Navigace po stránce

Víte, že ...

Sedmikráska (Bellis perenis) byla ve středověku často používanou rostlinou? V mnoha částech Evropy bylo zvykem mísit šťávu ze sedmikrásek s mlékem a dávat ji štěňatům. Psíci pak nerostli a zůstávali jako mazlíčci, které si paničky dávaly na klín. V homepatii je lékem první volby při poranění hlubokých tkání a po velkých chirurgických výkonech (podáváme v ředění 9 CH 3x denně 5 granulí). Je i výtečným lékem starých dělníků zahradníků, které bolí záda v bederní oblasti a také při poškození páteře u profesionálních řidičů (podáváme v ředění 15 CH 2-3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Moudrost našeho těla...

Autor: Mgr. Magda Devátová

Má naše tělo co říct? Jak svému tělu naslouchat? Zbývá pro naše tělo nějaký prostor? Co by nám naše tělo řeklo, pokud bychom ho nechali promluvit?

Ilustrační foto

Člověk je bio-psycho-sociální jednotka. Tedy osobnost se znaky biologickými, psychickými i sociálními, které jsou ve vzájemném vztahu. Pokud bychom však měli sami odpovědět na otázku „Kdo jsem?“, klademe většinou důraz na náš duchovní rozměr, racionální uvažování nebo emoční prožívání.

Ke svému tělu se většina z nás vtahuje spíše jako k nástroji, který nám pomůže dosáhnout vytyčené cíle, než jako k součásti nás samých. Zbývá pro naše tělo nějaký prostor? Co by nám naše tělo řeklo, pokud bychom ho nechali promluvit?

Má naše tělo co říct?

Představte si situaci, že se vás teď někdo zeptá: „A jak se vlastně máš?“ Dopřejte si čas a v duchu mu odpovězte…. Pak se zamyslete, odkud přišla odpověď. Vynořila se z vašich myšlenkových úvah, emocí nebo spíš tělesného prožívání? Zkuste teď reagovat z té části, která se neozvala. Nechejte odpovědět svůj rozum (jak o sobě samém a své situaci přemýšlíte…), emoce (jak se cítíte…) nebo své tělo (jak svou situaci tělesně prožíváte…). Lišily se Vaše reakce? Byly v něčem shodné? Byl vám některý „hlas“ bližší?

Tělo je zdrojem mnoha informací. Máme však tendenci přikládat význam jen některým z nich. Obvykle jsme ochotni, i když někdy spíše donuceni, vnímat únavu či bolest, popř. jiné symptomy somatického onemocnění. Většinou si neuvědomujeme jemnější signály, jako je napětí našich svalů, hloubku dechu, tělesný postoj. Někdy se setkáme s blízkou osobou, mluvíme s ní a usmíváme se. Přesto je náš žaludek stažený, mělce dýcháme a nohy jsou neklidné, jakoby „na odchodu“. Za chvíli na to se letmo a zcela konvenčně pozdravíme s člověkem, kterého známe jen z občasných setkání. Srdce se nám rozbuší a dech zrychlí. Naše tělo na okamžik strne a čas se jakoby pozastavil. Mimoslovní signály těla jsou často nositelem moudrosti „jak to je“, nezkreslené našimi představami či konvencemi „jak by to mělo být“.

Jak svému tělu naslouchat?

Přivlastnění těla
Velmi důležité je uvědomit si, že tělo není pouhá součást či doplněk mě samého, ale jsem to já sám. Zvýšit vědomí těla jako součásti sebe sama lze například skrze slovní vyjádření. Místo popisu: „Mám stažený žaludek“ si zkuste říct větu „Jsem sevřený“. Místo „Tečou mi slzy“ si řekněte: „Pláču“. Přivlastněním svého tělesného procesu se spojíte s tím, co se v těle odehrává. Spojíte se sami se sebou.

Uvědomování si
Uvědomování si je bytí se sebou samým. Bytí v tomto místě a právě v tomto čase. Není vnějším pozorováním, hodnocením sebe nebo přemýšlením o sobě. Zahrnuje jak vědomí si sebe, tak prožívání sebe. Umožňuje kontakt se sebou i s prostředím kolem nás. Přináší informace o tom co je, a tím i pevnou půdu pod nohama a energii pro další krok. Koncentruje nás na přítomnost, která je jediným místem, kde se může odehrát změna.

