Navigace po stránce

Víte, že ...

Pampeliška (Taraxacum) obsahuje vitamin A. List pampelišky obsahuje více betakarotenu než mrkev, rovněž květ je bohatý na karotenoidy. Obsahuje i vitamin B, C a D, který vedle pampelišky obsahuje z rostlin už jen kopřiva, petržel, oves, avokádo a houby. Při dnešních pokusech prováděných v Japonsku a USA na myších bylo pozorováno, že pampeliška působí proti rakovině a má vliv na imunitu. Taraxacum je rovněž výborný homeopatický lék na žaludeční a žlučníkové záchvaty a na bolesti hlavy žaludečního původu. Doporučuje se na jaře k detoxikaci jater a žlučníku v ředění 5 CH 2x denně 5 granulí.

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

„Miluj a chraň“… kukátkem v lesní školce

Autor: Lucie Nestrašilová

Jsou rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti byly v úzkém kontaktu s přírodou, mají vztah ke zdravé výživě a tím pádem i k alternativním metodám léčení. Proto jsem se vydala za paní Johanou Passerin, vedoucí Ekocentra Šárynka, do lesní školky nedaleko centra Prahy do Šáreckého údolí… Do trochu jiné školky, než jak ji zná většina z nás. Do školky, která má více než blízko k přírodě…

Ilustrační foto
Zdroj: Lucie Nestrašilová

Když se podívám kolem sebe, nemůžu uvěřit, že jsem nedaleko centra velkoměsta, kde je život rychlý, hektický, hlučný, špinavý… Sedím pod lesem na zelené louce uprostřed přírody a připadám si jako na dovolené. Nalézt tuto lesní školku mi dalo sice trochu zabrat, ale kdo chce, najde si ji…

První, co mě napadá je otázka: Jací lidé dávají děti do lesní školky? Jsou to lidé ovázaní v šátcích, pracující přes den na poli,… Jsme však v Praze a tak mi tato charakteristika příliš nesedí. Jak to tedy je?

Od podzimu loňského roku běží výzkum, který dělá Asociace lesních mateřských škol. Ten je zaměřen mimo jiné na to, proč a jací lidé dávají děti do lesních školek, potažmo na srovnání lesních a kamenných školek. Jediná odlišnost, která byla výzkumem prokázána, je v tom, že lidé, kteří dávají své děti do lesní školky chtějí, aby jejich děti zažívaly hodně kontaktu s přírodou. Jinak jsou to lidé zcela normální. Nejsou nijak alternativní ani výstřední. Pro tyto lidi neznamená slovo bezpečí odstranit všechna rizika z dosahu. Ale znamená to, umět s riziky pracovat, být pozorný, naučit se s nimi žít a odstranit pouze ty, které jsou nepřiměřené věku dítěte.

Co bylo prvním impulsem k založení „Lesní školky“?

Zakladatelkou školky je maminka, Katka Hodková, která založila školku s ideou přírodě blízkého vzdělávání poté, co se vrátila z Anglie ze stáže ve waldorfské školce, která byla koncipována jakou outdoor preschool. Když se vrátila, nedalo jí to spát a jelikož rodina jejího muže vlastní tyto pozemky (staré sady) u Šáreckého potoka, tak se toto místo tomu samo nabízelo. Jelikož má její rodina sama doma zvířata a její děti zažívají kontakt s přírodou zcela spontánně, chtěla tuto dobrou myšlenku předat dál, za což jí velký dík.

Kolik let Vaše školka funguje?

Fungujeme třetí školní rok, v září zahájíme čtvrtý školní rok. Jsme první z takovýchto projektů v České republice, resp. byli jsme mezi prvními třemi školkami tohoto typu, které vznikly paralelně. To se psal rok 2009. V současné době je v ČR a na Moravě kolem 30 lesních školek. Všechny nemají celodenní provoz jako my, hodně jich funguje 2-3 dny, některé mají jen dopolední provoz. V začátku je časově omezený režim běžný.

