Nachlazení je spojeno s únavou a potřebou odpočinku, zastavením. V dnešní době se často nutíme do velkého výkonu v oblasti fyzické i mentální. Pokud si oddech nedopřejeme ve zdraví, musí přijít nemoc, aby to zařídila za nás. Únava a otupělost nám zabrání v aktivitě a přinutí nás soustředit se sami na sebe.

Věnovat se sám sobě a svým koníčkům, nebo si jen tak lenošit, to často považujeme za něco špatného, za co cítíme vinu. Role nemocného s sebou přináší úlevy právě v oblastech, které jsou pro nás těžko přijatelné. Aniž by nám to někdo vyčítal, můžeme být pohodlní, nespolečenští, dělat si, co chceme (nejít na cvičení, do práce, zrušit návštěvu…). Některé činnosti dokonce někdo udělá za nás (umyje nádobí, třeba uvaří i večeři).

S nemocí se mění atmosféra v celé rodině. Uvědomila jsem si to, když syn dostal poprvé horečku. Když prospal dopoledne, paradoxně jsem místo obav pocítila úlevu, že si mohu od péče o něj na chvíli odpočinout. Pokud je nutné zůstat doma, často se změna dotkne i sourozenců nemocného. S omezením aktivit venku však přibude čas, který spolu rodina stráví doma. Užitek z přítomnosti rodičů pak mají i sourozenci, kteří nemocní nejsou.

K mému klidu při nemoci dětí přispívá důvěra v jejich imunitní systém a jistota homeopatické podpory. Horečku považuji za přítele, který dětem pomůže nemoc rychleji zvládnout. Pro svůj klid ale většinou nasazuji Belladonnu 9 C a mažu plosky nohou vietnamskou mastí nebo máčím ponožky do octa. Děti se většinou vypotí a během dvou dnů se z teploty vyspí.