Jelikož bylo zachováno mnoho Darwinových dopisů, máme k dispozici doslova poklad informací o jeho životě, nemocech, lékařských ošetřeních. Nabízíme vám jen malou část jeho příběhu, který je blíže popsán v knize Dana Ullman „Homeopatická revoluce“.

Během Darwinovy cesty do Jižní Ameriky v roce 1830, Darwin velmi onemocněl. Není sice známo jakou nemocí, neb se názor historiků a lékařů lišil, je však zcela jasné, že byl nemocen vážně. Kolem roku 1837 trpěl přetrvávajícími nevolnostmi a zvracením, bušením srdce, třásl se a od roku 1847 měl mdloby a skvrny před očima. Symptomy jeho nemoci byly čím dál horší.

Ačkoli bylo Charlesu Darwinovi v listopadu 1848 pouhých 39 let, byl natolik nemocen, že se nemohl zúčastnit pohřbu svého vlastního otce. V březnu 1849, pak Darwin sám řekl, že není schopen pracovat více než jeden ze tří dnů a řekl (cítil), že umírá.

Uvědomíte-li si, že byl Darwin v roce 1849 tolik nemocen a přitom o 10 let později vydal svou slavnou knihu „O původu druhů“, je na místě otázka, zda by v tu dobu ještě žil a vydal své slavné dílo, kdyby se v březnu 1849 nesetkal s lékařem Dr. Jamesem Manby Gullym.

Na radu jednoho ze svých bratranců a kolegy námořníka Beagleho, navštívil 19. března 1849 Darwin kliniku a lázně Dr. Jamese Manbyho i přesto, že věděl, že Dr. Gully je homeopatickým lékařem. (Darwin byl v té době k homeopatické léčbě skeptický).

Krátce poté napsal:
„Jen se smutkem přiznávám, že mi Dr. Gully podává 3x denně homeopatické léky i přesto, že jim nevěřím...“

I přes jeho počáteční skepsi vůči homeopatii měl Darwin během léčby možnost zažít sílu těchto léků.

Po pouhých osmi dnech od jeho příjezdu, dostal Darwin vyrážku na nohách. Je důležité vědět, že u pacientů, kteří se začnou léčit homeopatickými léky, nemusí dojít ke zlepšení stavu okamžitě. Skutečnost je taková, že asi u 20-30% pacientů s chronickou nemocí dochází k počátečnímu krátkodobému zhoršení. Obvykle totiž dojde k externalizaci příznaků na kůži nebo k projevení starých symptomů, které byly již dříve konvenčními léky potlačeny. Skutečnost, že byl Darwin vůči léčbě Dr. Gullyho skeptický a že prožíval toto počáteční zhoršení příznaků naznačuje, že Darwinova reakce nebyla skeptiky opakovaným placebo efektem. Někteří skeptici tvrdí, že výsledky Gullyho „vodo-léčby“ měly terapeutický výsledek a že za úspěch nemůže homeopatie. Avšak sám Darwin 24. března 1849 řekl, že mu Dr. Gully nikdy nenaordinoval v rámci léčby „proces pocení“, který je jedním z důležitých kroků „vodoléčby“. Pouhé 2 týdny po příjezdu na kliniku, Darwin napsal: "Jsem velmi rád, že jsem zde a velmi na Dr. Gullyho myslím" a nejen to…

28. března 1849 – už 10 dní nezvracel (což pro něj byla vzácná zkušenost)

19.dubna 1849 Darwin napsal:

"Přibral jsem váhu, kterou jsem za dobu svého léčení po dobu 30 dní ztratil. Včera jsem při 4 procházkách ušel celých 7 mil! Opět začínám chodit a jíst!“

6. května 1849 Darwin píše:

"Dr. Gully mi řekl, že nepochybuje o tom, že mě může časem vyléčit, ale že to bude chvíli trvat."

Gully, stejně jako mnoho dalších homeopatů a hydroterapeutů, neměl nikdy tendenci přeceňovat důvěru v sám sebe. Přestože se zdálo, že si je Gully vyléčením Darwina jistý, Darwin tvrdil, že Gully jen zřídkakdy vyjádřil přesvědčení o víře v jeho vyléčení, což značí o tom, že Gully nevyužíval "symbolu důvěry" jako své strategie k vyvolání placebo efektu.

Jedním z důležitých důvodů, proč tolik lidí za posledních 200 let tak vášnivě mluví o homeopatii, je, že jsou její výsledky často (i když ne vždy) velmi rychlé a zřejmé. Dále i proto, že se spousta lidí pokoušelo před zvolením homeopatické léčby, vyzkoušet mnoho dalších léčebných metod…

I poté, co odešel Dr. James Gully do důchodu, najal na své místo homeopatického lékaře, jménem James Smith Ayerst, a to i přesto, že v té době mohl za sebe jmenovat mnoho jiných hydroterapeutů. Darwin se pak často do lázní Malvern vracel, jelikož se mu tam dostávalo ošetření vodoléčbou a léčbou homeopatickou.

V jednom ze svých dalších fascinujících dopisů z 16. ledna 1862 Darwin napsal, že dostal knihu německého homeopatického lékaře. Knihu, která byla podobná té Darwinové o evoluci. V dopise pak píše, že tato kniha " jde mnohem hlouběji."

Přes velký respekt, kterému se Dr. Gullymu dostalo od mnoha jeho pacientů, byl Dr. Gully značně znechucen výběrem ortodoxních lékařů. V té době se v Anglii odehrával klasický shakespearovský příběh mezi Dr. Gullym a jeho největším protivníkem Sirem Charlesem Hastingsem, lékařem, který později pomáhal založit Britskou lékařskou asociaci. Sir Hastings byl Gullyho největším oponentem, byl proti hydroterapii, často psal články o jejím "nebezpečí", zatímco on při své léčbě využíval široké spektrum ortodoxních lékařských metod.

Další drama ze života Gullyho a Hastingse spočívalo v tom, že jejich synové byli rovněž protivníci. Gullyho syn, William Soud Gully, se stal mluvčím britské poslanecké sněmovny (1895-1905), zatímco Hastingův syn, George Woodyatt Hastings, se stal právníkem a politikem. Stejně jako jeho otec, George Hastings byl velmi aktivní v nepřátelském tažení proti nekonvenčním léčebným postupům. Nakonec však byla jeho reputace značně poskvrněna, neboť byl poslán do vězení za krádež peněz klienta, který byl popraven.

Je s podivem, že někteří odpůrci homeopatie označovali Gullyho za přítele Charlese Darwina a označovali Darwina za „poslušného“. Tvrdili, že bere homeopatické léky jen proto, že je Gullyho přítelem a ne pro to, že je Gully homeopatickým lékařem. V záznamech však není žádný důkaz o tom, že by byl Darwin Gullyho přítelem. Oni dva se nikdy před Darwinovým onemocněním nesetkali a neexistuje ani žádný důkaz o tom, že by se po Darwinově úspěšném vyléčení stýkali.