Jak jste na tom s denním režimem Vy?

Naše školka je otevřena každý den od 8 do 16 hodin. Každý den máme rovněž nějakou odpolední činnost. V příštím školním roce jsme se na základě poptávky od rodičů rozhodli zahájit i externí kroužky. Naší novinkou je nový projekt „Moje město“, díky němuž budou moci děti od 5 let, poznávat své město. Nemyslí se tím ale jen Malou stranu a různé pamětihodnosti Prahy, ale i zahrady, sady, kostelíčky… Domníváme se totiž, že pro děti je důležité, aby poznaly svůj životní prostor. Místo, kde žijí. Aby se naučily pohybovat pěšky, orientovat se v prostoru. Protože to je věc, kterou současné děti vůbec nezažívají. Rodiče je vozí většinou autem – ze školky do školky, ze školy do školy, na kroužky, atp. Nepohybují se v podstatě po své ose a vytrácí se tisíciletí pěstovaná, rozvíjená schopnost orientace v prostoru. Je to projekt zaměřený na obecně kulturní rozhled předškoláka hodně související s pobytem v přírodě. Naším životním prostředím není jen příroda, ale i městský prostor.

Tento kroužek bude otevřen i pro veřejnost, aby na něj mohly chodit děti i z okolních škol, školek. Je to další z témat trvale udržitelného rozvoje, autentické pedagogiky, kterou u nás praktikujeme.

Jakou pozici v lesní školce zastáváte Vy?

Jsem manažer, vedoucí dětského klubu Šárynka. Mým úkolem není vyplňovat výkazy a komunikovat se školskými inspekcemi, ale řídit školku tak, aby co nejvíce vyhovovala rodičům a aby splňovala zásady, které jsme si stanovili v našem vzdělávacím programu. To znamená, zabepečit fungování pedagogického týmu, komunikaci s rodiči, PR, vedení určité užitečné administrativy, spolu s dalšími pedagogy příprava programu a evaluace. Také tři dny v týdnu učím a vedu výtvarný kroužek.

 

Kolik k Vám chodí dětí?

Abychom mohli dodržovat naše zásady, snažíme se školku „nenafukovat“. Dnes máme 16 dětí ve skupině, celkem máme 2 skupiny, které se dělí o týden (třídenní a dvoudenní skupina). Je to tak rozdělené i proto, že nejsme státní školka, ale příspěvková organizace, což obnáší i to, že rodiče musí za pobyt dítěte u nás ve školce platit, což by bylo při celotýdenním provozu pro ně celkem drahé.

Ve státních školkách je kladen velký důraz na stravování dětí. Jak je řešeno stravování v lesních školkách?

Stravování je téma, které aktuálně Asociace lesních mateřských škol řeší. Jelikož nejsme státní školka, nepodléháme státním kontrolním orgánům. Naším kontrolním orgánem jsou rodiče, našim zřizovatelem je občanské sdružení, jsme klub. Nechceme však být vnímáni jako underground, komunita, která si věci dělá po svém a kašle na systém. Asociace lesních mateřských škol, jejímž členem je i Ekocentrum Šárynka, se snaží vyjednávat s ministerstvy. Ještě v nedávné době existovala pracovní skupina pro kontakt dětí s přírodou, která pracovala na Ministerstvu životního prostředí, které lesní mš podporuje. Byli v ní i zástupci Ministerstva zdravotnictví a školství. Na základě práce této pracovní skupiny se snažíme vytvořit metodický materiál, který by se stal podkladem pro přílohu ve vyhlášce. V ní by bylo jasně stanoveno, jak řešit stravování v lesních školkách. Pro orgány státní správy by bylo ideální, kdyby se naše děti chodily stravovat do jídelny nejbližší základní či mateřské školy. Další možností je dovoz jídla z blízké vývařovny, která se našemu režimu přizpůsobí, případně vaření v domácnosti blízké školce, v oddělené kuchyni, s odděleným nádobím. Nádobí, prkýnka, hrnce, přihrádka v lednici – to vše by bylo pro školku vyčleněno samostatně. Po všech jednáních je toto nejlimitnější možnost, kterou by orgány státní správy považovaly za přípustnou. Vše je však stále ve fázi vyjednávání a přípravy podkladů. 

