těch slovech je obrovský smutek. Přiznává, že hodiny pláče sama v pokojíčku, připadá si opuštěná a bezmocná. Homeopatie a psychoterapie částečně pomohla, dívenka začala jíst ovoce a některé jednoduché potraviny, našli jsme cestu, jak tancovat flamenco ve skupině.

Druhý příběh: také 14letý chlapec s Aspergerovým syndromem, velmi inteligentní, skvělý v matematice. Asi od listopadu má intenzivní sebevražedné sklony. Je také v péči psychiatra. Při pohovoru říkám: „Vždyť jsi stejně se spolužáky moc nekomunikoval…“ Jeho odpověď: „Ale byli na blízku, intenzivně jsem vnímal jejich přítomnost, dávalo mi to pocit bezpečí, bylo to pro mne moc důležité, neumím bez toho žít.“

Adoslecenti jsou přirozeně velmi křehcí, i když to mnohdy na první pohled vypadá spíše opačně. Je to velmi důležité období, ve kterém se stabilizuje integrita já. A neuspořádá-li se toto správně právě v této době, vznikají problémy na celý život. Někdy velmi závažné, které mohou být podhoubím i pro autoimunitní nemoci.

Mnoho lidí střední a starší generace má strach. A to je emoce, které nejvíce paralyzuje. Navíc strach zákonitě podněcuje agresi – buď vůči okolí, nebo skrytě vůči sobě, tedy poruchami imunity. Obojí je velmi nebezpečné a je za tím pocit bezmoci. Bez-moc, ne-moc. Napadnou vás jistě různé asociace. Proto lidem, kteří aspoň trochu slyší na homeopatii, doporučuji dobře známá homeopatika jako Aconitum napellus, Gelsemium sempervirens, Arsenicum album.

Často vidím lidi v lese na procházce nebo při projížďce na kole s rouškou a vyděšeným výrazem, když se potkáme. Většinou ani neodpoví na pozdrav. Při pohledu do plachých a ustrašených očí mě zalije vlna soucitu a chce se mi křičet: „Vezměte si Gelsemium a začněte si zpívat!“

Jak myslíte, že se bude situace vyvíjet dále?

Co bude dále, záleží na nás všech. Virus tady pravděpodobně v nějaké podobě zůstane a přijdou i jiné viry, jak už to bylo mnohokrát. Velká naděje je vkládána do očkování. To je určitě dobře, ale neřeší to vše. Pochopili jsme, že psychika je důležitá. Tedy mít strach nemá smysl, lepší je hledat řešení. Víme také, že psychika ovlivňuje imunitu, další důvod, proč nepodléhat panice.

A jsou i jiné roviny problému. Např. lidé s metabolickým syndromem, u nich je průběh nemoci většinou těžší. Ale metabolický syndrom nelze vyléčit jedním lékem, vyžaduje systematické řešení a spolupráci lidí, kterých se to týká. Jak je ještě motivovat?

Jsou klinické studie, které ukazují, že průběh nemoci, ale i individuální reakci na klasické léky ovlivňuje kromě jiného i kvalita mikrobiomu. Podílí se např. na správné funkci interleukinů, jejichž nerovnováha vede kromě jiného i k výskytu tzv. cytokinových bouří, které otáčejí imunitní systém proti člověku.

Zjišťuje se v populaci velmi nízká hladina vitamínu D, nedostatek vitamínu C a různých mikroelementů.

A takových souvislostí je více, to už je na odbornou debatu…

Co byste našim čtenářům doporučila?

Důležité je, aby každý z nás pochopil, co může pro sebe a své blízké udělat tady a teď a opravdu to dělal. Rodina je základ, rodina je energetická jednotka. Budou-li stabilní a zdravé rodiny, lze vybudovat fungující občanskou společnost. A v komunitě, ve vzájemné spolupráci, vyřeší lidé spoustu věcí nezávisle na různých systémech. To jsme také poznali v této epidemii.

Každý se může v krizi posunout, bude-li chtít. V krizi si uvědomujeme, co je opravdu důležité.

Takže máme obrovskou šanci stát se lepšími, objevit v sobě skryté možnosti a talenty!

Já, když nevím kudy kam, obracím se ke skutečným autoritám. Buď k těm, které jsou ve svém oboru mistry, a nebo k těm, které platí celé věky.

Proto dovolte na závěr dva citáty.

První je vědec, fyzik a filozof Fritjof Capra, který ve své knize Bod obratu (vyšla již v roce 1982) plné odkazů na práce jiných vědců (S. Grof, G. Bateson, H. Henderson, M. Lock, C. Simonton a další) mimo jiné píše: „Žijeme dnes v globálně propojeném světě, kde všechny biologické, psychologické, sociální, ekologické a ekonomické jevy jsou na sobě závislé. Pro popis tohoto světa je nutný jiný úhel pohledu, který karteziánsko-newtonovský světonázor nenabízí. Potřebujeme tedy nové paradigma – novou vizi reality. Základní změnu v našem myšlení, vnímání a hodnotách. Ve všech aspektech naší kultury se nacházíme ve skutečném bodu obratu.“

Do druhé kategorie patří I-ťing: „Po čase úpadku přijde bod obratu. Mocný proud světla, který byl zapuzen, se vrátí. Cosi se blíží, ale nebude to působit silou… Pohyb je přirozený, povstává samovolně. Z tohoto důvodu je proměna starého snadná. Staré odchází a nové nastupuje. Obé jest odměřováno dobou, proto vše dopadne dobře.“

Pro mě byl bod obratu v 80. a 90. letech, kdy jsem pro sebe objevila ajurvédu, antroposofii a homeopatii. Také to bylo jako součást mé velké životní krize. Dnes jsem za to životu velmi vděčná.

A tak se moc těším, že bod obratu ke světlu udělá nyní mnoho lidí a tato jejich energie ovlivní celou společnost.