Když jsem po absolvování terapeutického výcviku sedla po delší době za volant, uvědomila jsem si, jak moc mne poznatky z komunikace mezi lidmi ovlivňují při řízení. V silničním provozu má každý účastník jasnou roli, přesně daná práva a povinnosti. Pro dobrou komunikaci mezi řidiči je důležité jednat jednoznačně, aby bylo naše chování předvídatelné pro ostatní. A právě jasné vyjadřování a prosazování svých práv je jedním z hlavních cílů psychoterapie.

Pokud v životě váháme a potřebujeme opakované potvrzování od někoho jiného, může nám to ztěžovat jednání v situaci, kde máme podle silničních pravidel přednost. V důsledku naší nejistoty pak můžeme zdržovat a znervózňovat ostatní řidiče. Náročná je i situace, kdy nám nezbývá, než někoho omezit (zařazení do kolony aut, přejetí do jiného pruhu kvůli odbočení,…). Pokud nemáme asertivitu pod kůží, nesnadný manévr s automobilem mohou ztížit pocity viny, že někomu vjíždíme do cesty.

Silné emoce jako vina a strach navozují pocit ohrožení. Tělo na něj reaguje mimo jiné snížením racionální kontroly. Proto nám „chcípne“ auto, jakmile na nás zatroubí řidič stojící za námi. Vyrovnání se s vlastní nejistotou a ozřejmění si původu nepříjemných pocitů sníží jejich četnost a umožní nám plněji se soustředit na dění kolem nás. S tímto procesem mohou pomoci i homeopatické léky, nejlépe na míru vybrané podle důvodu našich potíží, který se může v detailech u každého jedince lišit.

K hlavním lékům na nejistotu patří Baryta carbonica a Pulsatilla, u které se navíc přidává plačtivost s potřebou útěchy. S katastrofickými očekáváními pomůže Argentum nitricum, obavy vedoucí až k paralýze se objevují u Gelsemia sempervirens.