Začaly prázdniny. Pro děti období, na které se 10 měsíců v roce vždy velmi těší. Pro rodiče čas, kdy složitě plánují, jaký program svým dětem na prázdniny vymyslí. Rodiče dětí, které navštěvují mateřskou školku, mají naději, že budou mít na některý z prázdninových týdnů školku náhradní, obávám se však, že se tato možnost týká jen větších měst. Rodiče dětí školou povinných mají smůlu a je na nich, jak skloubí dva měsíce volného času dětí se svým zaměstnáním. Nevím totiž o žádném zaměstnavateli, který by měl zájem na zaměstnávání lidí, kteří budou pracovat jen od září do konce června, tedy vyjma povolání učitelů, kteří jsou však znevýhodněni v průběhu školního roku.

Pokud máte babičky ochotné hlídat vaše ratolesti po dobu prázdnin, máte vyhráno. Spousta z nás má však babičky stále pracující, nebo žijící daleko od nás a mající svůj program. Pak nám nezbývá nic jiného, než doufat v toleranci našich chlebodárců a pracovat častěji z domova nebo využít některého z příměstských táborů, což je však možnost vhodná spíše pro děti starší.

Moje kamarádka, která nemůže využít ani jednu z uvedených možností, vymyslela malou domácí „miniškoličku“. Svému nejstaršímu z dětí platí 30 korun za hodinu. Vždy si předem nachystá obrázky, nafotí omalovánky, vymyslí úkoly, apod. Funguje to prý dobře, děti se začnou hádat až po hodině. Za tu hodinu se kamarádka snaží stihnout věci, u kterých se musí maximálně soustředit. A pak si 1x týdně platí „hlídací slečnu“. Je to varianta finančně náročná, ale pro efektivitu práce přijatelná. Vymýšlíme prostě, co se dá.

Jistě mi dáte za pravdu, že měsíc 24hodinové péče o naše ratolesti je opravdu náročný. Děti již mají „ponorkovou“ nemoc, celý den mezi sebou bojují o místo na výsluní, až na drobné výjimky se hádají a přou i o maličkosti. Malé děti chtějí být jako ty velké, velké děti své mladší sourozence zase provokují, neb jim to připadá zábavné.

No a my matky? V těch „nejvíce hlučných“ chvílích nás přepadají návaly vzteku, někdy až hysterie, což vede k občasným výbuchům! Ale protože jsou to přece jen naši miláčkové, je nám to následně, někdy dříve, jindy později (třeba, když večer usnou a jsou tak nedotknutelní), líto. Najednou nás přepadne pocit beznaděje, vyčítáme si, že se neumíme ovládnout, bereme vinu na sebe a utápíme se ve své beznaději.

Zeptali jsme se MUDr. Věry Budkové, naší zkušené dětské lékařky, jak si s těmito pocity poradit.

„Je to velmi svízelná situace. Každý si přejeme vychovat své potomky co nejlépe. Je důležité si uvědomit, že problém výchovy se týká nejen nás žen, ale i našich partnerů-mužů. Problém s psychickým přetížením je třeba řešit „celistvě“. V rámci zklidnění situace by mohla pomoci i homeopatická léčba. Doporučuji užití léku Staphysagria 30 C, kterou bych podávala pět granulí každé ráno denně. Pokud se přihodí situace, kdy se za své chování stydíte i odpoledne, jste lítostivá, plačtivá, náladová - doporučila bych jednorázově lék Ignatia amara 15 C pět granulí (můžete vzít až třikrát za den)“.

Přeji vám pohodové prázdniny!