Pro někoho ale může září znamenat zvýšený pracovní stres, kdy po chvílích volna a oddechu opět nabíhá do běžného pracovního procesu. Pravda, vzpomínám si na své velmi stresující září, kdy jsem s čerstvým titulem MVDr. nastoupila do svého prvního zaměstnání. Byl to děs! Můj zaměstnavatel byl velmi hodný a kupodivu i trpělivý, jelikož se ukázalo, že po šesti letech vysokoškolského studia neumím prakticky vůbec nic!

Opravdu. Přicházeli ke mně pacienti, kteří trpěli průjmem, zvracením, kašlem, zánětem dělohy apod. Potřebovala jsem odebrat krev čivavě, která se vzteká, zakanylovat jezevčíka, který má krátké křivé nohy a píchnout injekci kočce, aniž by někoho poškrábala, což jsem většinou vždycky dokázala. Také jsem chtěla, aby mi majitelé zvířat za mou práci zaplatili (nejlépe s úsměvem na rtech, ale to je dosud jen zbožné přání). Občas jsem si dokonce přála, aby na mě v ordinaci nezaútočili, pro tyto případy bych na škole ocenila místo hodin chemie a statistiky raději psychologii a trénink Krav Maga. Prošla jsem velmi intenzivní praxí, abych byla schopná pracovat sama a stálo mě to velké úsilí a celodenní soustředění, kdy jsem během měsíce zhubla deset kilo a uléhala téměř každodenně s bolestí hlavy a s Paralenem. Ano, září může být i pěkně náročné.

Dnes už je u nás Paralen zahrabaný někde hluboko v lékárničče, je tam jen pro případy velké nouze a zcela určitě už je dávno po expiraci. Na bolesti hlavy už používám jen homeopatika a klepu na dřevo, že zabírají. Pravdou je, že opuštěním náročného pracovního tempa veterinářky na relativně klidnou rodičovskou dovolenou jsou mé bolesti hlavy spíše ojedinělé. A když se objeví, využívám jednoho až tři následující pomocníky:

1. Horká sprcha – při nastupující bolesti mi hodně pomáhá. Obvyklá pomoc je chladný obklad na hlavu, což v rozporu není, protože horkou vodu směřuji hlavně na oblast trapézů a krku, a ne přímo hlavy a vysvětluji si to tak, že se rozšíří cévy v dané oblasti, zpomalí se průtok krve a tlak do hlavy se zmenší. Voda sama o sobě má velkou očišťující schopnost. Někdy jen tento krok pomůže. Samozřejmě si pak dopřávám co největší klid, dýchám a snažím se pobývat v přírodě nejlépe mezi stromy, a ne u mobilu, počítače či knížky.

2. Černý čaj s cukrem a kapkou citronu – nejraději mám Earl Grey, ale to je čistě chuťová záležitost. Někde doporučují čaj zelený s medem. Ale kávu ne, ta u mě bolest většinou zhoršila. Už jen samotné zklidnění u šálku kouřícího nápoje je balzámem na nervy.

3. Homeopatika podle bolesti:

• Gelsemium sempervirens 15 C – používám nejčastěji, většinou stačí 1 dávka. Týlní bolest hlavy vystřeluje do šíje a ramen, hlava je na prasknutí, bolí mě oči. Cítím slabost a otupělost. Mám chuť zahrabat se do peřin a už nikdy nevylézt. Ale spánek mi většinou nepomůže. Bolest se objeví většinou po silných emocích nebo v horku, které mi nedělá dobře. Pocit žízně většinou chybí.
• Magnesia phosphorica 5 C nebo 9 C – dávám jednou denně, spíše preventivně, nízké ředění či ve formě Schüsslerovy soli na doplnění hořčíku v období zvýšené potřeby, což je skoro pořád. Doplňuji i jinými preparáty s hořčíkem.
• Bryonia 9 C – jednou až třikrát během dne. Bolest zlepšená silným tlakem, odpočinkem, pocením, zhoršená sebemenším pohybem, velká žízeň na studenou vodu.
• Belladonna 9 C – opět jednou až třikrát během dne. Bolest tepavá, pulsující, s překrvením nebo horkostí obličeje, proměnlivá žízeň, pocení, možné pocity závratí.
• Kalium phosphoricum 15 C – jednu dávku, moje oblíbené homeopatikum během studentských let, velké intelektuální přetížení, bolesti v týlu a v šíji, přecitlivělost na hluk, zlepšuje se kladnými emocemi, jídlem, klidným pohybem.
• Nux vomica 15 C – jednu dávku, bolesti hlavy hlavně po užívání alkoholu, tabáku a jiných povzbuzujících látek, včetně kofeinu a také při pracovních starostech. Bolest je popisována jako pocit hřebíku vraženého do temene, zhoršuje se chladem, po jídle, zlepšuje teplem, krátkým spánkem, večer.

Snad jedinou pozitivní věc na bolesti hlavy vidím, že vás krásně zpřítomní. Opravdu si v tu chvíli nedokážete uvědomovat nic, než jen a pouze přítomný okamžik (a případnou touhu zemřít). Ale bolest nás očividně nechce zabít. Naopak, prý těsně před smrtí vše bolet přestane, protože se kontrolky těla beznadějně vypnou. Bolest nám dává signál, že je něco špatně. Nechce potlačit. Chce vyslechnout a pochopit. Samozřejmě, že je ideální nezavdávat bolesti příčinu. To si představuji asi tak, že se vystřelím do vesmíru na nějakou rajskou planetu, kde se všichni milují a je všeho dostatek. V běžném životě se prostě občas dostanu do situace, ze které nemůžu hned vystoupit, až mě bolest dožene. Přeju všem, ať je takových situací co nejméně.

Poznámka redakce: Tento článek autorka napsala ještě v době před povodněmi.