Co jsou ony komponenty dobrého zdraví? Nic tajemného, ale obyčejné a dalo by se říci i staromódní věci – odpočinek, čerstvý vzduch, dobrá a výživná strava a dostatek spánku. A taky dopřát tělu nějaký čas, aby tyto věci mohly zafungovat, než se vrátíme do práce a nebo do školy, případně ke sportu a nebo jiným namáhavým činnostem, které z nás odčerpávají již předtím nedostatečnou energii. S tímhle má problém řada z nás, zejména ženy. Proč tomu tak je?

Je to tím, že se domníváme, že si čas na zotavenou nezasloužíme? Nebo je to tím, že to nevnímáme jako důležité, nebo se považujeme za natolik nepostradatelné, že se přestane otáčet zeměkoule, pokud se rychle nevrátíme do práce? A nebo je to tím, že podlehneme vlivu reklamy ve smyslu „nepotřebuješ si brát dovolenou, prostě polkni tuhle pilulku a pracuj dál“? A nebo je to snad také tím, že díky mailu, sociálním sítím či chytrým telefonům je pro nás ve skutečnosti velmi těžké „nebrat si práci domů“? Vždyť je to „jen mail“ a nebo „několik slov“… Mnoho zaměstnavatelů tak má neustále své zaměstnance pod dohledem, i když se to děje s jejich souhlasem. Tady je potřeba nastavit si jasné hranice a být schopen naplno se odpoutat od pracovních povinností a nebýt stále na telefonu.

Bez jasných hranic naše práce přechází do všech aspektů našich životů a časem zjistíme, že je velmi obtížné všechno odstřihnout a být úplně nedostupný. Tato naše moderní kultura, která má rychlejší tempo a mění se mnohem rychleji než kdykoliv předtím, s sebou přináší pocit, že pokud se „odpojíme“, něco důležitého zmeškáme či zanedbáme a nebo prostě jen nebudeme náležitě naplno pracovat. Zůstáváme stále „ve spojení“, pozorní, a tak také nevyhnutelně s vyčerpanými nadledvinami, zahlcení a vystresovaní.

Následkem toho je úzkost, narušený a neosvěžující spánek a v důsledku toho touha po kávě, cukru či alkoholu, aby nám pomohly, ačkoliv nás tyto stimulanty jen po falešných vzestupech energie zavádějí do hlubších propadů – a kruh se uzavírá. Nepřekvapí potom fakt, že tento životní styl je z dlouhodobého hlediska neudržitelný a dělá nás jen zranitelnějšími vůči nemocem. Také k tomu dále přispíváme i tím, že si bereme jen minimum volna na zvládnutí nemoci (nebo čehokoliv jiného), a tak se často vracíme do plného pracovního nasazení s energií dobitou jen napůl. Potom býváme netrpěliví, abychom se dostali do svého obvyklého tempa, a kruh se opět uzavírá. Je to postavené na hlavu a ve své podstatě kontraproduktivní.

Kolikrát posíláme děti do školy, i když víme, že je to moc brzo? Je potřeba zdůraznit, že to není z důvodu, že bychom byli špatní rodiče, ale hlavně proto, že jsme pod tlakem naší vlastní práce, abychom již byli opět v pracovním procesu, nebo taky proto, že máme utkvělou představu, že pokud dítě zamešká ve škole více než jeden den, zničí mu to celý další život. Jako rodiče musíme mít velkou sílu a statečnost, abychom byli schopni čelit takovému tlaku. Takže, co se stane, když se my nebo naše děti dostatečně nezotavíme a nedobijeme si baterky, než se zase vrátíme do práce či školy? Odmítáme čas na znovunabytí sil a pak jsme jen slabší a slabší a mnohem náchylnější k jakékoliv chorobě v našem okolí. Jako rodiče tak často učíme naše děti jít v našich šlépějích – nebrat na sebe ohled a nutit se k výkonům, i když jim (nám) není dobře. Je nezbytné tenhle podivný a nezdravý vzorec zlomit.

Co najdeme se slovníku pod pojmem zotavení? Je to:

• „doba potřebná k zotavení se z nemoci nebo léčby, znovunabytí sil“ a také
• „uzdravení, obnova zdraví, postupně se cítit lépe, rehabilitace, zlepšení, vyspravení se“.

Tyto výrazy se vztahují k postupu času nebo spíše k uzdravení jako procesu než jako k jednorázové události. Procesu opětovného upevnění našich sil a obnově zásob živin a energie, které jsme spotřebovali na boj s nemocí. Je smutné, že rekonvalescence je nyní považována za to, že podporujeme slabost a zranitelnost, a doba na zotavenou po nemoci se stala velmi nemoderní. Pak se divíme, že se v posledních letech obrovsky zvyšuje počet chronických nemocí – obzvláště mezi ženami. Pokud ignorujeme první varovné známky malých chorob, čili to, že jsme se stali zranitelnějšími a že náš imunitní systém se může s něčím potýkat, je to chyba. Pokud v tuto chvíli jen spolkneme pilulku a pokračujeme až do chvíle, kdy už nemůžeme dál vydržet, můžeme dospět až do situace, kdy se již musíme zastavit a jít do postele. Pokud se pak vrátíme do práce dřív, než jsme dali tělu šanci se regenerovat, většinou pokračujeme k rozvoji hlubších, invazivnějších a více oslabujících chronických nemocí. Naše chřadnoucí těla nás ale jednoho dne donutí k odpočinku a čas na obnovu sil si prostě vynutí.

Měli bychom investovat především do sebe a dbát na svoje dlouhodobé zdraví, stejně jako i na to krátkodobé. Tři dny nemoci ze zákona nejsou vždycky dostatečné a měli bychom začít opravdu poslouchat svoje těla a přestat jen uměle doplňovat energii stimulanty, jako jsou káva, čaj, cukr nebo alkohol. Jíst pravidelně, ale opravdové potraviny, pít dostatek vody, jít do přírody a nadechnout se čistého vzduchu tak často, jak jen to jde, chodit dřív spát, případně si zdřímnout, když to tak budeme cítit.

Nastavit si období zákazu pro elektroniku – je opravdu nezbytné mít potvrzenou každou zprávu nebo bude pro nás utrpení, když se nepodíváme na svůj chytrý telefon po 7. hodině večer? Neberte si telefon ani notebook do ložnice – ve spánku jsme nejzranitelnější na škodlivé elektronické záření a modré světlo z displejů nás jen ruší ve spánku. Buďte si vědomi okamžiku, užívejte si prosté potěšení i bez toho, že byste se hned vyfotili a sdíleli to na sociálních sítích. Nechte si čas na přemýšlení a meditaci a uvědomění si vlastních potřeb – i když je to hlavně uvědomění si toho, co vás bolí a trápí.

Ukažte dětem, že tohle pro sebe děláte, a naučte je to také. Řada škol v dnešní době zavádí chvíle na meditace či jógu. Naučte děti používat vlastní emoční schopnosti stejně jako správně jíst, cvičit a spát. Naučte je znát rozdíl mezi zdravým a nezdravým životním stylem. Pokud si všichni osvojíme dělat tyto jednoduché věci jako každodenní zvyk, pak začneme chápat důležitost pojmu investovat sami do sebe a opět se naučíme ono zapomenuté umění zotavení. I tímhle malým posunem můžeme změnit svět.

V příštím článku se dozvíte, co na pomoc při zotavení nabízí homeopatie.