V jednom ze svých vrhů jsem se setkala pro mě se zajímavou věcí, díky které jsem získala velkou zkušenost a znovu se ujistila o tom, že mám velký „dar“ vyhodnotit situaci natolik včas, že mnohdy ani veterinář ještě nepozná, že něco není v pořádku.

Porod proběhl bez komplikací, narodila se pěkná, životaschopná štěňata s výborným sacím reflexem a skvělou porodní váhou. Měla jsem radost.

Tu mi ale po třech dnech zkazilo zjištění, že jedno ze štěňat po napití jakoby chrochtá. Z nosu jsem nezjistila žádný výtok, na pohled by člověk nic nezjistil. Vzhledem k tomu, že mám ale porodnu s fenou a štěňaty umístěnou ve své ložnici, díky čemuž přesně vím, kdy štěňata naposledy pila a zda pila všechna, mohla jsem tak poměrně brzy tento problém zjistit.

Hned na začátku jsem nasadila odzkoušené Oscillococcinum, které jsem začala podávat celému vrhu včetně matky – feny. Nevěděla jsem totiž, zda je to problém pouze jedince či něco infekčního. Vzhledem k tomu, že fena štěňata olizuje a sama štěňata střídavě pijí po sobě ze struků, mohla by to velmi jednoduše po sobě chytit díky slinám. Přistupovala jsem k tomu z té horší varianty a to, že se jedná o možnou infekci dýchacích cest.

Po každém napití štěňátko chrochtalo a já jsem slyšitelně mohla diagnostikovat hlen někde v dýchacích cestách. Dotyčnému štěněti jsem začala podávat 2–3x denně roztok, který jsem si naředila do 20 ml stříkačky takto: 5 granulí Bryonia alba 15 C, 5 granulí Apis mellifica 15 C a 1 tubu Oscilla. Roztok jsem před podáním vždy řádně protřepala a po 3-4 dnech v lednici, kdy jsem navíc stříkačku pečlivě balila do alobalu, jsem udělala roztok nový.

Zahlenění se znatelně snížilo a štěně již nechrochtalo s každým kojením. Stále jsem pokračovala v podávání homeopatik a přidala jsem ještě Siliceu 9 C a Opium 15 C, které jsem tentokrát neředila, ale rovnou jsem štěněti podávala do tlamky od každého 2 granule. Občas jsem štěněti podala pár kapek jitrocelového sirupu pro malé děti. Štěnátka jsem všechna pravidelně vážila a nezaregistrovala jsem žádný problém. Postižené štěně na váze přibývalo a nijak se nelišilo svou pohyblivostí od ostatních.

Čekala jsem na dobu, kdy se štěňata budou pomalu převádět na granule a zda problém zcela nevymizí, pokud štěně už nebude přijímat pouze mléko od své matky. Bylo totiž více než pravděpodobné, že značnému zahlenění přispívá i mléčná strava. Jak štěňátka rostla, všímala jsem si pár dní po sobě, že postižené štěně si tolik nehraje a brzo si jde lehnout do pelíšku, zatímco ostatní řádí. Neváhala jsem a jela ještě ten samý týden se štěnětem na prohlídku ke specialistovi kardiologovi, kterému se nelíbilo štěně poslechově a konstatoval, že zřejmě prodělalo zápal plic a na poslech jsou plíce postižené, srdce však naprosto v pořádku bez vad. Udělal podrobné sono a RTG a poslal nás domů se slovy, že už by to mělo přežít, ale bude slabší z dechem. Byla jsem zoufalá.

Od tohoto dne jsem začala mimo zmiňovaná homeopatika podávat na radu své homeopatky ještě tato: Phosphoricum acidum 15 C 1x denně 2 granule a Cactus grandiflorus 15 C 2x denně 2 granule. Zhruba po 14-ti dnech bylo štěně znatelně živější a chtělo si déle hrát s ostatními. Počkala jsem ještě další necelé dva měsíce a znovu jsem štěně objednala na kontrolu ke stejnému specialistovi.

Pan doktor si štěně poslechl. Poslouchal velmi dlouho... Bylo ticho…. Pak se na mě podíval a zeptal se mě, zda je to to samé štěně, co viděl naposledy. Kývla jsem. Pro jistotu mě poprosil o kontrolní rentgen a se slovy: "Štěně je naprosto zdravé a bez nálezu či postižení plic",  jsem odešla veselá domů. Léčba se vyplatila!

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.