Svět Homeopatie

Jednou v neděli odpoledne za mnou přišla lehce zoufalá kolegyně z práce, jestli nemám „nějaké kuličky“ pro nadrženého koně...

Asi před týdnem přestěhovala svého dvouletého hřebce, jménem Pinďa, k jinému hřebci. Od té doby šestnáctiletý anglický plnokrevník jménem Santini na svého nového souseda intenzivně hřebčí.

Několik let byl v podstatě sám na pastvině. Majitel s ním chodil na procházku na ruce nebo výjimečně pod sedlo. Teď neustále řve, vytahuje krk, snaží se o vzeskok, má erekci a připouští naprázdno. Nevnímá lidi, nenechá se ovládat. Možnost, že by měl jít ven bez svého mladšího společníka je nereálná. Když ho majitel (asi šedesátiletý, velmi hubený pán) odvádí ven samotného, tak se za chvíli vrací zpátky. Ze začátku si mysleli, že se to časem zlepší a Santini si zvykne. Týden sice není nijak dlouhá doba, nicméně hřebcovo chování místo zlepšování spíš gradovalo. Okamžitě se mi vybavila slova ze Sankaranovy knihy „Duše homeopatických léků“. O Hyoscyamu – necudnost, chlípnost, nestydatost, obnažuje tělo, smích hlasitý (a že řve opravdu hlasitě:-), nymfomanie.

Měli jsme jen ředění 15 C. Dostal pár dávek během neděle, v pondělí už byl klidnější. Za pár dní přišlo ředění 200 C. Do týdne se stal hřebec snesitelným a ovladatelným. Během následujícího půl roku bylo potřeba lék ještě několikrát zopakovat. Nicméně situace už nikdy nebyla tak dramatická jako na začátku. Po dávce léku, bylo zlepšení rychlé a zřejmé. Jeho zájem o Pinďu se zvýšil vždy, když na něm bylo něco nového. Nová deka nebo když byl naleštěný (tudíž navoněný). Pak se opět začal zvukově ozývat a vybuřovat. Ale stačilo na něj houknout a dal pokoj. Když se frekvence hřebčení zvyšovala, dostal kuličky a byl opět klid.

Co se týče jeho závislosti na Pinďovi, ta zůstala víceméně stejná. Bylo by potřeba s ním více pracovat, jak homeopaticky, tak behaviorálně. Ale jelikož v této situaci šlo jen o bezpečnost, na ovlivnění chování již nic nedostával. Později dostával ještě homeopatika kvůli recidivující flegmóně, ale o tom až jindy:-)
 

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: Vaše příběhy
Zpátky na začátek stránky.

Autor: MVDr. Lada Paulůveterinární lékařka

 

• Že kočka není pes!

  Pes je nejlepší přítel člověka. To asi již slyšeli všichni. Co je ale kočka? Nepřítel?

  celý článek
• Kocour Mikeš

  Kromě naší „člověčí“ rodinky už před homeopatií neunikli ani naši kočičí mazlíčci. A jak to bylo tentokrát?

  celý článek
• Křivonožka

  Většinu majitelů, kteří mají doma fenečku, napadne pořídit si od ní štěňátka. Kvůli její skvělé povaze (druhá taková už není), kvůli krásné barvě nebo jen proto, že mezi lidmi je stále zažitý blud, že fenka by aspoň jednou za život štěňátka mít měla. Hodně majitelů to odkládá tak dlouho, až je ta jejich holka příliš stará, jiné „vyléčí“ hned první vrh. 

  celý článek