Jedná se o šupinatění kůže, která se různě odlupuje. Je zrohovatělá a velmi citlivá, svědí a je velmi suchá. Kůže při odlupování mívá i jinou barvu než okolní, je nadměrně pigmentovaná. Pokud se nejedná o dědičné onemocnění, ale získané, jde o poruchu tvorby keratinu.

U jedince postiženého ichtyózou se dost často objevuje i sekundární problém a tím je např. plísňová infekce. Jedinec se stále drbe, tím narušuje pokožku a usnadňuje vstup plísni či parazitům. Ichtyóza není nemoc, která by ohrožovala život jedince, ale každopádně ho znepříjemňuje. Jedinec má zcela jistě i oslabenou imunitu. Samotná ichtyóza není nemoc nakažlivá, pokud je dědičná, jde o mutaci DNA a vždy se týká daného jedince. Pokud má jedinec ale s ichtyózou i druhotnou kvasinkovou infekci, plísně apod., samozřejmě to přenést na jiné zvíře může, např. olizováním.

Léčba spočívá v zabránění vysušování a rohovatění pokožky. Existují různé veterinární šampony, krémy. Jedinec by měl více pít.

Mým pacientem byl dvouletý kastrovaný pes plemene Bernský salašnický. Ložiska byla patrná na hřbetě v oblasti ledvin. Byla suchá, šupinatá, ztvrdlá. Nasadila jsem Sulphur 30 C, protože psa místo intenzivně svědilo a měl ho zanícené, ne v klidové fázi. Majitel zatím bez efektu používá masti a koupele. Dále jsem nasadila Calendula officinalis, protože pokožka byla zanícená a měsíček krásně hojí a zklidňuje. Dále Arsenicum iodatum 30 C, aby povrch nebyl tak drsný, nepraskal a lépe pružil. Také jsem použila Kalium sulphuricum, které obnovuje pokožku a působí na poruchy pigmentace. Jako poslední jsem zvolila lék China rubra 15 C na podporu a doplnění tekutin, protože pes méně pil. Vše zatím jednou denně po 2 granulkách přímo do tlamky.