Nicméně Severní moře je studené, a tak není divu, že se v naší dovolenkové lokalitě nesetkáváme ani s místními domorodci, natož s turisty, byť je pravda, že při mém ranním běhu jsem již jednu seniorku v růžových šortkách potkala a přišlo mi to fajn. Najednou jsem měla pocit, že neběhám sama, ale že jsme tady minimálně dvě.

Jelikož nejsem koupací typ a míjejí mě i vyhřáté bazény hotelových komplexů, studené moře je pro mě již předem uzavřenou kapitolou. Je však pravda, že si jeho atmosféru, zvuk i energii neskutečně užívám. Stačí mi jen přiběhnout na pláž, kde není nikde ani živáčka, sednout si a poslouchat. Nabije mě to na celý den. Úsměv od ucha k uchu mám pak na ústech 24/7.

Můj muž si na severu našel také svou oblíbenou zábavu, a to rybaření. Tedy pokus o něj. Jednou, když jsem s naším synem vyrazila do civilizace, si vzal k moři naši Kanie. Rybařil statečně přímo z moře, a tak na něj Kanie trpělivě čekala na břehu. Sedla si na kameny, vlny ji oplývaly studenou vodou a zdálo se, že si rybářskou idylku oba užívali. Nicméně druhý den ráno škrábala na dveře ložnice už v půl páté ráno. Celé dopoledne neměla vůbec zájem o jídlo, polehávala a na zahradě často postávala a snažila se o močení. Evidentně se jí to nedařilo. Vypadala nešťastně, ale byla hodná a statečná. Napadlo mě, že u moře prostydla. Nasadila jsem jí Aconitum napellus (prudký nástup nachlazení po prochladnutí) – 5 granulí cca každých 30 minut (celkem 5–6 dávek) a její konstituční lék Calcareu carbonicu (pro podsadité, celkově klidné, snadno unavitelné jedince) – 2x 5 granulí až do večera. Navečer už projevila zájem o jídlo a vypadalo to, že i močení je znatelné. Ráno se pak vedle nás vzbudila opět veselá Kanie, která stála při chystání snídaně u kuchyňské linky a těšila se, co dobrého pro ni připravím. Od té doby je to opět ona, jen o něco hladovější. Zdá se, že potřebuje dohnat svůj postní den.