Navigace po stránce

Víte, že ...

Víte, že Agaricus muscarius je muchomůrka červená? Je to tzv. létací houba šamanů, přidávala se do piva nebo jiných povzbuzujících nápojů, intoxikace je podobná požití alkoholu. V homeopatickém ředění je to lék na tikové projevy v obličeji, neuralgie trojklanného nervu a výborný lék na omrzliny, kdy má pacient pocity brnění a mravenčení (podáváme v ředění 9 C 3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Výchova dětí v Čechách

Autor: Andrea Novotná

Jsem generace husákových dětí. Takto se slangově říká dětem narozeným na začátku nebývale „úrodných“ osmdesátých let. Byla to doba z pohledu dnešních dětí téměř temna. Šedo, jednobarevno a nudno. Taková byla i výchova.

Ilustrační foto
Zdroj: Andrea Novotná

Stádnost, byla brána za to pravé, nemít jiné názory bylo v dospělosti nutností a tedy toto se tak nějak přirozeně tlačilo do mozečků i dětem. Nevyčnívat, s dospělými nediskutovat a mluvit jen ve škole, pokud je žák vyvolán. Sebevědomí a zdravá drzost bylo něco, co nebylo žádoucí. Ono to v podstatě neexistovalo. Nebyl nikdo, kdo by vědomě své děti takto vychovával, protože ani rodiče takovou výchovu neznali. Pokud nějakou genovou mutací po dědovi z pátého kolene, který po válce zůstal v Anglii, některý kluk zdědil občasné záchvaty sebevědomí, šeptaly si o něm sousedky v ulici, že je to grázl a neváží si starších a zkušených. Prostě třeba jen proto, že se ozval, když mu připadalo, že se děje něco jinak, než jak by to udělal on. Měl JEN názor, který řekl. Okamžitě, bez ohledu na dosažené školní a jiné úspěchy, měl nálepku, kterou se mu v místě bydliště nepodařilo odlepit ani v dospělosti dvěma tituly před i za jménem.

V těchto dobách, kdy vrcholem vzpoury proti všemu a všem, bylo vyhodit školou, v té době zdarma, rozdávanou svačinu do koše (soutěže v hodu mlékem v malém pytlíku, si jistě všichni pamatují), by nikdo nebyl schopen ničeho z toho, co dnes mohou a spíše musí naše děti. Musí totiž obhájit samy sebe.

Začíná to již ve školkách, kdy na všech besídkách děti ukazují, co se naučily. Pásmo několika dlouhých básniček a říkanek, k tomu tanečky, flétnička a někde se najde i šikulka, co zvládne pár not na klavír. Pokud se některé vystresované dítko trémou rozpláče, nevydá ze sebe ani hlásku a jen zoufale v davu hledá pohledem maminku, je nám ho sice líto, ale zároveň pak ochotně s dotyčnou maminkou řešíme, co mohlo být příčinou takového selhání. „Včera večer nám doma všechno krásně odrecitoval!“. Horlivě všem sděluje maminka a konstatuje, že na nebohého klučinu asi něco leze. Tady se rodí chlapečkova víra, že nic nezvládne a mamince to vadí. Je totiž složité se ubránit komentáři: „Proč jsi plakal, Honzík vedle tak krásně zpíval a nebrečel jako TY!“ To se v nás ozývá naše výchova, kdy dělat to, co bylo žádoucí. Našemu chlapečkovi třeba jen vadilo, že se fotí, že je kolem tolik lidí a nemá v sobě prostě exhibicionistu.

Pokračuje se u zápisu, kde se míra napětí vyrovná snad i maturitě a rodiče jsou možná ještě nervóznější než u té své. Jak čísla ukazují, odkladů školní docházky je nejvíce za posledních pět let. Debaty na toto téma řeší, že jsou rodiče líní a chtějí sobě a dětem ještě prodloužit pokojný život školkového režimu. Ano, to je určitě část rodičů, další pak také odklad žádají proto, že své děti znají. 

Start do školního života je veledůležitý, dítko musí do školy chodit rádo a hlavně chápat, že to, že se musí učit, je pro jeho život přínos. Že si dovede přečíst časopis a nebude ho vyžadovat jen pro plastovou hračku, která je přibalená. Rodiče vědí, jaké jejich děti jsou. Vědí, zda zvládnou fakt, že se bude muset samo orientovat v labyrintu šaten a skříněk, najít tu svou i bez asistence paní učitelky, která pár dní pomáhala, postrkat se s žáky, kteří jsou jednou tak velcí než prvňáček. Následně, že se v co nejkratším čase svlékne, přezuje, vezme na záda tašku, zamkne a klíček nezapomene ve dvířkách skříňky a hlavně, že v osm bude sedět ve své lavici, koncentrován na učení. No ano, všichni se toto nakonec naučí, tak praví rodiče druháků i paní učitelky a je to pravda. Ale to, jak rychle a bezproblémově, o tom rozhoduje šikovnost, výchova a také, již zmiňované sebevědomí.  Sebevědomé a o sobě nepochybující děti, se vše naučí lehce a jako by mimochodem. Mají hned po pár dnech kamarády,pomáhají i ostatním a v jejich očích rostou k dojmu,že tohle je třídní borec a spasitel.

V dnešní době, právě na rozdíl od té naší husákovské, se sebevědomí hodnotí kladně, je žádoucí a obdivované. Rodiče čtou brožurky o tom, jak své děti ke zdravému sebevědomí vychovat, mučí se strachem, že se hledání křehké hranice nepovede a místo výchovy zdravě sebevědomého dítka bude kluk či slečna drzá a bez úcty k autoritám. To je totiž něco, co si plno dnešních rodičů a jejich dětí plete. Sebevědomý člověk, je sebevědomý především v tom, co zná a co umí. Sám potom také dokáže toto ocenit u ostatních, třeba o dvě generace starších. Je ale potřeba mít štěstí a najít školy, kde se tímto řídí nejen děti, ale hlavně učitelé a profesoři. Vstupem do školy děti předáváte a výchovná role rodiče je potlačena, nicméně je velice potřebná k asistenci a spolupráci. Pokud vše takto ideálně vyjde, je produktem výchovy, ať už rodinné, nebo školní, vlastně protiklad toho, jak jsme byli vychováni my, rodiče našich dětí. Tento rozpor se nutně musí na našich „produktech“, nebo-li dětech promítnout.

Já jen jako rodič prvňáčka a prváka musím doufat, že jsem alespoň občas kráčela po té křehké hraně mezi výchovou k zdravému sebevědomí a neúctou ke všemu kolem. Držme si palce. Jde také o naši budoucnost.

 

Reklama: Sedatif PC

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Andrea Novotná

Autor: Andrea Novotnávystudovala SZŠ, praxe ARO

Andrea Novotná vystudovala Střední zdravotní školu, pracovala mnoho let jako odborná zdravotní sestra na oddělení ARO, v Krajské nemocnici v Ústí nad Labem. I když v průběhu let v oboru nepracovala, zdravotní problematika je stále jejím velkým koníčkem. 

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Homeopatická lékařská asociace

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 23.10.2019 01:54

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze