Nikdy nikoho nepřesvědčuji o účincích. Vždy říkám, že k homeopatii si musí člověk najít cestu sám. Většinou je to stylem, kterému říkám: "tonoucí se stébla chytá", aneb když vše ostatní selže. Což se stalo kdysi dávno i mně. Zkrátka, když si medicína neví rady, člověk vyzkouší vše a zpravidla dojde i na homeopatii. U zvířat zjistíme velmi brzy, že se o žádné placebo nejedná, protože zvíře si nic vsugerovat nemůže. Stačí vidět působení několika homeopatických léků, kterým já pracovně říkám: "mávnutí kouzelné hůlky" a když člověk na vlastní oči vidí, jak se třeba i za pár minut psu uleví, dojde mu, že na těch "kuličkách" vážně asi něco bude. Například takový kouzelný APIS - podaný při otocích - po štípnutí včelou nebo při reakci na vakcínu... Po jeho podání i ten největší skeptik roztaje.

No a pak už je krůček k tomu, aby člověk zkoušel další a další homeopatické léky a postupem času zjišťuje, že mu je úplně jedno, že mu ten či onen tvrdí, že tohle přeci nemůže fungovat, neb on sám cítí a vidí, že to funguje.

Moje maminka dlouhé roky vůbec nechápala co to v těch různobarevných tubičkách vůbec mám. Dost se divila i tomu, že to často dávám našim psům, ale nikdy neměla potřebu to sama vyzkoušet. Až jednou... Měla úporné žaludeční problémy. Tehdy jsem jí poprvé podala tubičku homeopatika NUX VOMICA - vůbec se neptala, co to je, či z čeho to je, bylo jí tak zle, že jen otevřela pusu, já ji na jazyk dala 5 kuliček a zavelela: ,,vycucej je“. Za 20minut přišla velká úleva a od té doby naše maminka vždy a na všechno přijde s otázkou: "A nemáš na to NĚJAKÉ KULIČKY?"

Přišla jsem tedy na to, že někdy je naprosto zbytečné lidem vysvětlovat, co je homeopatie a jaký má účinek. Hlavní je, aby si sami zažili ten pocit, jak homeopatie pomáhá.