Svět Homeopatie

Jednou v neděli odpoledne za mnou přišla lehce zoufalá kolegyně z práce, jestli nemám „nějaké kuličky“ pro nadrženého koně...

Asi před týdnem přestěhovala svého dvouletého hřebce, jménem Pinďa, k jinému hřebci. Od té doby šestnáctiletý anglický plnokrevník jménem Santini na svého nového souseda intenzivně hřebčí.

Několik let byl v podstatě sám na pastvině. Majitel s ním chodil na procházku na ruce nebo výjimečně pod sedlo. Teď neustále řve, vytahuje krk, snaží se o vzeskok, má erekci a připouští naprázdno. Nevnímá lidi, nenechá se ovládat. Možnost, že by měl jít ven bez svého mladšího společníka je nereálná. Když ho majitel (asi šedesátiletý, velmi hubený pán) odvádí ven samotného, tak se za chvíli vrací zpátky. Ze začátku si mysleli, že se to časem zlepší a Santini si zvykne. Týden sice není nijak dlouhá doba, nicméně hřebcovo chování místo zlepšování spíš gradovalo. Okamžitě se mi vybavila slova ze Sankaranovy knihy „Duše homeopatických léků“. O Hyoscyamu – necudnost, chlípnost, nestydatost, obnažuje tělo, smích hlasitý (a že řve opravdu hlasitě:-), nymfomanie.

Měli jsme jen ředění 15 C. Dostal pár dávek během neděle, v pondělí už byl klidnější. Za pár dní přišlo ředění 200 C. Do týdne se stal hřebec snesitelným a ovladatelným. Během následujícího půl roku bylo potřeba lék ještě několikrát zopakovat. Nicméně situace už nikdy nebyla tak dramatická jako na začátku. Po dávce léku, bylo zlepšení rychlé a zřejmé. Jeho zájem o Pinďu se zvýšil vždy, když na něm bylo něco nového. Nová deka nebo když byl naleštěný (tudíž navoněný). Pak se opět začal zvukově ozývat a vybuřovat. Ale stačilo na něj houknout a dal pokoj. Když se frekvence hřebčení zvyšovala, dostal kuličky a byl opět klid.

Co se týče jeho závislosti na Pinďovi, ta zůstala víceméně stejná. Bylo by potřeba s ním více pracovat, jak homeopaticky, tak behaviorálně. Ale jelikož v této situaci šlo jen o bezpečnost, na ovlivnění chování již nic nedostával. Později dostával ještě homeopatika kvůli recidivující flegmóně, ale o tom až jindy:-)
 

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: Vaše příběhy
Zpátky na začátek stránky.

Autor: MVDr. Lada Paulůveterinární lékařka

 

• Bobtík a rododendron

  V únoru naše rodinka zaznamenala přírůstek a pořídila si štěňátko – malého bobtíka. Pro ty, kteří plemeno neznají, jde o Bobtaila - staroanglického ovčáckého psa. U nás v Česku je tato rasa známá jako maxipes Fík...

  celý článek
• Kočičí nebe

  Stojím u okna, v němž se odráží poslední paprsky podzimního slunce. Na malé zahrádce v centru velikého města si hraje světlo se stíny stromů. Hluk projíždějících aut přehluší smutné mňoukání kočičí maminky, která pod zarostlými keři přivedla na svět pět roztomilých koťátek.

  celý článek
• Když mají holky špatný den aneb..."O hadici"

  Máme doma dvě holky – psí – Juriku a Irmu, narozené s odstupem 358 dnů, tedy skoro rok od sebe. Mají se strašně rády, hrají si spolu na honěnou, na schovávanou, spí spolu v posteli (mojí) a všeobecně nedají jedna bez druhé ani ránu. Ale jsou poměrně mladé a jak už to u některých slečen, nejen psích, bývá – puberta dělá divy...

  celý článek