Můžete si vyzkoušet dva následující experimenty:

  • Zkuste být s vlastním dechem. Můžete přitom zavřít oči. Prožívejte ho a vnímejte jeho hloubku, energii, kterou přináší, jeho zrychlení, zpomalení nebo stálost…
  • Zavřete oči a buďte na chvíli se svým hmatem. Prožívejte svůj dotyk. Jak a kde všude dotyk pociťujete, jakou má kvalitu, intenzitu, zda přináší libost či nelibost…

Rozvíjet uvědomování vlastního těla můžeme zaměřením na náš vnitřní svět nebo obrácením se ke světu vnějšímu. První z návrhů uvedených výše, zaměření na vlastní dech, je příkladem zkoumání vnitřního prožívání. Sledovat můžeme také svalové napětí, tep srdce, vnitřní energii, jednotlivé orgány. Cokoli, co se uvnitř nás odehrává. Můžeme si přitom uvědomovat různou intenzitu vjemů, kvalitu, vznik, délku trvání, jejich zánik, apod.
Uvědomování kontaktu těla s vnějším světem můžeme rozvíjet zaměřením se na hmat, jak tomu bylo v druhém výše uvedeném experimentu, nebo využitím dalších smyslů: zraku, sluchu, čichu, chuti. Zaměřit se můžeme i na naše chování. Často jsou naše pohyby natolik zautomatizované, že unikají naší pozornosti a přicházíme o sdělení, které nám mohou poskytnout.

Porozumění
Uvědomování toho, co se odehrává v našem těle, nám může pomoct zachytit jemné signály, které bychom na racionální úrovni přehlédli, zkreslili či popřeli. Co však tyto signály znamenají? Co nám například může sdělovat náš dech? Tím, že dech zadržíme nebo dýcháme povrchně, snižujeme množství tělesných vjemů. Můžeme tak zmírňovat či potlačovat pocity, které jsme se naučili považovat za nevhodné či nepřijatelné pro naše sociální okolí. Podobně zatínáním svalů můžeme bránit vnitřnímu impulsu, tendenci k akci. Omezujeme tím proudění krve a tedy i přívod kyslíku ke tkáním. Emoce jsou utlumeny a naše tělesná energie se snižuje.

V uvedených příkladech lze dále pokračovat, avšak jsou velice obecné. To nejdůležitější je, jaký význam má reakce vašeho těla právě pro vás. Stejně jako je každý člověk jedinečná bytost, tak i signály vašeho těla jsou jedinečnou zprávou, kterou je možné číst pouze v kontextu vašeho života. Vy sami jste expertem na své tělo. Při hledání osobního významu tělesných signálů se můžete inspirovat například následujícími návrhy.

Zkuste v tichu vyčkat, zda ve vás tělesné prožívání nevyvolává nějaké slovo, větu, obraz, emoci. Můžete se ptát, co by řekla část těla, která vás teď bolí. Co by vám sdělila ta část, ve které vnímáte velkou energii, popř. je unavená, ochablá, necítíte ji. Možná velice zajímavá odpověď by zazněla, pokud byste se svého těla zeptali, co by dělalo, kdyby se v dané chvíli mohlo svobodně projevovat. Můžete se blíže dostat ke svým přáním, nezávislým na sociálních konvencích a racionálních očekáváních. Kromě rozumové úvahy a uvědomění si svých pocitů, které jsou zcela určitě namístě, můžete získat další pohled na situaci, ve které se nacházíte.

Skrze přivlastnění svého těla, rozvíjení uvědomování a otevřenosti porozumět jeho sdělení můžeme těžit z moudrosti, která je skrytá v nás samých. Jiný člověk, ač je i velmi blízký, nemá plný přístup do našeho prožívání. Jsme to my, kdo máme klíč. Máme možnost dát prostor vlastnímu tělu, ptát se a naslouchat.


 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Mgr. Magda Devátová

Autor: Mgr. Magda Devátováučitelka, psycholožka

 

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Homeopatická lékařská asociace

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 23.10.2019 01:58

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze