A tak jsem přijímala různé pracovní i životní výzvy a povinnosti, někdy s radostí a někdy se zaťatými zuby. Často se k tomu pak přidružila bolest hlavy, žaludeční obtíže, když toho bylo prostě moc… A někdy to skončilo různě zatím banálními nemocemi.

Naštěstí jsem se v rozkvětu své pracovní kariery seznámila s homeopatií a s Bachovými esencemi, která mi v mnohém velmi pomohla.

Když jsem cítila, že je toho až nad hlavu, tak jsem užívala Argentum nitricum 15 C, 5 granulí několikrát denně. Když mě čekalo vystoupení, při kterém se mi celý den svíral žaludek a chodila jsem skoro co půl hodiny na toaletu, tak mi zase velmi pomáhalo Gelsemium sempervirens 30 C – rozpustit 10 granulí do vody a popíjet po celou dobu stresové události. Při pocitu, že mám knedlík v krku a nevypravím ze sebe ani hlásku, tak velkou službu provedl lék Ignatia amara 15 C několikrát denně 5 granulí. A ve věku, kdy si mnohé mé vrstevnice plynou po vlnách pracovního stereotypu, jsem se vrhala do různých činností a různě úspěšně jsem se s nimi poprala.

Avšak nedávno se ke mně dostal velice zajímavý projekt, na kterém jsem měla být zúčastněna. Opravdu zajímavý a velice inspirující, ale nějak jsem vnitřně cítila, že je to mimo mé životní ambice a že mě vlastně dostává do oblastí, kde se nechci pohybovat a necítím se komfortně. Při nabídce tohoto projektu jsem váhavě souhlasila (třeba další výzva?), ale pořád jsem žila v určitém napětí, kdy jsem se s tím nedokázala vnitřně ztotožnit a navíc jsem ve stejnou dobu měla možnost zúčatnit se další činnosti, která mě přitahovala daleko více a přinášela mi i část relaxace, na kterou v rychlém životním tempu najednou nějak nebyl čas. Jenže už jsem přece kývla, slova se dodržují a ono se to přeci nějak vydrží… I když vlastně se vkrádaly pochybnosti, „vždyť na mě něco asi leze, bolí mě klouby, jsem taková celá unavená, v krku mě to tak divně škrábe, pálí mě žáha a do toho náročný den, kde vlastně ani nechci být…“ Užívala jsem různá homeopatika, ale žádný efekt nebyl.

Až noc před začátkem akce jsem se probudila okolo 2. hodiny s myšlenkou – prostě řeknu NE! Mockrát v životě jsem to neudělala, byla jsem přeci ta pracovitá holka, co plní povinnosti! Ale jak to říct? V této chvíli mi velice pomohly Bachovy esence, kdy jsem sáhla po esenci White chesnut – neustále dokola stejná myšlenka, stále myslím na to, jak to jen řeknu a nemohu z toho spát, spolu s Larch – pomáhá zvládat nedostatečné sebevědomí, takže nám brání být tím, čím chceme a dělat to, co chceme a k tomu Cerato – nerozhodnost, esence pomáhá věřit vlastní intuici.

Kapala jsem ještě v noci, pak ráno a k tomu si vzala Ignatii 30 C, abych sebrala odvahu. Cítila jsem se stejně jako zpráskaný pes, který by potřeboval ležet v posteli a léčit si virózu, která na mě pravděpodobně skočila.

Ale odhodlala jsem se, zavolala jsem managerce projektu, že mě to moc mrzí, ale že se nezúčastním. A dokonce jsem i udala svoje vnitřní obavy!!! A světe div se, vyšla mi vstříc, sama pochopila, že v této situaci není moje účast přínosná.

A já si najednou uvědomila, jak je to skvělé, že žijeme ve svobodné době, kdy si můžeme sami určovat hranice, jenom na to musíme mít tu správnou odvahu. Říci NE není jednoduché, když to není náš denní chleba. Není třeba se bát, to jenom my sami máme pocit selhání, když se nejsme schopni vymezit.

A kupodivu během následujících dvou hodin odezněla i viróza. Klouby přestaly bolet, v krku najednou neškrábalo a já si odpoledne šla zaběhnout svých 5 km a večer se pokochala vystoupením své dcery na krásném koncertě.
A druhý den jsem nastoupila do projektu, který mě těšil.

Myslím však, že kdybych si nepomohla homeopatií a „Bachovkami“, které mi nastolily vnitřní odvahu a rovnováhu, tak bych to nezvládla. A samozřejmě mám štěstí, že mohu pracovat s tak úžasnými lidmi, kteří jsou prostě už dál…

I vám přeju mnoho odvahy.