Rtuť byla v léčbě používána již ve starém Řecku a Římě, používali ji také Arabové i Indové. Západní medicína ji zkoušela v různých formách v léčbě syfilis, ale pro její jedovatost bylo její použití velice omezené. Do homeopatie ji zavedl po svých zkouškách Samuel Hahnemann na počátku 19. století.

Mercurius účinkuje především na sliznice a vyvolává typický horečnatý stav, což v homeopatii využíváme nejvíce. Nicméně díky své toxicitě účinkuje i na plíce, srdce, ledviny a nervovou soustavu.

Na sliznicích Mercurius vyvolává zánět se vznikem žlutozeleného sekretu, který odporně páchne, dráždí a sliznice rozežírá. Proto se v sekretu může objevit i krev a na sliznicích vznikají pablány a později vředy.
Takové záněty jsou často doprovázeny horečkou, která je vysoká a doprovází ji intenzivní pocení, které nepříjemně páchne. Po vypocení se pacientovi moc neuleví (na rozdíl například od Bryonie, kde pocení úlevu přinese). Pacient je hodně zimomřivý a při odkrytí se rozklepe zimnicí. Stav se zlepší odpočinkem a při pokojové teplotě. Mercurius se někdy označuje jako lidský teploměr, protože jak chlad, ale naopak i horko snáší velmi špatně. Typické je taky zhoršení v noci.

V rámci infekce mívá často zvětšené lymfatické uzliny.

Ústa u pacienta, který potřebuje tento lék, mají docela typický obraz. Pacient hodně sliní a sliny i dech nepříjemně páchnou. Má zvětšený, jakoby oteklý jazyk s otisku zubů a na jeho povrchu je bíložlutý páchnoucí povlak. Na jazyku i dásních či sliznici úst mohou být vřídky s bělavým povlakem. Hrdlo a mandle jsou zarudlé, oteklé a na mandlích mohou být opět povlaky. Pacient si stěžuje na bolesti při polykání (špatně snáší studené či horké) a bolesti mu vystřelují do uší. Může si taky stěžovat na nepříjemnou, kovovou pachuť v ústech. Má velkou žízeň, hlavně na mléko a to i přes ono intenzivní slinění.

Mercurius je tedy lékem aftů a vředů ústní sliznice, zánětů dásní či angín, když u pacienta vidíme výše uvedené příznaky. Někdy se s podobnými příznaky můžeme setkat i u pacientů se zánětem slinných žláz či s příušnicemi.

Mercurius solubilis může být dále lékem hnisavých rým či zánětů dutin, opět nejlépe u pacientů, kteří mají páchnoucí, žlutozelenou rýmu, budou si stěžovat na pálivé bolesti v nose či v oblasti dutin a budou mít typickou horečku.

Další možnou indikací tohoto léku můžou být průjmy, ať už bakteriální, nebo například po antibiotikách. Stolice je nazelenalá, krvavá, se zhoršením v noci a s bolestivým nutkáním a dojmem, že se člověk nikdy nevyprázdní. Opět může být i doprovodná horečka.

Mercurius může pomoci i v případě cystitid či gynekologických zánětů, které opět budou zapadat do výše uvedených příznaků.

V praxi se nejvíce osvědčuje podávání léku Mercurius solubilis v ředěních 9 C či 15 C, několikrát denně v dávce 5 granulí.