Míša chodí do druhé třídy a v posledních několika dnech na něj občas přijde nucení sám sebe škrtit. Je prostřední ze 3 dětí. Povahou hodně uzavřený, přemýšlivý, pocity nedává příliš najevo. V době, kdy mne oslovili, čekala rodina dalšího potomka, na kterého se těšil.

Chlapec si uvědomoval souvislost mezi vznikem svých potíží a zážitkem z tělocviku, kdy ho omylem přiškrtil spolužák. Od té doby ho občas přepadla potřeba sám sebe škrtit. Sám tomu nerozumí, nedokáže popsat, co ho k tomu vede. Pocit je velice intenzivní a zmírní se jen, když sám sobě ublíží. Intenzita potíží se během několika dní zesilovala a působila velice děsivě.

Vzhledem k nynějšímu těhotenství maminky jsem proto uvažovala o léku Natrium muriaticum, jehož tématem je pocit ztráty matky. Pro tento lék navíc hovořila chlapcova uzavřená a přemýšlivá povaha, sebepoškozování má tento lék také ve svém popisu. Poslala jsem mu jednu dávku v ředění 200 C.

Výsledek překvapil mě i rodiče. Během několika dní záchvaty úplně zmizely a Míša o nich začal vyprávět jako o něčem, co ho trápilo v minulosti. Podezření na šikanu, které nás s rodiči napadalo, se nepotvrdilo. Chlapec však v útlém věku absolvoval krční operaci pro vývojovou vadu, která mu působila dušení. Zážitek z tělocviku se tak pravděpodobně spojil s uloženou vzpomínkou na útlé dětství a vyvolal tyto nepříjemné prožitky.

Nyní jsme se setkali po několika měsících. Nepříjemné pocity se občas vrátí, ale chlapec říká, že už s nimi dokáže pracovat, aniž by si musel ubližovat. Tento efekt jediné dávky léku mne velice překvapuje a mám velkou radost, že malého kamaráda ochránil před nepříjemnou nálepkou psychiatrického pacienta.