Svět Homeopatie

Velikonoční svátky jsou časem, kdy bychom se měli zastavit, odpočívat, navštívit své blízké, ale hlavně se zamyslet. To učinil i náš spolupracovník, teolog, spisovatel, fytoterapeut a kněz Juraj Dovala.

Náš život má svůj rytmus, stejně jako koloběh v přírodě. V zimním období dochází v přírodě ke zpomalení aktivity a všech procesů, protože životní síly se stahují dovnitř. Zvířata zalezou do nor a jen vegetují, některá spí. Květiny a stromy opadají a „usychají“, takže se svým projevem podobají minerálům. Každý článek v přírodě sestoupí o stupínek níž, člověka nevyjímaje. Zvířata se stávají jakoby rostlinami, rostliny minerály a člověk zvířetem. Vždyť se podívejte, co děláme v zimím období kromě spánku, jídla a pití. Příroda zažívá takzvanou malou smrt a čeká na den jarní rovnodennosti. Je to okamžik, kdy den trvá stejně dlouho jako noc, a právě tehdy začíná astronomické jaro. Letos připadá na 20. března, jeho datum se totiž mírně mění.

Jaro je spjaté s mnohými rituály a tradicemi. Vynášejí se Moreny, očišťují se duše i těla, slaví se křesťanské svátky vzkříšení – Velikonoce. Proč křesťané, věřící i nevěřící svorně vnímají jaro jako zázrak zrození? Každý samozřejmě svým způsobem, ale jedno mají společné: oslavují světlo, život a znovuzrození jako vítězství nad temnotou a smrtí. Je to proto, že tradice, které naši předkové konali a udržovali, nebyly jen z rozmaru a pro nesmyslné zabíjení času. Ve skutečnosti zrcadlily procesy v přírodě a v našich duších. Staří Slované například vynášeli na „smrtnou neděli“ Morenu, bohyni zimy a smrti. Pozorováním přírody totiž uměli přesně určit den jarní rovnodennosti. A k tomu duševním zrakem pozorovali, jak se éterické síly Země probouzejí ze smrti k novému životu. Keltové slavili beltain, svátek jara, tím, že zapalovali ohně, očišťovali se, jedli mladé výhonky stomů a zamilované dvojice se intimně scházely v lesích, aby započaly nový život ve svém potomstvu.

Křesťanství má spojenou oslavu života a světla se vzkříšením Krista, jenž nejdříve umírá na kříži, aby následně definitivně porazil smrt a byl vzkříšen k věčnému životu.

Řeknu vám příběh...

Bylo to zrovna začátkem jara, kdy začínaly kvést a vonět stromy. Ve škole se děti spíše nudily, slunce je táhlo ven. Učitelka je znenadání na hodině matematiky překvapila otázkou: „Co si myslíte? Proč tahle planeta, planeta Země, potřebuje lidi?“

Někdo zvedl ruku: „Protože obdělávají půdu.“

„A myslíte, že kdyby půda nebyla obdělávána, téhle planetě by to nějak uškodilo?“ opáčila učitelka. Žáci mlčeli.

Přihlásil se někdo jiný: „Prostě proto, že jsme páni tvorstva. Bez nás by byl svět jedna divoká džungle.“

„No a co? Vadilo by to snad zvěři? Rostlinám? Komu by to vadilo? Tak ještě jednou... Proč Země potřebuje lidi?“

Zvedlo se děvčátko vzadu a tichým hláskem zašeptalo: „Bez růží není vůně, bez lidí není snů.“

Učitelka holčičce nadšeně zatleskala: „Správně, bez lidí by nebylo snů. Neměl by kdo snít svůj příběh. Nebyly by touhy, ideály a vize, které pohánějí duchovní evoluci Země stále dál a výš.“

Je jaro, příroda se probudila, matka Země na naší polokouli začíná kvést jako nevěsta před oltářem. Vyjděte ven a poslouchejte ptáčky, o čem zpívají. V lesích voní medvědí česnek, začínají létat včely a klíčí léčivé byliny, které uzdraví různé nemoci. Už dnes můžete najít plicník, fialky, popenec, mladé výhonky řebříčku i kopřivy. Celá příroda zpívá a tančí, probouzí se k novému životu. Teď je čas na bdělé a vědomé snění příběhu, který právě začíná. Jmenuje se zázrak zrození.

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: ... A střípky ze života
Zpátky na začátek stránky.

Autor: Mgr. Juraj Dovalateolog, spisovatel, fytoterapeut, kněz CČSH

Je knězem Církve čs. husitské, předsedou České křesťanské akademie v Hodoníně a předsedou Literárního kruhu autorů Hodonínska.

Motto: „Přijde čas, kdy po využití větru, gravitace, přílivu a odlivu, využijeme pro Boha energii Lásky. A tehdy, podruhé v historii světa, lidstvo znovu objeví oheň...“ (Pierre Teilhard de Chardin)

• Více řečí a více kultur? To je přece normální.

  Než pětiletý Marco vyběhne na hřiště, poprosí maminku o žemlovku k večeři. Česky. O pár minut později už vesele pokřikuje na své kamarády - italsky. Marco žije na předměstí Verony, jeho matka je Češka, otec Ital.  

  celý článek
• Desatero bilingvní výchovy

  Mluvíte v rodině dvojjazyčně a máte občas obavy, co to udělá s řečí vašeho dítěte? Máme pro vás desat rad, na co si dát pozor...

  celý článek
• Jedno dítě, dvě řeči, otevřený celý svět

  Možná máte dítě v předškolním věku a přemýšlíte, jestli ho přihlásíte do cizojazyčné školky. Nebo je váš partner cizinec a svého potomka vychováváte vícejazyčně dokonce již od narození. Ptáte se jak, aby to bylo správně?  

  celý článek