Pane doktore, jak velký byl problém pro Hahnemanna prosadit v jeho době homeopatický způsob léčby nemocí?

Prosadit homeopatický způsob léčby v Hahnemannově době byl i nebyl problém. Lékařské povolání bylo povoláním svobodným a bylo na vzdělání lékaře jakou léčbu bude používat, čili pokud se doktor Hahnemann rozhodl, že svoje pacienty bude léčit homeopatickými léky, bylo jen velmi málo autorit, které by mu v tomto způsobu léčby mohly bránit. Ale jisté je, že uvést nový způsob léčby v život problém byl, jak svědčí Hahnemannův život i historie homeopatie v jejích počátcích.

Hahnemann se narodil v roce 1755 a již v roce 1775 odjíždí do Vídně, kde pod ochranou dr. Quarina začíná léčit nemocné, byť doktorát z medicíny obhájil až v roce 1778. Nutno podotknout, že v této době jistě používal metody medicíny té doby, čili pijavice, pouštění žilou a tak podobně. Již od počátku své praxe byl metodami tehdejší medicíny znechucen a od roku 1781 se věnoval spíše chemii a překladatelství. Mimo jiné plynně ovládal osm jazyků.

Až v roce 1790 jej při překladu Cullenovy knihy o lécích napadla myšlenka o tom, že skutečný účinek léku je třeba zjistit experimentem na zdravém člověku a tehdy uskutečnil i svoje první experimenty s kůrou chininovníku. Dostal se do stavu podobného malarické horečce a z toho usoudil, že chinin je nejvhodnější pro léčbu malárie právě proto, že sám o sobě vyvolává PODOBNÉ příznaky.

Od té doby začal zkoušet různé substance, které posléze začal používat jako léky. Zřejmě kolem onoho roku 1790 se opět začal věnovat léčbě a je doloženo že homeopaticky vyléčil tajemníka Hannoverského knížectví Klockenbirga z depresí někdy v roce 1792. Ale prosazení homeopatické léčby byl jistě problém. Jednak provést dostatek experimentů se substancemi které se později staly léky vyžaduje hodně času. Hahnemann sám provedl přibližně 100 takových experimentů. Pro představu, takový experiment s vyhodnocením závěrů potřebných pro léčebnou praxi zabere několik měsíců. Stejně jako na základě pozorování pacientů, jejich léčení a dalších experimentů vytvořit teorii a strategii homeopatické léčby není otázka dní. Taktéž postupný objev výroby homeopatického léku jak jej známe dodnes trval Hahnemannovi mnoho let. Od prvních experimentů k prvnímu vydání stěžejního díla homeopatie – Organonu – uplynulo 16 let!

Že homeopatie vstup na světovou scénu neměla lehký svědčí i záznamy o zdrcujících kritikách od různých profesorů medicíny a následných Hahnemannových polemikách. No a krom neustálého napadání ze strany lékařských „autorit“ byl dokonce obžalován lékárníky, že si sám vyrábí léky, což dle jejich mínění bylo nepřípustné. Hahnemann měl nejen díky svému novému způsobu léčby, ale i díky svým tvrdým a kritickým postojům mnoho nepřátel, nicméně díky léčebným úspěchům postupně získal řadu stoupenců i ve velmi vlivných kruzích, kteří mu umožnili homeopatii praktikovat dál a dál ji rozvíjet.

Krom toho všeho, zpočátku byl Hahnemann se svým způsobem léčby zcela sám. První skupina žáků se kolem něj objevila až za doby jeho působení na univerzitě v Lipsku po roce 1812.

Velkou oporou my byla též jeho manželka s níž měl osm dětí. Také ona byla homeopatkou. Jaký byl vlastně osud této ženy?

Zde je několik malých diskrepancí, které je třeba uvést na pravou míru. Hahnemann byl za svého života ženat celkem dvakrát. Poprvé si v roce 1782 vzal za manželku Henriettu Küchlerovou, nevlastní dceru lékárníka Hässlera v Desavě, jenž mu poskytoval svoji laboratoř k chemickým pokusům. Z tohoto manželství vzešlo 10 dětí, 3 synové a 7 dcer. Nejstarší syn, Frederic Hahnemann pak zavedl homeopatii do Spojených států amerických.

Nicméně s homeopatií je spojena celá Hahnemannova rodina, protože právě na nich dr. Hahnemann prováděl svoje první experimenty s budoucími léčebnými substancemi. Henrietta zemřela v roce 1830, tedy Hahnemannovi bylo 75 let. Není mi známo, že by sama pacienty léčila. V roce 1834 se Hahnemann seznamuje s Marií-Melanií d´Hervilly, mladou francouzskou básnířkou a umělkyní, která se za ním přijela léčit z tuberkulozy. V lednu 1835 se pak stává jeho druhou manželkou, Hahnemannovi je v té době téměř 80 let a krátce po svatbě manželé odjíždějí do rodiště Marie-Melanie, do Paříže, kde si otevírají společnou praxi. Marie-Melanie se stala Hahnemannovou partnerkou nejen životní, ale intenzivně mu pomáhala i v lékařské praxi. Výsledky jejich práce shrnuje 17 knih po 450 stranách nabitých záznamy vyléčených pacientů, přičemž poslední 4 jsou již jen dílem Marie-Melanie.

V čem spočívá odkaz Samuela Hahnemanna pro dnešní generace a co by dnes dělal stejně a čemu by se vyhýbal?

Krom toho, že Samuel Hahnemann zanechal světu svůj největší odkaz, homeopatii samotnou, jistě můžeme za jeho odkaz brát i jeho životní krédo - aude sapere - volně přeloženo jako odvahu v poznání. Neřídit se rigidními schematy a doktrínami „autorit“, ale pouze vlastní zkušeností a především neustálou snahou poznávat nové, experimentovat a to i v oblastech o nichž ostatní tvrdí, že je to bláznovství.

Nevím, zda by Hahnemann něco dělal jinak než ve své době. Jisté je však to, že by i v dnešní době byl „rebel“ či „nekonformní“ až konfliktní osobnost. Je známo, že když přednášel na univerzitě v Lipsku, jeho přednášky byly nazývány „circus Hahnemanni“ a to pro jeho vášnivé kritické výpady proti tehdejší univerzitní medicíně. A krom nesmiřitelných postojů vůči „školní“ medicíně byl znám i jako energický odpůrce a kritik všech, kteří se pokoušeli za jeho života do homeopatie vnášet vlastní poznatky či myšlenky.

Jistě by to byl člověk, který by za všech okolností stál za svou pravdou, i kdyby to pro něj znamenalo existenční strádání. A nikdy by se nepustil do planých spekulací, protože i v dnešní době se na Hahnemanna můžeme dívat jako na vědce, jehož hlavním krédem byla poctivost a poznání na základě vlastní zkušenosti.

---

Chcete se o homeopatii očima MUDr. Čupery dozvědět víc? 

Poslechněte si rozhovor s ním na podcastu "Na vlně zdraví": Homeopatie může pomoci každému