Navigace po stránce

Víte, že ...

Sedmikráska (Bellis perenis) byla ve středověku často používanou rostlinou? V mnoha částech Evropy bylo zvykem mísit šťávu ze sedmikrásek s mlékem a dávat ji štěňatům. Psíci pak nerostli a zůstávali jako mazlíčci, které si paničky dávaly na klín. V homepatii je lékem první volby při poranění hlubokých tkání a po velkých chirurgických výkonech (podáváme v ředění 9 CH 3x denně 5 granulí). Je i výtečným lékem starých dělníků zahradníků, které bolí záda v bederní oblasti a také při poškození páteře u profesionálních řidičů (podáváme v ředění 15 CH 2-3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Týden bez maminky?

Kolektiv autorů: Lucie Nestrašilová, Mgr. Magda Devátová

Záleží na tom, v jakém věku. Není-li dítko ještě školou povinné, toť otázka celkem trefná. Má-li už "dítě" po maturitě, pak je otázka doufám zbytečná. I když… takový mamahotel a mamaholiday (tj. stav, kdy se „dítě“ právě nabyté dospělosti spíše děsí a jiný život či dovolenou jinak než po boku maminky si stále neumí představit), je taky pro mnohá odrostlá dítka fajn.

Ilustrační foto
Zdroj: Shutterstock

Před lety jsme z rodinného hnízda „vyhnali“ jednoho z našich adolescentů a ačkoli se mu viditelně z teplého hnízda nechtělo, náš pokus vyšel a po několika měsících se z něj stal samostatný, spolehlivý, nezávislý „člověk“, který by svůj život dospělého člověka už nevyměnil.

Další prázdniny jsme však s manželem řešili dilema s odloučením našeho nejmladšího syna – tehdy pětiletého. Je už zralý na to, strávit bez nás více než víkend? Zvládne to? Nebude mít z odloučení trauma? Jelikož je syn velký sportovec, především pak milovník hokeje, rozhodli jsme se, že ho dáme na letní hokejovou školu. V místě bydliště, ale – s noclehem. A to byl kámen úrazu. Neuměli jsme si totiž představit, že by bez nás zvládl spát v cizím prostředí hotelu s lidmi, které nezná.

Syn se na svou "velkou" cestu neuvěřitelně těšil. Po ukončení hokejové sezony chodil na tréninky s krasobruslařkou, aby se na své „vystoupení“ řádně připravil. Kromě bruslařských dovedností však bylo nutné naučit se i vcelku základní věci, jako je samostatné oblékání, používání wc a odnaučení se „Hotovo!“ a další zdánlivé drobnosti, které však pro týden bez maminky bylo třeba zvládnout samostatně. Vše jsme naplánovali do posledního puntíku. Syn se naučil s ohledem na svůj věk věci možné i nemožné, aby v den D byl připraven.

Popisovat průběh týdenního hokejového soustředění by zabralo několik stran. Výsledkem však bylo, že my - rodiče jsme byli téměř celý týden naprosto mimo a nervy, zda to náš benjamínek bez nás zvládne, klapaly v podstatě neustále. Za to náš nejmladší prožil svůj týden snů. Až na jednu krizi uprostřed kempu, vše zvládl naprosto v pohodě a radostně a hodinu poté, co jsme ho dovezli zpět domů, nás prosil, že chce absolvovat ještě další soustředění. Domů se nám vrátilo naprosto samostatné dítě, které přestalo potřebovat na každý svůj úkon maminku a bylo zcela zřetelné, že mu odloučení pomohlo.

Od našich čtenářů vím, že podobné dilema řeší spousta rodičů. Je mé dítě na odloučení již dostatečně zralé? Zeptali jsme se za vás na názor psycholožky, Magdy Devátové: „V jakém věku je dítě zralé na krátké odloučení od rodičů? Existuje nějaký ideální věk?":

"Schopnost dítěte vyrovnat se s delší nepřítomností rodiče je ve velké míře individuální. Problém „Kdy?“ bych přeformulovala na otázku „Co je třeba vzít v úvahu při rozhodování, zda a na jak dlouho dítě zvládne pobyt bez rodičů?“

Schopnost zvládnout odloučení souvisí s emočním a sociálním zráním dítěte. Ve vývoji dítěte dochází k biologickým, psychickým a sociálním změnám. Tyto proměny nejsou zcela kontinuální. V určitých obdobích je dítě k novým životním úkolům připravenější. Sociální a emocionální změny prochází výraznou proměnou v období 6.-7. roku, tedy ve chvíli nástupu do školy. Tehdy narůstá i schopnost dítěte odpoutat se od rodičů. Snadněji odloží své potřeby na později a pokud nemůže dosáhnout vytouženého cíle, umí si ho samo pro sebe přeformulovat. Dokáže tedy lépe odložit touhu vrátit se k rodičům a přijmout utěšení např. skrze telefonát nebo hračku z domova. Přesněji vnímá délku časových úseků. Tato konkrétnější představa, kdy se opět s rodičem uvidí, mu pomáhá situaci zvládnout.

