Líbí se mi příměr rodiny jako sociální dělohy, ve které volně pokračuje růst a vývoj našich dětí (a koneckonců i nás rodičů). Je zřejmé, že vytvořit takové podmínky není snadné a stojí to spoustu sil. A proto je dobré si připomenout, že pokud máme tolik dávat, potřebujeme také někde brát.

Ale jak na to?

Za nezbytné považuji podržet si svůj vlastní život, a kromě péče o rodinu, dělat i něco co baví a naplňuje MĚ jako bytost. Je důležité ponechat si činnosti, u kterých si odpočinu, odreaguji se, alespoň na chvíli přeladím stereotypy v myšlení i chování. Jinými slovy, učme se vedle plánování rodinného života, paralelně myslet i na svůj osobní prostor. Je to jednání ega v nás, či sobeckost? Rozpoznání a udržení vlastních hranic považuji za chování v důsledku velmi zodpovědné vůči celku – rodině.

Ze své praxe už vím, co ženy na mateřské dovolené nejvíce stresuje a trápí. Ukazuje se, že v podstatě jsou to různé varianty těchto skutečností:

• Izolovanosti od okolí a minimalizování kontaktů se světem. Dochází k přerušení dosavadních sociálních vazeb (s lidmi z práce, z volnočasových aktivit, ale i s přáteli, kteří právě malé děti nemají). Život na mateřské z větší části probíhá v izolovaném uzavřeném prostoru vlastního bytu nebo domu.
• Velké množství stereotypní práce, kterou žena v domácnosti denně vykonává. Povětšinou je na to sama. Jde o práci, která není nikdy hotová, nikdy dokončená a začíná se neustále od začátku. Její odvedení je považováno za zcela samozřejmé a automatické. Není ohodnoceno ani jinak společensky oceněno.

Tyto okolnosti jsou vnímány jako stresující, ale pokud se navíc přidá např. nemoc, vztahové potíže, neshody ve výchově, nebo jiná nepříznivá okolnost, je zaděláno na velmi nepříjemný stav, který může vést až ke skutečné, pravé depresi.

Za nejúčinnější způsob jak začít věci měnit, vidím osvětu - otevření těchto otázek ve veřejné diskusi. Ještě stále je to společenské tabu – žena na mateřské v depresi, v tísni? Vždyť je to to nejkrásnější období v životě! Žena by měla přece přirozeně pečovat, zářit, být šťastná a naplněná. Realita a podmínky jsou ovšem jiné. Dnes už nemáme podporu široké rodiny nebo jiného společenství, které by vytvořilo odpovídající zázemí, umožňující se o radosti, starosti i odpočinek rozdělit.

Je možné žít svůj život skrze někoho jiného?

Domnívám se, že to možné není. Lhostejno zda žijeme skrze naše malé děti, velké děti, naše partnery, rodiče, práci, nebo cokoliv jiného. Z hlediska energetického, toto nemůže být strategie trvale udržitelného spokojeného soužití a naplněného života. Pokud to děláme a jsme dlouhodobě odpojeni od zdroje vlastní síly a radosti, jedeme energeticky na dluh, přičemž se dříve nebo později dostaví vyčerpání, rozlada, deziluze, psychický propad, ztráta zájmu, a tím i destabilizace celého systému.

Možná mi dáte za pravdu, že na mateřské se to může snadno stát. Impulz ke změně potřebuje přijít zevnitř, od nás samých. Není to snadné, ale pokud se to podaří a my se skutečně za svou práci vnitřně oceníme a uhájíme si svůj osobní prostor na radost, regeneraci a „péči o sebe“, záhy přijde podpora a uznání i od lidí kolem nás.

Jak na to?

• Začněme plánovat včas. Za nejefektivnější model vidím plánování svého života na mateřské ještě před jejím nástupem. Zjistěte si možnosti a nabídku ve vašem okolí. Ptejte se: S kým se o péči o dítě rozdělím? Jak chci, aby probíhal můj partnerský život a sdílení? Jak si co nejefektivněji odpočinu? Co mi bude dělat největší radost, čím se budu těšit (kromě péče o dítě a domácnost)? Jakou smysluplnou formu práce/seberealizace si vytvořím, abych si odpočinula?
• Pomoci mohou mateřská centra, coworkingové kanceláře pro rodiče a děti s hlídáním, zapojení širší rodiny nebo jiného společenství, profesionální chůvy nebo i přátelská vzájemná výpomoc ostatních rodičů. Poznámka: I když to momentálně nejde a povinnosti vám svazují ruce natolik, že váš osobní život není reálný, tak i přesto zasaďte semínko v podobě myšlenky a nepřestávejte ho zalévat. Z praxe vím, že to jde, začne růst a časem ponese i plody. Nebude to zítra, ale stane se to v pravý čas.
• Pracujme a relaxujme zároveň. Chce to jen vědomí odhodlání pro změnu a stále v sobě živit touhu tvořit. Žena je plodná a tvořivá bytost. A je vcelku jedno jestli zrovna tvoří nový život, umělecké dílo nebo jakýkoliv jiný projekt. Choďme tedy s očima otevřenýma a nasávejme inspiraci pro vlastní tvoření. V dnešní době už existuje veliká spousta podpůrných skupin a projektů pro ženy na mateřské dovolené. Současnost přeje tématu slaďování osobního, pracovního a rodinného života, protože poptávka je obrovská.
• Věřme tomu, že právě mateřská může být tím nejlepším časem pro přemýšlení, studium, chystání vlastního nového profesního začátku. Dá se dnes ještě spočítat kolik úžasných značek a podnikatelských úspěchů se právě na mateřské zrodilo?
• Scházejme se, vytvářejme ženské kruhy – místa předávání zkušeností, ženského sdílení, zdroje odvahy dělat věci jinak, radosti, moudrosti a síly.
• Naplňme vlastní prostor milovanou činností. Tady se pohybujeme na poli čistě individuálním. Někdo svůj prostor věnuje vlastní profesi a i na mateřské pokračuje v práci. Další příčky žebříčku jistě obsadí sport a cvičení, dále studium a vzdělávání, spánek a fyzický klid, někdo relaxuje u vaření, jiný se jde projít do lesa.
• Respektujme cykličnost našeho života jako zdroj tolik potřebné energie. Mám na mysli zejména roční cyklus Země, rozdělený čtyřmi hlavními svátky, jako je jarní a podzimní rovnodennost a zimní a letní slunovrat. Dále je to cyklus Měsíce, který může rovněž pozorovat a prožívat každý z nás a v neposlední řadě i měsíční menstruační cyklus ženy. Otázku cykličnosti života považuji za velmi podstatnou, pro výslednou kvalitu našeho prožívání. Zaslouží si více pozornosti, proto se tomuto tématu budu věnovat podrobně v některém z následujících článků.

Obrázek s názvem: Žena - pramen života, autorka: Věra Kočka