Dnes pro vás máme milý článek maminky Andrey, která vyslala svého synka poprvé samotného "do světa". A co čert nechtěl, malý-velký Jergušek se na své cestě musel poprat s bolestmi v krku...

Reklama: Oscillococcinum

Poslední prázdninový týden se chystal náš desetiletý syn k babičce na Slovensko. Velká výprava, protože odjížděl vlakem s našimi známými, ti ho babičce odevzdali a domů měl poprvé cestovat sám!

Týden předtím se vrátil z tábora. Hrdý na množství odznaků, které tam získal: statečnost, odvaha, radost... a taky otužilost. Otužilost je výborná! Akorát, že k získání odznaku s nápisem "OTUŽILOST" musel vběhnout pod ledovou sprchu, několikrát se tam otočit..., to je sice také v pořádku, ale náš Jergušek už byl asi z prázdnin unavený, tak mu to moc dobře neudělalo.

Asi dva dny po jeho návratu domů, jsem si uvědomila, že moc pomalu jí – ptala jsem se, co se děje, jestli mu nechutná a Jerguš mi sdělil, že má asi nějakou aftu v puse a ta ho bolí. Nejdřív jsem to tak nechala. Řekla jsem si, že tam kápneme citronový olejíček, nebo propolis. Ale k namazání jsme se nějak nedostali... Druhý den mi přišlo, že ho ta „afta“ bolí víc. Zjistili jsme, že aftu nemá, že ho bolí v krku - „Mamko, nejvíc ten boxovací pytel...“ (patrový čípek).

V této fázi se do léčení zapojil tatínek. Nasadil bylinkové tinktury a odvary, dával mu sušený rakytník a plod lichořeřišnice. Jerguškovi to pomohlo, ale na úplné doléčení čas nebyl – na našeho synka čekala velká cesta k babičce. Věci už měl zbalené, boty na nohou, batoh na zádech, deštník v ruce a bolest v krku. A v ten moment jsem si uvědomila, že babička asi nebude mít tolik času, aby mu několikrát denně stříkala tinkturu z dubové kůry do krku, asi nebude stíhat vařit odvary jako táta:-)... a asi ani její bylinkový „arzenál“ nedosahuje na ten tatínkův...

Tak jsem sáhla rychle do krabice s homeopatiky – musela jsem vybrat jen pár, aby si Jergušek zapamatoval, jak často si je má dávat...
První bylo Oscillococcinum: „Toto malé si dáš ráno a večer.“
Druhá byla zelená tubička – Echinacea angustifolia 5 C: „Toto si dej v poledne.“
Třetí modrá – Apis mellifica 9 C: „Toto je moc důležité, nezapomeň ráno i večer.“ (Jerguškovi víc chutnala studená voda než teplý čaj, patrový čípek měl oteklý a celkově moc nemívá žízeň, ani teď moc nechtěl pít...)
„A hlavně si je nedávej všechny najednou...“, dodala jsem.
U této věty se na mě podíval: „...já vím!“ Tak už jsem mu jen při odchodu připomněla: „Malé dvakrát, zelené jednou a modré dvakrát“ a jen jsem doufala, že se jeho stav nezhorší teplota nestoupne. Druhý den jsem mu zavolala a řekl mi: "Ano, ještě to bolí, ale míň. A dávám si to, jak si mi řekla!"
Třetí den jsem mu volala až večer a první věta byla: „Maminko, už mě to vůbec nebolí!!!“
Byla jsem moc ráda, ale pro jistotu si bral ještě jednou denně Oscillo až do doby než přijel domů.

I dlouhou cestu autobusem z výletu zvládl krásně sám a zdráv:-) 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.