Narůstají sociální dovednosti dítěte, jako je schopnost podřídit se autoritě, spolupracovat s vrstevníky, úspěšněji regulovat své chování. Tyto dovednosti usnadňují zapojení do nových aktivit. Dítě lépe naplňuje požadavky sociálního okolí a zpětně je ostatními přijímáno, což usnadňuje vzdálení se od citového zázemí v rodině. Význam vrstevníků s přibývajícími roky narůstá. Kamarádi přináší emoční oporu, ale také tlak na „správný“ způsob projevování emocí a chování, což přispívá k tomu, že dítě aktivněji a cíleně potlačuje strach a úzkost z odloučení.

Důležitá je zkušenost, kterou dítě s odloučením má. Tedy zda už určitý čas bez rodičů zvládlo, jaké zážitky mu to přineslo, co prožívalo. Dobrá zkušenost se sebou samým přispívá k pocitu kontroly nad událostmi a k přesvědčení o síle ovlivňovat svůj vlastní život. Realistické ohodnocení sebe sama však nelze ještě od malého školáka očekávat. Jejich skutečné posouzení zůstává na rodičích. Určitým měřítkem schopnosti dítěte zvládat odloučení může být pro rodiče průběh adaptace dítěte ve školce nebo ve škole.

Výrazně ulehčit nebo přitížit může dítěti situace, do které se dostává. Dítě může motivovat přitažlivost místa nebo lidí, se kterými bude trávit čas. K pocitu bezpečnosti přispívá znalost prostředí i osob. Zvlášť uklidňující je třeba i občasná přítomnost člověka, kterého zná a ví, že se bude zajímat o jeho potřeby a prožívání.

Do hry vstupuje také postoj rodičů. Rodič je důležitým zdrojem sebeúcty a sebeobrazu dítěte. Zvláště v mladším školním věku může dítěti dodat oporu povzbuzením, vyjádřením důvěry, zdůrazněním jeho předností a pochvalou za zvládání odloučení. Stejně tak ale může dítě z reakce rodiče číst zprávu o své slabosti, zranitelnosti, potřebě stálé opory.

Je na místě uvědomit si vlastní postoje a pocity, které mohou být poměrně ambivalentní. Mísit se může hrdost na dítě a radost z jeho prvních samostatných kroků, ale i strach ze světa, který náhle není zcela pod kontrolou, obava z přílišné samostatnosti dítěte a předzvěst vlastní opuštěnosti. Ovlivnit nás mohou vzpomínky na vlastní ne příliš šťastné chvíle strávené mimo rodinu. Můžeme vlastní zkušenosti, pocity a přesvědčení připisovat dítěti a automaticky na základě nich jednat. Můžeme zacházet s dítětem typickým způsobem, kterým naši rodiče reagovali na nás a nebezpečnou situaci. Tím, že si uvědomíme vlastní prožívání a způsob jednání, můžeme se rozhodnout, zda si ho chceme ponechat nebo změnit.

Domnívám se, že nelze poskytnout jednoznačnou radu, kdy a na jak dlouho může dítě od rodičů odejít. Avšak pokud budeme citlivě zvažovat schopnosti dítěte, jeho dosavadní zkušenosti, míru zátěže či pomoci, které se mu v nové situaci dostane a nevynecháme sebe jako možný zdroj podpory nebo stresu, budeme mít předpoklad k dobrému rozhodnutí. Dopřejeme dítěti zvládnutelnou míru zátěže, která podpoří jeho, a možná i náš osobní, růst."

Tak - hodně sil! :-)

Reklama: Sedatif PC

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Lucie Nestrašilová
Mgr. Magda Devátová

Kolektiv autorů:
Lucie Nestrašilová, Mgr. Magda Devátová

Lucie Nestrašilová šéfredaktorka, manažerka Homeopatické lékařské asociace

Lucka je zakladatelkou a šéfredaktorkou Světa homeopatie. Stála u zrodu tohoto portálu a intenzivně se podílí na jeho každodenní tvorbě. Snaží se Vám, čtenářům, naslouchat a neustále pro Vás vymýšlí nové projekty. Inspiraci pro nová témata hledá ve svém každodenním životě, který nejraději tráví se svou početnou rodinou. Její život je plný sportu. Ráda běhá, jezdí na in-linech a relaxuje na zimních stadionech, neboť hokej je její "druhý" život, který sdílí se svými dětmi. Lucie současně pracuje jako manažerka Homeopatické lékařské asociace. Mnoho let se věnuje dobrovolnictví a nadační činnosti a snaží se nejen prostřednictvím Světa homeopatie pomáhat druhým.

Motto: „Práce pro Svět homeopatie je pro mě stále velkou výzvou. Mám velkou radost, že se nám podařilo vytvořit tak skvělý redakční tým plný motivovaných, zapálených a inspirujících lidí. Ráda se setkávám s lékaři a dalšími odborníky na homeopatii a naslouchám jejich zkušenostem. Stejně tak ráda poslouchám své přátele, ale i lidi, které "náhodou" potkám. Je krásné, když máte své zájmy a zkušenosti s kým sdílet. I po 8 letech "u homeopatie" získávám stále nové poznatky a pevně věřím, že díky Světu homeopatie bude homeopatie a zdravý životní styl blízký i Vám.“

Mgr. Magda Devátová učitelka, psycholožka

 

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Homeopatická lékařská asociace

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 20.10.2019 03:03

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze