A právě vlhko je klíčovým slovem léku Dulcamara, který je v těchto měsících typický a velmi často indikovaný.

Dulcamara, čili lilek potměchuť, je blízká příbuzná léku Belladonna. Její sférou účinku jsou především sliznice a pohybový aparát, kde se potíže zhoršují a nebo jsou vyvolány vlhkem a chladem. Vliv má i na kůži, kde vliv vlhka není tak zásadní charakteristikou.

K potížím, kde lze tento lék s úspěchem použít, patří rýmy a katary horních cest dýchacích, které se objeví s vlhkým, deštivým a nebo mlhavým počasím a nebo se v těchto podmínkách (například u vody – tedy při pobytu u řek či rybníků) zhorší. A nebo jsou to potíže, které se objeví v období (ještě) teplých dnů a (již) chladných nocí. Nos je nejdřív ucpaný, ale vzápětí se objeví hojná vodnatá rýma a chrapot. Katar sliznic doprovází často i zvětšené lymfatické uzliny na krku. Tyto rýmy pak často přestoupí na průdušky. Dulcamara může být i doplňkovým lékem astmatu, které se objeví a nebo zhorší ve vlhku a chladnu.

Sliznice jsou i v trávícím systému, a tak je Dulcamara i lékem průjmů z vlhka a chladu.

Dalšími možnými indikacemi jsou bolesti zad, kloubů a svalů opět vyvolané či zhoršené vlhkem, chladem, deštěm či mlhavým počasím. Tyto potíže mohou postihovat jakoukoliv část těla. Zlepšení přináší suché počasí a hlavně pohyb (což je podobný příznak jako u léku Rhus toxicodendron).

Ve výše uvedených indikacích je Dulcamara často doplňkovým lékem k léku Natrium sulfuricum, což je další homeopatický lék na potíže z vlhka.

Na úrovni kůže je Dulcamara lékem bradavic či molusek. Postižen je především obličej a nebo hřbety rukou. Bradavice či moluska jsou široké, ploché a jakoby průsvitné. Léčbu je zde vhodné doplnit lékem Thuya occidentalis.

Lék Dulcamara prakticky ve všech uvedených indikacích používáme v ředěních 9 C nebo 15 C a dávkujeme 2–3x denně 5 granulí.