Když jsem si všimla, že to fenka dělá už poněkolikáté za den, vzala jsem si ji na klín, obrátila na záda a začala jsem tlapku zkoumat. Hledala jsem nějakou třísku, předmět, který si chce vykousat, osinu… Nic jsem nenašla, ale kůže mezi polštářky se mi vůbec nelíbila. Byla zarudlá, jakoby nabobtnalá a celá tlapka působila „mykoticky”. Přemýšlela jsem, co udělám.

Jako první mě napadl límec. Jistojistě se jednalo i o přítomnost kvasinek. Kvasinky mají rády vlhko, takže olizováním se vše ještě zhorší. A vysvětlete psovi, aby si nevšímal něčeho, co mu vadí nebo ho bolí. Nejde to!

Druhá varianta, pokud máte doma jakýkoli vaginální krém proti mykóze, ať už Canesten, Jenamazol nebo Clotrimazol, můžete jej jemně mezi polštářky několikrát za den vetřít. Ovšem nezamezíte tomu, aby si to pes neslízal. Ideálně aspoň 15 minut po namazání psa hlídejte, aby mohl krém chvilku působit a nepatlali jste ho tam zbytečně. A dejte opravdu jen tenkou vrstvu a spíše vmasírujte, než namažte.

Z homeopatik, po kterých jsem ihned sáhla, neboť jsem vyhodnotila horkost postižené tlapky a její bolestivost (fenka mírně kulhala a tlapku si odlehčovala), to byla Cantharis 15 C a Hepar sulfuris calcareum 9 C (= Hepar sulfur). Na neustálé lízání tlapek je výborná Staphysagria 9 C a přidala jsem i homeopatický lék Candida albicans 15 C.

Tlapky je třeba udržovat v čistotě a suchu. Pokud přijdete z venku, kde je vlhko, a navíc pes běhá po špinavém povrchu, např. po hlíně nebo v bahně, je třeba tlapku omýt ve vlažné vodě, zcela vysušit, klidně i vyfénovat, poté aplikovat zmiňovaný krém a vetřít ho mezi polštářky.

Homeopatika podávám ze začátku alespoň 3x denně od každého 2–3 kuličky, po zlepšení frekvenci snížím na jednou denně, a to po dobu alespoň jednoho měsíce.

Výrazné zlepšení nastalo u fenky už po třech dnech. Nyní je zcela bez příznaků a kůže je klidná, suchá, nepůsobí jako nasáklá houba a fenka si tlapky nevšímá.