Navigace po stránce

Víte, že ...

Sedmikráska (Bellis perenis) byla ve středověku často používanou rostlinou? V mnoha částech Evropy bylo zvykem mísit šťávu ze sedmikrásek s mlékem a dávat ji štěňatům. Psíci pak nerostli a zůstávali jako mazlíčci, které si paničky dávaly na klín. V homepatii je lékem první volby při poranění hlubokých tkání a po velkých chirurgických výkonech (podáváme v ředění 9 CH 3x denně 5 granulí). Je i výtečným lékem starých dělníků zahradníků, které bolí záda v bederní oblasti a také při poškození páteře u profesionálních řidičů (podáváme v ředění 15 CH 2-3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Že kočka není pes!

Autor: Andrea Novotná

Pes je nejlepší přítel člověka. To asi již slyšeli všichni. Co je ale kočka? Nepřítel?

Ilustrační foto

Všichni to známe. Téměř každé malé dítě si dříve či později přeje domů nějaké zvířátko. Většinou psa. Tedy hlavně štěňátko. No ano, jsou roztomilá, hravá a je s nimi legrace. Ani já jsem nebyla výjimka. Nějakého chlupáče jsem také chtěla, ale nikdy jsem asi netoužila tolik, abych rodiče přesvědčila. Celé dětství jsem prožila v menším panelovém bytě, kde nebylo místa nazbyt. Zvířecí období mne nakonec opustilo.

Řízením osudu se do tohoto menšího bytu pejsek nakonec stejně dostal. Pořídily jsme ho se sestrou naší mamince ve chvíli, kdy jsme se obě stěhovaly ke svým partnerům. A tehdy jsme na vlastní oči, nos a kůži zažily, co to obnáší, když se pejsek stane členem domácnosti. Nejprve přišly velké starosti, spousta omylů a tápání, hodně vytírání, luxování, rozkousaných bot a povelů, které nejsou vyslyšeny. Je to ale i radost. Když pejsek po několika letech, dokonce už na druhý povel poslouchá a vítá vás při každém příchodu domů.

Když jsem se já stala maminkou a mé vlastní dítko dorostlo do věku, kdy si přivazoval plyšáky na švihadlo a velice důrazně „Azora“ poučoval, kdy má sednout a lehnout, nastěhovali jsme se do rodinného domu. Největší argument, že se nám pejsek do bytečku nevejde, tedy nebyl ten pravý. Tenkrát ale zasáhla vyšší moc v podobě náhody. Jednou jsem z louky u domu zaslechla usilovné mňoukání. Našlo si nás kotě. Zubožené, zablešené a hodně malé. I když jsem věděla, že ho tím definitivně zvu k nám do rodiny, dala jsem mu mléko. Tahle Mulina, jak jsme kotě pojmenovali, si u nás vymňoukala nezastupitelné místo, přesvědčila i do té doby anti-zvířecího manžela a zcela neomylně si každý večer ustlala na jeho klíně. Syn rostl a začal chápat, že zvířátka jsou roztomilá, ale je to také velká starost a zodpovědnost. Já navíc zjistila, že co se obliby druhu zvířat týká, kočky jsou na jednom z posledních míst. Přečetla jsem na to téma plno článků, protože mne někdy reakce návštěv na fakt, že máme v domácnosti kočku, velice překvapovaly. Byly totiž většinou hodně negativní. Ti samí lidé ale v hovoru zmiňovali, že by si chtěli pořídit pejska. Zaráželo mne to. Proč vykastrovaná, očkovaná a zdravá kočka je vnímána hůře než pes? Já měla díky zkušenosti s  pejskem mé maminky porovnání - že kočka opravdu není pes.

Asi bych to mohla shrnout větou, že jsou to dva světy. Nedají se moc srovnávat. Pes je v jistém smyslu opravdu nejlepší přítel člověka. Je nadšený společník, umí naslouchat a při zdravém rozumu si myslím, že umí i vyprávět, povídat si s páníčkem. Vlastní řečí, ale umí. Pro radost majitele se naučí vykonávat i pro něj naprosto nepotřebné povely, protože jeho pán je rád, že podá pac. A v tom to asi je. Pes vás má rád bezpodmínečně. Doslova se pro vás přetrhne, převede bezpečně přes rušnou ulici, najde pod lavinou, zachrání vám život.

A kočka? Ta si třením o váš kotník vyprosí potravu, ještě nad ní ohrne nos, protože to zrovna není podle jejího gusta, nechá se pohladit a jde do nočního světa. Nebo jen leží, spí a nedá se naučit ani nejjednoduššímu povelu. Já ale od naší Muliny vím, že kočky také umí naslouchat, jen ne když to chci já, ale jen když chce ona. Leží na klíně, přede a poslouchá. Když nesouhlasí, zastříhá ušima, olízne si packu a zhluboka vzdechne. No a taky mne zachraňuje. Loví myši, které mi pak pokládá na rohožku, aby se pochlubila a zachraňuje náš dům od vetřelců. Co ale kočka umí rozhodně lépe než pes, je postarat se o sebe. Můžete odjet na pár dní z domu, požádat souseda, aby občas nasypal do misky krmení a můžete si být jisti, že až se vrátíte, bude na vás jen uraženě mňoukat. Pejska musíte dát hlídat ochotnému rodinnému příslušníkovi, který by však raději ohlídal vaše roční dvojčata.

Řekla bych, že rozdíl mezi psem a kočkou je hlavně v jejich pánech. Psa mají ti, kteří chtějí psího přítele bez výhrad a jsou ochotní se o něj starat dnem i nocí. Kočku mají lidé, kteří jsou více nezávislí a tak trochu sobci, stejně jako kočka. Důležité je, aby si každý, kdo chce nějaké zvířátko včas uvědomil, jestli je spíš pejskař, nebo „kočkař“. Protože kočka opravdu není pes.

 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Andrea Novotná

Autor: Andrea Novotnávystudovala SZŠ, praxe ARO

Andrea Novotná vystudovala Střední zdravotní školu, pracovala mnoho let jako odborná zdravotní sestra na oddělení ARO, v Krajské nemocnici v Ústí nad Labem. I když v průběhu let v oboru nepracovala, zdravotní problematika je stále jejím velkým koníčkem. 

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Homeopatická lékařská asociace

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 25.8.2019 00:04

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze