"Milé maminky, nenechte se prosím odradit délkou textu a prosím, setrvejte ve čtení. Budu ráda, když pomůžu alespoň jedné z vás...

Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že je kojení jednoduché. Dokonce jsem nechápala, proč chodit na kurz a kojením se zabývat. Je to přirozené, kojí skoro každý v mém okolí, proč bych já neměla?

Skutečnost byla jiná. Už z porodnice jsem odcházela se začínajícím zánětem prsu, což jsem v té době nevěděla. Myslela jsem si, že se mi prostě nalévají prsa a že se jedná o standardní průběh. Po pár dnech se však dlouho očekávané chvíle s prvním potomkem staly doslova do písmene peklem. Moje dcera, Vaneska, zpočátku neměla dostatek síly si mlíčko z prsu vytáhnout. Po týdnu doma jsem dostala hodně silný zánět prsu. Měla jsem čtyři dny čtyřícítky horečky, Vanesku jsem nebyla schopna ani přebalit. Naštěstí plně fungoval tatínek a babička. Malou mi přikládali na kojení, které bylo možné pouze přes kloboučky, a to ještě s velkými bolestmi. Došlo to tak daleko, že jsem z postiženého prsu nebyla schopna kojit. Tak jsem opět přes bolest prso ručně odstříkavala. Použití odsávačky nepřipadalo v úvahu, bolelo to ještě víc. Často jsem po hodinovém odstříkávání vymačkala jen pár kapek. Byla jsem zoufalá.

Můj den se skládal z kojení, půl hodiny, dokrmení přes stříkačku svým mlékem, 20 min, říhání miminka, 30 min, odstříkání zbytku mléka, 30 min, obklady - všechny druhy, 30 min, a zase kojení a pořád dokola. Byla jsem vyčerpaná, zoufalá, ale odmítala jsem se vzdát. Dělala jsem pro to opravdu maximum, snažila se zánětům předcházet, ale prsa se mi nalívala pořád dokola. Malá nemohla mlíčko odsát, jelikož neteklo. Přesto jsem zánět dostala ještě dvakrát. Vždy jsem skončila v nemocnici, dostala antibiotika (samozřejmě jsem nejásala, že je tímto dostává Vaneska do svého těla, bez nich si to ale nedokáži představit). Vždy mě chtěli hospitalizovat, to jsem však odmítla.

Už to vypadalo, že budu muset s kojením skončit. Začínala jsem řešit Sunar, stále jsem se však nevzdávala. Alespoň tři měsíce, prosila jsem nevím koho, abych kojila. Opět jsem se již zoufalá obrátila na paní Gogelovou. Doporučila mi homeopatika - Phytolacca decandra. Řekla mi, že jsou výborná na uvolňování mléka z prsu a předcházení zánětům. Ačkoli jsem dříve viděla vždy vše spíše negativně, tentokrát jsem si prostě řekla, že mi pomůžou.

A stal se opravdu zázrak. Do druhého dne se mléko z prsu uvolnilo, najednou jsem neměla problém odstříkat klidně 2 dcl, ale především, Vaneska se konečně dosyta napila. Po tom všem, co jsme s Vaneskou zažily, se to zdálo býti téměř neuvěřitelné. Tato homeopatika jsem brala ještě další čtyři měsíce, i když mi v lékárně řekli, že je to zbytečné. Představa, že zase dostanu zánět byla hrozná, tak jsem je raději brala dál. Ještě asi další dva měsíce jsem kojila přes kloboučky, pak jsem malou začala zvykat na kojení bez nich. Dala jsem si cíl kojit minimálně šest měsíců. 7,5 měsíce jsem kojila plně, pak jsem začala s příkrmy. Kolem devátého měsíce jsem měla pocit, že jí mlíčko už nechutná. Bylo to ale zřejmě způsobeno růstem zoubků. Prso odmítala, tak jsem vždy odstříkala do nějaké kašičky, aby ho stále dostávala. Nyní je už vše jak má být, obě si kojení užíváme, až jsem smutná, že někdy přijde konec...

Milé maminky, prosím, nevzdávejte to. Vydržte to, mějte trpělivost, věnujte se první měsíce pouze miminku a kojení. I když máte pocit, že nic jiného nestíháte, a že se to nedá zvládnout. Kojení je to jediné, co miminku můžete do života dát. Věřte, že když překonáte počáteční obtíže, bude pro vás kojení vždy krásným zážitkem. Navíc je kojení nejlevnější, nejzdravější a nejpohodlnější způsob krmení vašeho miminka. Ta chvilka při kojení patří jen vám a vašemu miminku, užívejte si ji. A pokud to v počátcích nejde, myslete na to, že když vydržíte, bude to to nej pro vaše miminko i pro vás. Nenechte se o to připravit. A věřte mi, prošla jsem si peklem, opravdu vím, o čem mluvím. Možná si některá z vás říká, kdo ví, jak silný zánět měla, třeba to nebylo tak hrozné atd. Bylo to hrozné, opravdu. Ale rozhodla jsem se vydržet. S kojením bych přestala jen v případě, že bych měla brát čtvrté antibiotika. To už jsem kvůli malé nechtěla. Naštěstí k tomu nedošlo, díky paní Gogelové a homeopatikům, které mi doporučila.

Paní Gogelová, ještě jednou Vám mnohokrát děkuji za ochotu a především pomoc, kterou jste mi poskytla. Jen díky Vám stále kojím a ještě chvíli určitě budu. Jste úžasná, moc si toho vážím."

Eva Kotová