Svět Homeopatie

Byla to standardní, ničím nevybočující podvečerní procházka. Můj muž na ni vyrazil s Kanie, a protože byl kolem dokola „čistý vzduch“, nikdo nikde, házel Kanie nalámané klacky a ona mu je s radostí nosila zpět. Já se vždy raději přikláním k házení gumového kroužku, ale chápu, že je fajn, aby Kanie vyrůstala v souladu s přírodou a klacek je prostě klacek. Jenže: jeden z klacků se po odhození zapíchl do půdy a Kanie se na něj tlamou napíchla! Zaječela, zaskučela a chtěla jít domů. 

Doma šla rovnou na zahradu, lehla si, nic zvláštního jsme nepozorovali. Můj muž nás jen upozornil na to, co se stalo, a že máme být opatrní při kontaktu s hlavou. Čekali jsme, co se bude dít dál. Asi po půlhodince přišla domů, měla přikrčenou hlavu, nechtěla zvednout oči a lehla si těsně k nohám mého muže. Šla jsem k ní a všimla jsem si, že jí z tlamy teče krev.

Polekala jsem se, ale neplašila jsem (stav „Aconitum“ se zatím nekonal, zachovali jsme klid). Snažili jsme se ji přesvědčit, aby nám ukázala otevřenou tlamu, ale marně. Měla zuby zaťaté tak, že jsme s ní nehnuli. Přesto jsem šla, hned jsem rozpustila do stříkačky s vodou Arniku a po chvilkách jsem jí vždy jednu dávku dala. Šlo to jen za pomoci mého muže, který jí zvedl pysky, a já se snažila stříkačkou trefit mezi její zuby.

Kanie polehávala, klepala se, byla celá nesvá. Byl to její první úraz a snažila se se svou bolestí statečně vyrovnat. Přemýšleli jsme, zda se vydat k veterináři, či nikoli. Mírné krvácení postupně ustávalo, proto jsme si řekli, že vydržíme do rána. Ráno jsem našla na pelíšku několik velkých krvavých stop, začala jsem hned podávat Arniku, Kanie byla stále zamlklá, nešla ani ven, nejedla.

Začala jsem opět váhat, zda se vydáme k veterináři. Napětí a obavy stouply. Jenže představa, že se jí bude veterinář snažit podívat do tlamy, když ji neukáže ani nám, byla děsivá. Jedinou cestou bylo podle mě uspání, což mi přišlo v tuto chvíli zbytečné.

Zavolala jsem tedy naší veterinářce a poprosila jsem ji o radu, jak s úrazem, jehož následky se nám zatím nepodařilo zcela identifikovat, naložit. Doporučila mi kombinaci homeopatických léků:

• Arnica montana - je skvělá na hojení a má analgetický účinek
• Ledum palustre - poranění v dutině ústní)
• Silicea - pro případ, že by po klacku zůstala v tlamě zapíchnutá tříska – vypudí předmět z tlamy.

Udělala jsem hned příslušný roztok a co 30 minut jsem ho Kanie podávala injekční stříkačkou. Kolem poledne jsem jí zkusila dát jemné ovesné vločky rozmočené v kozím mléce a měla jsem velkou radost, že pila! To byl první náznak úspěchu! A doklad toho, že se pomalu léčí. Pokud pes jí – je to dobré. Přes den byla Kanie doma, s manželem jsme se u ní vystřídali a průběžně jsme podávali homeopatický roztok. K večeru už začala běhat, krev se již neobjevila a házela na mě takový ten „kukuč“, kterým si říká o jídlo. Dala jsem jí čerstvé krůtí maso s vývarem. To bylo radosti!

Dnes je již v pohodě. Přesto jí na doléčení podávám v průběhu dne stejnou směs homeopatických léků a jemnou stravu postavenou na mase a vývaru. Na procházce už běhala, byla veselá a já vím, že máme vyhráno! Kanie skoro dva dny prospala, byla klidná a tichá, a pro nás není nic víc, když je zase veselá, hopsá, nechá si otvírat terasu sem a tam a chce si hrát.

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: Psi a kočky
Zpátky na začátek stránky.

Autor: Lucie Nestrašilovášéfredaktorka, manažerka Homeopatické lékařské asociace

Lucka je zakladatelkou a šéfredaktorkou Světa homeopatie. Stála u zrodu tohoto portálu a intenzivně se podílí na jeho každodenní tvorbě. Snaží se Vám, čtenářům, naslouchat a neustále pro Vás vymýšlí nové projekty. Inspiraci pro nová témata hledá ve svém každodenním životě, který nejraději tráví se svou početnou rodinou. Její život je plný sportu. Ráda běhá, jezdí na in-linech a relaxuje na zimních stadionech, neboť hokej je její "druhý" život, který sdílí se svými dětmi. Lucie současně pracuje jako manažerka Homeopatické lékařské asociace. Mnoho let se věnuje dobrovolnictví a nadační činnosti a snaží se nejen prostřednictvím Světa homeopatie pomáhat druhým.

Motto: „Práce pro Svět homeopatie je pro mě stále velkou výzvou. Mám velkou radost, že se nám podařilo vytvořit tak skvělý redakční tým plný motivovaných, zapálených a inspirujících lidí. Ráda se setkávám s lékaři a dalšími odborníky na homeopatii a naslouchám jejich zkušenostem. Stejně tak ráda poslouchám své přátele, ale i lidi, které "náhodou" potkám. Je krásné, když máte své zájmy a zkušenosti s kým sdílet. I po 8 letech "u homeopatie" získávám stále nové poznatky a pevně věřím, že díky Světu homeopatie bude homeopatie a zdravý životní styl blízký i Vám.“

• Aconitum na šok i prochladnutí

  Letos je zima pestrá. Chvíli teplo, pak silný mráz, příroda se s tím pere, jak může. Při procházkách s naší Kanie, kdy rády a často chodíme k řece Berounce, mě už mnohokrát napadlo, že led, který se ze dne na den na řece objeví a záhy roztaje, může být pro psa lákavý a dost nebezpečný. Snažím se ji tedy hlídat, aby na něj nestoupla. Je to ještě malé půlroční štěně (33 kg čisté váhy) a já zatím netuším, jestli umí plavat. Navíc pohyb v ledové vodě je něco jiného než v teplém letním rybníce. 

  celý článek
• Jak podpořit chuť k jídlu u psů

  V současné době je nepřeberné množství možností, jak psa krmit. Zda granulovanou stravou, která se zdá být kompletní, pro člověka pohodlná, nicméně pro psa nejméně „voňavá” a chuťově atraktivní, nebo vařenou stravou, která je díky varu zbavena cizopasníků a různých bakterií a pro psa je stravitelnější a jistě chuťově zajímavější než granule, které dostává každý den buď v suché, nebo máčené podobě.

  celý článek
• První návštěva veterináře. Očkování a odčervení štěněte

  První návštěva veterinářky s naším štěnětem byla pro naši rodinu velká událost. Jeli jsme na ni ve třech (já, můj muž a nejmladší syn, který obětoval školní výlet). Představte si, jak taková rodinka nakráčí do veterinární ordinace s jedním malým štěnětem. Moji hoši byli navíc evidentně vyplašení, kde jsme se to právě ocitli, úzkostlivě koukali na to malé „štěndo“ a úpěnlivým pohledem jí říkali: „Neboj, to nebude bolet.“ Kanie to bylo samozřejmě úplně jedno, ji zajímala vůně ordinace a vše nové kolem. 

  celý článek