V duchu pravidla: „Když je nemocné dítě, lečte maminku“, jsem lék dala jenom kamarádce. Vzhledem k plačtivosti jsem zvolila Ignatia amara 15 C 1x denně asi po dobu týdne. Když jsme se příště viděly, cítila se už mnohem lépe, problémy se synem díky jejímu zklidnění samy odezněly. Svěřila mi ale, že při užívání Ignatie se jí sice velice ulevilo, stala se ale hodně konfliktní.

Když nás opustí někdo blízký, zvláště je-li to nečekané, mohou se kromě smutku objevit i další pocity, např. vina, vztek apod. Tyto, většinou negativní, pocity, je často těžké přijmout. Po zesnulém se nám stýská, mrzí nás, že nás opustil, ale zároveň se na něj třeba i zlobíme. Tyto rozpory pak vedou k nemožnosti ukončit proces truchlení, smutek se nám stále vrací. Je pak potřeba si tyto pocity uvědomit a pokusit se je oddělit. V našem případě tomu napomohla Ignatia, která pomohla uvolnit vztek.

Máte-li ve svém srdci bolest, která se nechce zahojit, zvažte, jestli kromě smutku z odchodu vašeho blízkého nemáte ještě jiný pocit, za který se třeba stydíte, přijde vám nevhodný. Dobrý způsob, jak se s ním vyrovnat, je si se zemřelým o tomto svém pocitu v představě promluvit. Představit si, co by vám řekl, jestli by se omluvil, podpořil vás, něco vysvětlil… Víra v posmrtný život nám zde může pomoci, pracujeme ale se svými vlastními představami, proto není rozhodující.