My zde se samozřejmě snažíme dělat vše s nejlepším svědomím a vědomím a chceme dětem prospět. Snažíme se, aby se naše standardy dostaly do oficiálních norem, aby se kontrolní orgány měly podle čeho řídit. Ale primárně nechceme mít budovu, kterou je zatím definována „mateřská škola“. Naším zázemím je příroda a les, máme Jurtu - vytápěné zázemí. Dbáme na důležité hygienické návyky a obecné normy jako je např. mytí rukou před jídlem a po použití záchoda. Jsou pro nás zárukou bezpečnosti. Rozhodně nehazardujeme se zdravím dětí. Chceme, aby se u nás děti cítily bezpečně.

A jak jste na tom dnes reálně Vy?

Děti mají každý den obilniny, luštěniny, tofu, tempeh, oříšky, slunečnicová či jiná semínka, čerstvou nebo vařenou zeleninu. Klademe důraz na vyvážený talíř, bílkoviny jsou zajištěny. Kdo chce jíst maso, může ho mít doma. Za styl stravování jsou zodpovědni rodiče, rodič volí, co bude jeho dítě jíst. V České republice přetrvávají výživové normy z poválečného stavu, kdy děti trávily ve školkách většinu svého času. Školky byly jediné místo, kde mohlo být dítě po hubených válečných letech vykrmeno. Nyní je to však zcela obrácené. Výživové normy, které měly zabezpečit výživu válkou zdecimovaného obyvatelstva, jsou paradoxem v době, kdy většina lidí žije v nadbytku a navíc má málo pohybu.

A co svačinky?

Svačinky jsou u nás „zábavné“. Odpolední svačinku si děti nosí z domova, tu dopolední mají od nás. Ale ne tak úplně. Dopolední svačinky dělají 2x týdně naše maminky. Máme zde rozpis, kdy má která z maminek službu a to byste koukali, jak se snaží mezi sebou trumfnout, která z nich přinese zajímavější a chutnější pokrm:-).

Funguje Vám tento stav i dlouhodobě?

Ano, funguje. Informujeme o tom rodiče už při vstupu do školky. Vědí, co je čeká. My jsme obecně hodně nároční na komunikaci s rodiči a rodiče jsou zároveň nároční na nás:-) Snažíme se s nimi být hodně komunikačně propojeni. To samé očekáváme od nich. Na oplátku jim nabízíme prostor pro komunitní vyžití rodin. Zastáváme teorii, že naše mateřská školka nezajišťuje pouze vzdělávání dětí, ale i základní potřebu - mít svou "vesnici", což se městským lidem zcela vytratilo. Člověk ke své psychické pohodě potřebuje mít svou vesnici. Naši rodiče jsou blažení z toho, že se tady můžou jednou za měsíc sejít u ohně. Vytvářejí se tu skupinky, které pak spolu jezdí na dovolenou, chodí spolu do divadla… My jim vlastně poskytujeme platformu pro jejich vesnici. Snažíme se nebýt neosobní. Nebýt jen ústavem, který se stará o děti, ale navíc i platformou pro sociální vyžití rodin.

Slyšela jsem, že děláte i společné výjezdy mimo školku…

Ano, máme jeden víkendový pobyt v září a jeden týdenní pobyt na přelomu května-června. Jezdíme společně s rodiči na týden třeba na Šumavu. Vždy musí jet alespoň jeden z rodičů, nikdy nejede dítě samotné. V tomto jsme si velmi blízcí s waldorfskou pedagogikou. Máme stejné nástroje, přístup. Je moc hezké, když pak za námi na víkend přijedou tatínkové a starší sourozenci. Všichni se dobře vzájemně poznáme.

