Svět Homeopatie

Nevím, jaké zkušenosti se stěhováním máte vy, ale vzhledem k tomu, že já jsem se za posledních 10 let stěhovala asi 25x, domnívám se, že ty mé nejsou nezanedbatelné. Letos jsem si však říkala, že je to naposled. Kde beru tolik optimismu? No tak dobře – nikdy neříkej nikdy – já vím:-)

Všechny mé stěhovací manévry se v minulosti odehrávaly mezi bytečky menšími či většími, pokoji na ubytovnách kultivovaných i těch méně, dočasným útočištěm u rodičů, u kamarádky. To letošní stěhování však bylo v něčem zcela nové. Stěhovala jsem se s rodinou poprvé do rodinného domku.

Jelikož jsem si byla jista, že jsem již „stěhovací profík“, otázky typu: „A už balíš?“ „Kolik krabic máš připravených?“, „Zvládneš to?“, mě nechávaly ledově klidnou. „Po tolika pokusech mě nemůže NIC překvapit!“, odpovídala jsem na všetečné otázky a cítila se býti v pohodě. Ono to vlastně všechno začalo už „výhružkami“ okolí, které nám neustále dokola v mnoha podobách sdělovalo: „Počkejte, jaká je se stavbou domu práce! To bude hrůza! Počkejte ty problémy!“… Jenže, štěstíčko se tentokrát na nás obrátilo čelem a černé myšlenky a předpoklady dramatu se nekonaly. Takže "stěhování to už bude brnkačka“, říkala jsem si.

A ono to šlo opravdu celkem v pohodě, až na to, že při zabalení 128. krabice velikosti 60x40x40 jsem si říkala: „Jak je možné, že jsem dokázala nashromáždit tolik věcí?!“ Naštěstí stěhováci byli fajn, takže krabice byly nastěhovány celkem rychle a hurá: „Můžeme začít bydlet!“

Jenže… pak to všechno začalo, aneb – První ráno v novém...

„Kde jsou kartáčky na zuby?!" Mám šampón, nemám fén, pojedu s mokrou hlavou... Dětská zubní pasta nám stačí. Pohádky v TV nejdou. Malý Vašík nemá ponožky, starší syn nemá boty, já nemám kabelku - s doklady a peněženkou! Co bude chybět mému muži, nezjišťuji, raději sedám do auta, mizím z místa činu a odvážím děti do školy a školky. Ha, nemizím - dálkové ovládání od vjezdové brány jsem půjčila elektrikářům. "Nééé, jak dostanu auto ven?!" Musím vzbudit manžela. Moje existence je prozrazena… Vyrážíme o 20 minut později. Po 2 minutách jízdy: „Kde mám iPhone?!“. "Maminko, já Ti ho ale položil na stůl!", sděluje mi nejmladší syn. Aha, telefon posloužil místo pohádky. Nevadí, mám ještě služební telefon. Vybitej. Vracíme se domů… A já se těším na každé nové ráno!:-)

O tom, jak jsme se nakonec zabydleli, ale třeba i o tom, co udělá požární čidlo umístěné přímo nad parní troubou ve chvíli, kdy tu parní troubu otevřete nebo, jak se spí za krásnými, ale celoskleněnými dveřmi, o tom zase někdy příště:-)

Nicméně – nebyla bych to já, kdybych se byť v závěru nezmínila o „homeopatickém dopinku“. Pro Ty, kdo se na stěhování teprve chystají, mám aktuální tipy, čím si vybavit „stěhovací lékárničku první pomoci“:

