Příčiny neplodnosti mohou být rozmanité – somatické (na těle) i psychické (na duši). Někdy se jedná o kombinaci více různých faktorů. I přesto, že je řešení problému umělým oplodněním moderním oborem na vysoké úrovni, není možné u určitého procenta neplodných párů příčinu jejich neplodnosti určit a vyřešit.

Nejčastějšími faktory ovlivňujícími plodnost u žen jsou věk (odkládané těhotenství), hormonální dysbalance, dlouhodobá hormonální terapie, endokrinní disruptory, problémy na úrovni děložní sliznice a následné obtíže s implantací embrya, imunologické faktory, tubární faktor (nejčastěji v souvislosti s chronickými infekcemi STD, tj. sexuálně přenosnými infekcemi, a endometriózou), genetické příčiny, předčasná menopauza, rizikové chování (kouření, alkohol, promiskuita) a nevhodný způsob života spojený např. s obezitou a nedostatkem pohybu, stres a psychosomatické příčiny.

U mužů to pak jsou pokles kvality spermatu, genetické příčiny, autoimunitní reakce, endokrinní disruptory, poškozená DNA spermií, neprůchodnost chámovodů (souvislost s infekcemi pohlavního ústrojí (STD, příušnice), koitální problémy (impotence, ejakulační selhání), vazektomie, rizikové chování (návykové látky, toxiny, vlivy fyzikálních vln a nadměrné chronicky zvýšené teploty reprodukčních orgánů apod.), nevhodný životní styl (obezita, nedostatek či nadměrné cvičení), stres a věk.

Ne vždy se podaří nalézt jednoznačně somatickou příčinu neplodnosti, pak bychom měli myslet na tzv. psychosomatické faktory neplodnosti. Reprodukční zdraví a s ním spojená plodnost jsou ovlivněny často řadou nevědomých vzorců myšlení a chování, které v touze po dítěti hrají (zejména u ženy) významnou, někdy až zásadní roli.

Z hlediska psychosomatického přístupu může být neplodnost vnímána jako „nevědomá obrana“ využívající obranné techniky, jako jsou práce, stres a úzkost, které stísňují ženu natolik, že „žádná duše neprojde touto úžinou“. Neplodnost poukazuje na „neplodnou“ snahu či „nevhodnou“ motivaci, která je spíše snahou dosáhnout nějakého „zlepšení“ vlastního života prostřednictvím dítěte. Může představovat také strnulé plánování života či uvíznutí – nevím co sama se sebou – či neschopnost svědčit pro život a přijímat (jako žena), nebo dávat (jako muž).

Pokud hledáme příčinu neplodnosti v rámci celostního přístupu, musíme vzít tedy v úvahu různá emoční zranění z dětství, nezahojená traumata a bolest v oblasti ženství a mateřství – i transgeneračně předávaná, vyhoření z nadměrného pocitu odpovědnosti, strach z připoutání a z toho plynoucí ambivalenci v přijetí rodičovské role a s ní spojené pocity ohrožení nebo nepřipravenosti, strach ze změny a proměny života, téma vnitřního (ne)dostatku a hojnosti bytí. Cokoliv z výše uvedeného se stává zdrojem vnitřního konfliktu a reziduálním stimulem v podvědomí, který spotřebovává vnitřní energii a který tělo navenek projevuje jako „blok“ v procesu reprodukce, symbolicky pak jako porušenou schopnost „tvořit“.

Navíc léčba spojená s neplodností (vyšetření, čekání na výsledky vyšetření, farmaka potřebná ke stimulaci organismu a čekání na výsledek léčby), která je často během na dlouhou trať, vytváří tlak na psychiku ženy/páru, což se promítá do partnerského vztahu a vzájemné komunikace, kdy výrazně bývá zasažena také intimita a sexualita páru. Navíc ne vždy je klasická léčba završena vytouženým úspěchem. Neúspěch generuje další pocity zklamání, ztráty důvěry ve vlastní tělo, snížené sebehodnocení, stupňuje se stres, úzkost a napětí. Bohužel tyto aspekty v rámci klasické zdravotnické péče zůstávají často nepovšimnuty či podhodnoceny.