Co Vaše příměstské tábory?

Děláme je proto, abychom v létě nezaháleli. Jsou třeba lidé, kteří si netroufnou dát rovnou své dítě do lesní školky, ale chtějí si to u nás vyzkoušet. Příměstský tábor je pro ně dobrá příležitost. Letní tábor je ale určen i pro naše děti, jejichž rodiče v létě pracují, anebo naše děti přímo do školky chtějí, neb by se jim stýskalo.
Letos jsme tábor zaměřili tématicky na loutkové divadlo – loutky v přírodě. Z části proto, že polovina našich učitelek jsou herečky. Těšíme se, že budeme s dětmi vyrábět z přírodních materiálů, hrát divadlo a prožijeme s nimi krásný týden v přírodě s tím, že na konci uděláme rodičům představení.

Jaká jsou kritéria přijetí dítěte do lesní školky? Podle čeho děti vybíráte?

Letos jsem měla těžké rozhodování. Měla jsem 15 relevantních přihlášek, mohla jsem vzít pouze 6 dětí. Naše kritéria nejsou shodná s těmi ve státních školkách. Přijímáme děti od 3 let s možností individuální výjimky. Posuzujeme zralost dítěte (tj. pozorování dítěte při zápisu). Velkou roli hraje i motivace rodičů, zájem o tento druh pedagogiky, aby nedocházelo k tomu, že někdo u nás dítě „zaparkuje“ do doby, než ho vezmou do státní školky. I když je pravda, že máme rodiče, kteří to tak zpočátku měli, ale pak se z nich paradoxně stali naši velcí zastánci. Raději však pracujeme s těmi, jejichž životnímu stylu jsme blízcí. Protože pokud tomu tak není, tak dříve či později dítě stejně z kolektivu vypadne. Pak je nám líto jak dítěte, které si zvyklo na náš standard, tak dětí, které si na svého kamaráda zvyknou. Jakékoli ukončení docházky je pro skupinu těžké. Každé dítě je součástí sociálního procesu. Malé děti si již v tomto věku uvědomují, že tady někdo není a pak se třeba po 2 měsících ptají: „A tenhle tady chybí? Proč?!“ Děti si tu ztrátu velmi uvědomují. Vznikají tady pevné vztahy a přátelství. Člověk by neřekl, že takhle malé dítě je toho již schopno.

Dalším kritériem přijetí může být i blízké přátelství s někým, kdo naši školku již navštěvuje. Klíčová je i dojezdová vzdálenost. Je důležité, aby rodiče reálně odhadli své možnosti a síly a nevozili k nám dítě přes celou Prahu. Už se nám totiž stalo, že po měsíci, dvou rodiče přiznali, že své síly přecenili a že a že dojíždění již dále nezvládají. Každý to má ale jinak. Já dojíždím každý den i více než 2 hodiny MHD a vyhovuje mi to. Ale považuji se v tomto za extrém, nikomu to nedoporučuji. Beru to za své rozhodnutí, protože mám skvělou práci, moje děti mají skvělou školku a mě to za to stojí. Bydlím na druhé straně Prahy kvůli škole staršího syna.

Jak u Vás probíhá zápis?

V naší školce nemáme jeden zápis za rok. Fungují u nás pravidelné měsíční schůzky, kdy se jedno odpoledne v měsíci potkáme se zájemci-rodiči a dětmi. Já mluvím s rodiči, zatímco si jejich děti hrají a jedna z našich učitelek je při hře pozoruje, zapisuje si a pak mi o těch dětech vypráví…

Jaká je návaznost na další vzdělávání? Mají rodiče nějakou možnost i v rámci základního školství?

