Příčina neplodnosti bývá ze somatického hlediska obvykle v úrovni reprodukčních orgánů – vaječníků (hormonální nedostatečnost, cysty, polycystická ovaria, endometrióza), vejcovodů (neprůchodnost v souvislosti s endometriózou či infekcemi) a dělohy.

Pro celostní řešení tohoto problému je dobré se blíže seznámit s tím, co lze vyčíst z psychosomatické symboliky výše uvedených potíží, kterou uvádějí autoři zabývající se touto problematikou.

Obtíže s vaječníky obecně často vyjadřují na jedné straně potlačení sexuální energie a vlastních potřeb, frustraci, vztek a lítost z promarněných možností, selhání s pocitem „nejsem dost dobrá“, nadměrná očekávání, potlačení talentu a z toho plynoucí neradostnost a nedostatek sebevyjádření (= potlačená kreativita). Na druhé straně pak mohou být otiskem narušeného vztahu s matkou bezprostředně po porodu či odmítání otce v dětství. Nastolují také pozornost k tématu manipulace a viny.

Insuficience/nedostatečnost ovarií obvykle poukazuje na neplnohodnotnou pohlavnost, neochotu akceptovat ženu v sobě – „zdráhání“ stát se ženou se všemi důsledky – a někdy také na nevyváženost mužského a ženského principu uvnitř, kdy důsledkem je pak hormonální dysbalance.

Cysty na vaječníku mohou zobrazovat nesprávně nasměrovaný růst: „vývoj se uzavírá do sebe“, je neproduktivní a skrývá „tajemství“, které hrozí prasknutím, čímž dochází ke ztrátě „životní energie“. Dalším tématem pod obrazem rezidua jsou „spolknuté“ slzy (i transgeneračně) spojené s ženskými tématy, obtíže s mateřským principem (s přijetím vlastní mateřské/reprodukční role nebo obtíže ve vztahu s vlastní matkou). Třetím symbolickým významem je chybění odvahy přijmout a tvořit život a vytvořit si vlastní prostor pro vývoj podle své vůle (= potlačená kreativita).

Polycystická ovaria mohou vyjadřovat frustraci z nedobře chápané role ženy (potlačení, submise, vynucené kompromisy „jít přes sebe“, nezhojený konflikt s matkou), téma kontroly či oslabené osobní hranice a pocit osamocení ve světě, který generuje neuvědomělé strachy a obranu.

Endometrióza: děloha/děložní sliznice je atributem plodnosti, bezpečí a vnitřní hranice, představuje původní (pra)bažinu jako prvotní místo (s)tvoření, je hlavním symbolem ženství a s ním spojené cykličnosti a správně fungující vyjadřuje téma „být ženou s plodností na pravém místě“. Porušená funkce pak přináší rozpor s faktem „jsem žena“, vyjadřuje strach vstoupit do své ženské síly a role, signalizuje nadměrné přilnutí k nezávislosti či zahlcení odpovědností a kontrolou, nedůvěru ve svou schopnost vyrovnat se se životem, nemožnost se plně vyjádřit – potlačení sebe sama, své kreativity a vášně v životě. Znamená „jsem mimo své přirozené rytmy“ a je spojena s pocitem nedostatečné podpory.

Děložní sliznice je mimo předurčenou oblast – „ženskost na nepravém místě“ – nesprávně pochopena a uchopena. Byl nastolen „jiný“ rytmus tam, kde není možné odložit odpadní produkty. Může být symbolicky vnímána jako „zmatená ženskost“, kdy typicky ženské aktivity na nevhodném místě nutí k nadměrné aktivitě opačný, mužský pól, tzn. probíhá vnitřní konflikt emocionálních potřeb ženy a nároků okolí (nemoc soutěživosti). Existuje vztah mezi myšlenkami, emocemi a imunitou. Jeden analytik vycházející z Junga mluví o „krvavé oběti Bohyni“. Častá je i bolest při styku a při menstruaci, která vyjadřuje konflikt v této oblasti a vede opět k zablokování prvotní plodnosti a tvořivosti.

Z výše uvedeného plyne těsná souvislost plodnosti se schopností tvořit jako nejvlastnějším projevem života. Osho říká, že tvořivost nemusí být spojena pouze s uměleckou činností, jedná se spíše o vnitřní stav bytí, o způsob, jakým přistupujeme k „životu“. Být tvořivý znamená těšit se ze života a prožívat vše nanovo a „nezatíženě“… milovat to, co děláme.

Neplodnost může být tedy vyjádřena jako potlačení ženského tvořivého principu (creo = tvořím, inventio = nalézám, objevuji), kdy nový život je možno chápat jako produkt tvořivosti vyššího stupně. Bariérou tvořivosti obecně může být chybná identifikace a nevidění problémových oblastí a vazeb, jednostranné vnímání, omezené využití zdrojů, převaha racionálního myšlení či emocionální bariéry (strach z chyb a zdravého riskování). Kreativitu naopak potencují osobnostní rysy jako sebedůvěra, samostatnost a přiměřená nezávislost, improvizace, schopnost reorganizace a flexibilita, imaginace a intuice, schopnost naslouchat a oceňovat (i sebe sama) a odvaha k vývoji a ke změně.