Neříkám, že bych svou čistokrevnou fenu šampionku nakryla voříškem od sousedů, ale vždy jsem k tomu přistupovala přirozeně a do krycích listů napsala více možností v případě, kdyby to nevyšlo, a to i tehdy, když jsem letěla za drahým krycím psem někam do zahraničí. Obvykle měl chovatel více krycích psů, a tak jsem měla možnost se rozhodnout na místě, kdyby to nevyšlo s prvním psem, a nebo ještě lépe dát ty dva k sobě a vybrat nejpodobnější. Nikdy jsem nedávala krátký nos na dlouhý nos a nikdy nekryla jedince s velkými rozdíly.

Nerada vidím „znásilňování“ feny, které se očividně pes nelíbí. Druhým případem je pak nezájem krycího psa o danou fenu. U obou případů chci podotknout, že mnohdy je lépe nechat výběr na feně a netoužit zrovna po spojení, které prostě chceme my, lidé. Máme tendenci do všeho zasahovat, vše ovlivňovat a mnohdy ze spojení dvou interšampionů vzejde jen zklamání v podobě nepovedeného vrhu nebo nezabřeznutí feny. Obě strany se mnohdy pomlouvají, že je to vina psa, nebo feny. Není to vina ani jednoho z nich! Na to je třeba pamatovat!

Pokud fena s daným psem nezabřezne, nikdy spojení neopakuji, i kdyby to bylo třeba kvůli špatnému odhadu termínu krytí. Mimochodem spermie mají schopnost se v reprodukčním orgánu feny udržet životaschopné až 3 dny, takže s tímto problémem jsem se u svých fen nesetkala nikdy a taktéž nevidím jediný smysl překrývání, pokud první krytí proběhlo v pořádku a jak mělo. Rovněž neopakuji spojení se psem, se kterým už fena krytá byla. Z mého pohledu se zužuje chovatelská základna. A psů je už tolik! Je žádoucí mít různá spojení a nepříbuznou krev.

Feny malých plemen hárají běžně co 7–9 měsíců. Feny velkých plemen 2x do roka. Pokud fena hárá vícekrát do roka nebo hárá například jen 1x za více než rok, vždy to považuji za nefyziologické a takovou fenu bych vyřadila z chovu. Stejně tak fenu, která není schopná rodit přirozenou cestou, ale pouze císařem, a stejně tak fenu, která nemá o svá štěňata zájem a není dobrou matkou. Za samozřejmé považuji to, že se chová na jedincích zbonitovaných a uznaných do chovu.

Rozlišuji dva typy fen při krytí. Jedny jsou neochotné se nechat nakrýt, protože se psa bojí. Druhým typem jsou feny agresivní a psa by chtěly zlikvidovat.

Homeopatická léčba

U prvního typu, kdy se fena bojí, neví, co má čekat, a většinou jde o prvničky, pro které je kvůli většímu strachu i krytí velmi bolestivé a fena při něm naříká, používám homeopatikum Pulsatilla 30 C. Podávám 1x denně zhruba 3 dny před plánovaným krytím a pak ještě těsně před krytím. Po krytí pak dávám homeopatický lék Bellis perennis 15 C na zhojení případných poranění či pohmožděnin při krytí. Klidně 2x až 3x denně po dobu 5 dní.

U druhého typu, tedy u fen agresivních na psy, pak používám lék Sepia 30 C. Ve stejném dávkování a míře. Jsou to feny, které bývají agresivní vždy, tedy ne jen u prvního krytí. Tam bych taktéž zvažovala vyřazení feny z chovu a to samé u psa.