1. Arnika Montana 9 C – skvělý homeopatický lék na fyzickou únavu – v průběhu stěhování užívejte 3x denně 5 kuliček
2. Nux vomica 9 C – na podrážděnost, nervozitu a s tím spojené střevní potíže. Dokonce se po ní dobře spí:-) Dávkování: 2x denně 5 kuliček. Máte-li „plnou hlavu“ toho, co ještě musíte udělat – dejte si jednu dávku ještě před spaním:-)
3. Argentum nitricum 15 C – při stěhování je zcela běžné, že člověk trpí pocitem, že stále něco nestíhá, je uspěchaný, neklidný, stále v pohybu, tzv. „začne dělat více projektů najednou“, ale má problém dotáhnout práci do konce. Neklid a nervozita se zlepšuje sladkými pokrmy a sladkostmi, které ho uklidňují. Pokud je to váš případ, užívejte 3x denně 5 kuliček
4. Rhus toxicodendron 9 C – pokud to přece jen „fyzicky“ přeženete, při chůzi dostáváte křeče do nohou, chodidel, lýtek nebo rukou, které se zlepší protažením, pomoci Vám může právě Rhus – užívejte 3x 5 kuliček po 2 hodinách, následující den 2x
5. Arnigel – při stěhování tu a tam něco spadne – někdy vedle vás, jindy se „to“ do nás trefí – v případě úrazu ošetřete postižené místo Arnigelem

Tak a hurá do toho!
 

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: Koutek šéfredaktorky
Zpátky na začátek stránky.

Autor: Lucie Nestrašilovášéfredaktorka, manažerka Homeopatické lékařské asociace

Lucka je zakladatelkou a šéfredaktorkou Světa homeopatie. Stála u zrodu tohoto portálu a intenzivně se podílí na jeho každodenní tvorbě. Snaží se Vám, čtenářům, naslouchat a neustále pro Vás vymýšlí nové projekty. Inspiraci pro nová témata hledá ve svém každodenním životě, který nejraději tráví se svou početnou rodinou. Její život je plný sportu. Ráda běhá, jezdí na in-linech a relaxuje na zimních stadionech, neboť hokej je její "druhý" život, který sdílí se svými dětmi. Lucie současně pracuje jako manažerka Homeopatické lékařské asociace. Mnoho let se věnuje dobrovolnictví a nadační činnosti a snaží se nejen prostřednictvím Světa homeopatie pomáhat druhým.

Motto: „Práce pro Svět homeopatie je pro mě stále velkou výzvou. Mám velkou radost, že se nám podařilo vytvořit tak skvělý redakční tým plný motivovaných, zapálených a inspirujících lidí. Ráda se setkávám s lékaři a dalšími odborníky na homeopatii a naslouchám jejich zkušenostem. Stejně tak ráda poslouchám své přátele, ale i lidi, které "náhodou" potkám. Je krásné, když máte své zájmy a zkušenosti s kým sdílet. I po 8 letech "u homeopatie" získávám stále nové poznatky a pevně věřím, že díky Světu homeopatie bude homeopatie a zdravý životní styl blízký i Vám.“

• Nechte se strhnout davem, stojí to za to:-)

  „Do hromadného běhu, kde je 10 tisíc lidí bych se nikdy nepřihlásila! Bála bych se, že mě lidi ušlapou! Vůbec to nechápu!“, řekla mi kamarádka Blanka a její přítelkyně pokračovala: „Já zase vůbec nechápu, proč se teď všichni zbláznili a běhají. Já bych po chvíli odpadla. Každý to dělá podle mě proto, že je to moderní. Dřív neběhal nikdo a teď je každej jak šílenej!“ 

  celý článek
• Jak jsem vyhrála nad kopřivami...

  Dnes se s vámi podělím o svou čerstvou osobní zkušenost s přírodním gelem, který už bude jasnou součástí mé domácí i cestovní lékárničky...  

  celý článek
• „Mami, kdy už tam budem?“

  Vyrazila jsem s dětmi na dovolenou. Přesněji řečeno na týdenní návštěvu za babičkou za hranice naší země. Obě moje děti naštěstí podědily mé cestovatelské geny, takže žádný stres já ani oni před cestou nemívají. Naopak – jakoukoli cestu se snažím před nimi co nejdéle utajit, abych se pokud možno vyhnula otázkám typu: „Mamí, kolik dní se ještě vyspím než pojedem?“

  celý článek