Podle doktorky a homeopatky Kateřiny Formánkové může být pro některé děti nástup do školky problematický až traumatizující. „Jsou určité typy dětí, které jsou závislé na rodičích, obzvláště na mamince. Potřebují ji mít neustále na dohled. Když není nablízku, pláčou a nic je nezajímá. Adaptace takového dítěte ve školce může trvat i několik měsíců a některé děti mají stejný problém i při nástupu do školy. Často se stav zlepší, když se fixují na učitelku nebo na nějakého kamaráda. Tento typ dětí obvykle potřebuje lék Pulsatilla,“ popisuje doktorka Formánková.

Homeopat a anesteziolog Jaroslav Čupera ze své zkušeností ví, že největší problémy mají děti úzkostné, trémisti, kteří se stále něčeho bojí. Problémy ale mohou mít i děti spíš pasivní, které se bojí kolektivu a hůř navazují sociální kontakty, případně děti se sklony k pečlivosti.

Zařídí si nemoc

Klasickým schématem pak je, že děti, které nejsou ve školce šťastné, si podvědomě „zařídí nemoc“. „Jejich stres totiž 18krát snižuje hladinu protilátek v krvi, což platí samozřejmě i pro stres u dospělých. Pak pochopitelně snadno onemocní a jsou rády, že mohou zůstat doma. Opětovný nástup do školky je samozřejmě vždy znovu traumatizující a dítě si skutečně přeje být doma s rodiči,“ vysvětluje Formánková.

Děti typu Pulsatilla bývají podle lékařky častěji holčičky. Poznáte je podle toho, že potřebují být ujišťovány, že je mají rodiče rádi, a když něco není tak, jak potřebují, často pláčou. Lze o nich také říci, že na matce doslova visí, dlouho usínají nebo spí s rodiči, potřebují být nošeny a hlazeny. Jsou to hotoví andílci, dokud se nenarodí sourozenec, na kterého žárlí a kontrolují, zda ho rodiče nemají raději. „Proto je rizikové, když takové dítě nastupuje do školky v době, kdy si maminka přináší z porodnice domů sourozence. Pak mívají pocit, že už ho rodiče nemilují a odkládají ho do školky. To se projeví buď větší nemocností dítěte, nebo jeho obvykle skrytou agresivitou vůči mladšímu dítěti,“ varuje Formánková.

Nesnáší změny

Další typ dítěte, které mívá problémy po nástupu do školky, je typ Lycopodium. To je dítě velmi inteligentní, ambiciózní, ale špatně snáší jakékoliv změny, adaptuje se delší dobu a obvykle má problémy s jídlem. Nejí moc dobře a v jídle si vybírá. V kolektivu je soutěživé a chce být vždy první a nejlepší. Ve školce se adaptuje dobře, pokud má učitelku, která mu svěří nějaký úkol, pochopí, že je dítě inteligentní, a nebude ho shazovat před ostatními dětmi. Tyto děti rády poučují děti i dospělé osoby, proto bývají někdy neoblíbené. Pokud si dítě ve školce učitelku neoblíbí, nebo s ní má nějaký konflikt, kategoricky odmítá do školky chodit, dělá scény, nejí, stoná, chřadne. Jestliže se v takové chvíli ještě narodí sourozenec, může stav vyústit v závažnější problém, například pomočování, tiky a podobně.

Co by mělo rodiče varovat? Kdy je třeba vyhledat pomoc? Doktor Čupera se domnívá, že samozřejmě nemůžeme čekat, že všechno bude ideální první týden, ale pokud se situace nezklidní ani například po 14 dnech či po měsíci, je na místě zvažovat, jak ji řešit.

Rodiče už podle předchozích situací obvykle vědí, jak dítě reaguje, proto doktorka Formánková někdy doporučuje užívat homeopatické léky už před nástupem do školky, aby adaptace proběhla co nejsnadněji. „Jestliže se po nástupu do školky projeví změny v chování dítěte nebo větší nemocnost a stav se během několika týdnů nezlepší, je vhodné vyhledat lékaře-homeopata, který vybere léky cíleně po komplexním vyšetření,“ radí lékařka.

Andílek, co chtěl být jen u maminky

Jako příklad uvádí příběh holčičky, která právě měla problém s tím, že potřebovala být ujišťovaná o maminčině lásce. Vypadala doslova jako andílek. Byly jí čtyři roky a byla opravdu moc roztomilá, modré oči, kudrnaté vlásky, moc hodná. Do školky začala chodit ve třech letech, ale stále byla nachlazená. Na začátku se dokonce těšila, ale jen do té doby, dokud s ní mohla být ve školce maminka na adaptaci. „Pak nastal velký problém, stále plakala, do školky nechtěla chodit, a když tam byla a náhodou neplakala, byla smutná, nechtěla jíst ani si hrát s ostatními dětmi. Vždy jen čekala, až pro ni přijde maminka. Když byla doma, několikrát za den se ptala: maminko, máš mě ráda,“ popisuje doktorka Formánková.

Došlo to tak daleko, že maminka koupila do jejího pokojíku tabuli, na kterou jí napsala: mám tě moc ráda a nakreslila spoustu srdíček. Pak rozmístila po bytě různé lístečky s pusinkami a srdíčky tak, aby je malá viděla. Naučila ji poznat písmenka ve slovech „mám“ a „ráda“. Ale pomohlo to jen částečně. Kromě toho holčička začala být opakovaně nemocná. „Po nasazení léku Pulsatilla v ředění 15 C a postupně 30 C se nejprve zlepšil stav jejího imunitního systému, nebyla tak často nemocná a postupně se začal zlepšovat i její psychický stav. Už nepotřebovala mít všude doma lístečky, stačila tabule s nápisem a srdíčky, ve školce si našla kamarádku a těšila se na ni. Mamince se velmi ulevilo.“ Podobných případů je podle doktorky Formánkové celá řada.

Jaká homeopatika lze doporučit podle typu dítěte?

Přinášíme přehled léků, které lze použít ve chvíli, kdy dítě nezvládá nástup do dětského kolektivu. Berte je jako orientační. Vždy je dobré, pokud je lék vybraný zkušeným lékařem-homeopatem pro konkrétního pacienta. Odborník totiž zváží jednak to, o jaký problém jde, zda je to strach, frustrace, žárlivost a jiné, a vezme ohled také na věk dítěte, jeho vývoj, tělesnou konstituci a celkové chování.

• Argentum nitricum – je možné doporučit zbrklým a úzkostným dětem, jejichž stav se vlivem stresu zhoršuje. Jsou netrpělivé a impulzivní. Milují sladkosti, i když je jim po nich obvykle špatně. Při zkoušení nedovedou zachytit zběsilý tok myšlenek a výsledkem je často špatná známka.
• Gelsemium sempervirens – je přípravek pro navenek klidné děti, jejichž stav je ale spíše obrazem paralýzy strachem, která se projevuje netečností a zpomalenými reakcemi. Děti prožívají obrovský strach, třesou se a mohou si stěžovat i na pocity bušení srdce.
• Ignatia amara – je lék vhodný pro citově nestabilní, úzkostné děti, které mají sklon ke vzdychání a plačtivosti, chtějí být nejraději samy, o problémech nerady mluví a raději o samotě pláčou. Pokusy o útěchu razantně odmítají, dokážou být ale i vzteklé. Jejich rozpoložení dokáže zlepšit pouze zajímavá činnost a rozptýlení. Za jejich problémy se často skrývá kritika – ať už od kamarádů, či ze strany rodičů, případně stesk po domově, pocit osamocení či zármutek.
• Phosphorus – je určen velmi citlivým dětem rozrušeným očekáváním radostné události stejně jako očekávanými problémy. Tyto děti jsou velmi živé, ale svou energii velmi rychle vyčerpají.
• Pulsatilla – podává se úzkostným, plachým a velmi vnímavým dětem. Snadno je ovlivní smutné příběhy. Velmi se bojí násilí a neustále se dožadují podpory a ujišťování o lásce. Dobře reagují na slova útěchy, projevení účasti a citlivou společnost.
• Natrum muriaticum – je určeno smutným a citlivým dětem. Snadno se jich dotkne i dobře míněná výtka či poznámka. Bývají osamělé, plaché a skromné. Odmítají útěchu a společnost ostatních. Tyto děti jsou často závislé na svém domácím mazlíčku, milují svého psa či jiné zvířátko. Mívají jen málo opravdových přátel a jejich ztrátu prožívají tragicky.
• Arsenicum album – pomáhá dětem úzkostným a perfekcionistickým, které mají neustálou potřebu nějaké činnosti, což vede k jejich rychlému vyčerpání. Jejich hlavním životním pocitem je obrovská nejistota z okolního světa. Tu kompenzují svou pečlivostí. Potrpí si na čistou, přesně uspořádanou aktovku. Doma musí mít všechny hračky a knížky na svém místě. Většinou bývají hubené a velmi zimomřivé.