Návaznost zatím bohužel neexistuje, i když se o ni snažíme. Letos nám dozrává první vlna dětí, kteří půjdou do školy, nejen nám, ale lesním školkám obecně. Vznikají různé aktivity, iniciativy, rodiče přemýšlejí, co s tím udělat. Někteří směřují do waldorfských škol, vznikají komunitní školy, rodiče se snaží zřídit malotřídku, domluvit se se starostou obce, aby je podpořil. Je tu i možnost domácího vzdělávání, kdy se rodiče vzájemně spojí a vzdělávají si děti dohromady. Nejčastěji je to ale tak, že dítě půjde do normální školy v místě bydliště. A rodič, z naší školky již navyklý být aktivním hybatelem věcí, prostě na tu školu nějak působí. Věci se ve společnosti hýbou, mění. Jsem optimistická – myslím si, že určitá část lidí je „probuzená“ a jde si za svým: být vědomým aktivním rodičem, vzít život do svých rukou. A tomu učí i své děti.

Říkala jste, že si u Vás děti vytvářejí vlastní komunitu. Pak ale odejdou do školy, rozdělí se… A co dál? Přijdou o svou komunitu?

Těm co odcházejí, necháváme přiotevřené dveře. Víme, že tady ty děti nechaly srdce. Mohou tedy i nadále přijít na slavnost, můžou s námi jet na školku v přírodě… Právě vztah – to je to, co je důležité. To, co se v globalizované společnosti vytrácí. Přitom na vztazích člověk roste a nejvíc se učí na tom, že si k věcem utvoří vztah. Už neplatí to, co jsme si celá léta mysleli, tedy „Poznej a chraň“. Protože poznání není zárukou dobrého chování a vztahu, ale že pro budoucnost a pro trvale udržitelný rozvoj platí „Miluj a chraň“. Protože to, co poznám, nemusím zákonitě chránit… Na to existuje výborný příklad - kuřák dobře ví, že mu dehet ničí plíce a že ho může kouření zabít, ale stejně kouří dál… Když si však k něčemu jako rostoucí bytost udělám vztah, zapustím kořeny do mého srdce a už nikdy nebudu moct jít proti svému srdci a budu se dobře chovat. Spíš než poznej tedy platí - miluj. Já tomu věřím, a proto dělám tuhle práci.


 

Reklama: Oscillococcinum - Novinka - Výhodné rodinné balení!

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Lucie Nestrašilová

Autor: Lucie Nestrašilovášéfredaktorka, manažerka Homeopatické lékařské asociace

Lucka je zakladatelkou a šéfredaktorkou Světa homeopatie. Stála u zrodu tohoto portálu a intenzivně se podílí na jeho každodenní tvorbě. Snaží se Vám, čtenářům, naslouchat a neustále pro Vás vymýšlí nové projekty. Inspiraci pro nová témata hledá ve svém každodenním životě, který nejraději tráví se svou početnou rodinou. Její život je plný sportu. Ráda běhá, jezdí na in-linech a relaxuje na zimních stadionech, neboť hokej je její "druhý" život, který sdílí se svými dětmi. Lucie současně pracuje jako manažerka Homeopatické lékařské asociace. Mnoho let se věnuje dobrovolnictví a nadační činnosti a snaží se nejen prostřednictvím Světa homeopatie pomáhat druhým.

Motto: „Práce pro Svět homeopatie je pro mě stále velkou výzvou. Mám velkou radost, že se nám podařilo vytvořit tak skvělý redakční tým plný motivovaných, zapálených a inspirujících lidí. Ráda se setkávám s lékaři a dalšími odborníky na homeopatii a naslouchám jejich zkušenostem. Stejně tak ráda poslouchám své přátele, ale i lidi, které "náhodou" potkám. Je krásné, když máte své zájmy a zkušenosti s kým sdílet. I po 8 letech "u homeopatie" získávám stále nové poznatky a pevně věřím, že díky Světu homeopatie bude homeopatie a zdravý životní styl blízký i Vám.“

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Moje arnika léčivá pomocnice

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 19.3.2019 01:03

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze