Navigace po stránce

Víte, že ...

Víte, že Agaricus muscarius je muchomůrka červená? Je to tzv. létací houba šamanů, přidávala se do piva nebo jiných povzbuzujících nápojů, intoxikace je podobná požití alkoholu. V homeopatickém ředění je to lék na tikové projevy v obličeji, neuralgie trojklanného nervu a výborný lék na omrzliny, kdy má pacient pocity brnění a mravenčení (podáváme v ředění 9 C 3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Pět aspektů nemoci a léčení

Autor: PharmDr. Jana Strieglerová

Psychosomatická lékařka, zakladatelka Konzultačního a terapeutického institutu Praha a autorka knih o psychosomatice MUDr. Jarmila Klímová pro čtenáře Světa homeopatie odpověděla na několik otázek.

Ilustrační foto
Zdroj: MUDr. Jarmila Klímová

Mohla byste na úvod vysvětlit pojem psychosomatika?

Psychosomatika z pohledu slovotvorného v sobě zahrnuje pouze dvě složky našeho bytí – psychiku a tělesnou část. Takže pokud se řekne, že nemoc začíná v hlavě (což je historicky moje věta, kterou novináři rádi opakují), může to vypadat tak, že to, co si myslíme, se odrazí na našem těle.

Nicméně tak, jak my zacházíme s konceptem psychosomatického léčení, je těch aspektů, jež ovlivňují ve stejné šíři naše tělesné procesy, které inklinují ke stavu zdraví nebo ke stavu nemoci, více, a tak tam ještě musíme zahrnout naše sociální chování (v jakých žijeme vztazích, jak nás ovlivňují; jde hlavně o nejbližší vztahy – tedy v rodině – rodiče, děti, partnerské vztahy), oblast spirituality (smysl našeho bytí) a energetické složky (žádná buňka nemůže fungovat bez dodání energie). Takže psychosomatika v našem chápání je to tělesné, duševní, sociální, spirituální a energetické.

Pokud dáme do smysluplné rovnováhy všech těchto pět aspektů, tak se nám v naší terapeutické praxi ověřuje, že jen tímto způsobem je možné najít jakousi životní rovnováhu, a rovnováha pak znamená zdraví.

Váš koncept pěti aspektů nemoci a léčení je často citovaný na přednáškách kolegů lékařů z Homeopatické lékařské asociace, s oblibou jej také využíváme jako názornou pomůcku v homeopatické poradně, když pacientovi vysvětlujeme rozdíl mezi symptomatickou a celostní léčbou. Jaký je váš názor na homeopatii a její roli v léčebném procesu?

Homeopatie v mém vnímání je naprosto nezastupitelná. Je to nástroj, jak oslovit energo-informační koncept bytí. Reparuje náš vnitřní buněčný informační systém, který nejsme schopni „zavnímat“ z pozice naší bdělé reality života. Má nástroj na to, jak otisknout do buněčného fungování hluboké obrazy našeho neuvědomování a našeho nevědomí, a proto má naprosto nezastupitelný léčebný efekt. Obchází naše racionální bariéry, kterými si kanibalizujeme náš život a náš životní příběh. Homeopatie je elegantní víla, která vstupuje do našeho domu bytí, tiše zadním vchodem stoupá po schodišti a ovlivňuje všechna patra našeho bytí. K homeopatii mám obrovskou úctu, nesmírně si jí vážím a považuji ji za nedílnou složku komplexní medicíny. Vždy, pokud je možnost, se ji snažím zakomponovat do komplexního terapeutického procesu. Protože ve svých nástrojích je homeopatie naprosto nezastupitelná.

O vlivu rodinného systému na stonání jednotlivce se na lékařských fakultách zatím neučí. Právě sociálnímu aspektu nemoci a léčení věnujete ve své knize významnou kapitolu, která začíná provokativním citátem: „Když nás nikdo nehladí, vysychá nám mícha.“ Základem našeho života je rodina. V dnešní době spousta rodin nefunguje, rozpadají se. Jaký dopad to pak má na jedince a co si z toho přenáší do svého života?

Kdysi jsem dostala od jedné klientky přívěšek na zeď, kde je napsáno: „Rodina je místo, kde začíná tvůj životní příběh.“ Tím je řečeno vše. Rodina je místo, kde se poprvé dozvídáme, co je v životě dobře, co je špatně. Z našich rodin si do života přenášíme rodinná schémata, postoj k životu, životní filosofii… Rodina nemusí být z vnějšího pohledu nefunkční (rozpadlá, rozvedená), aby nás mohla velmi negativním způsobem ovlivnit a poškodit. I zdánlivě fungující rodiny do nás mohou vložit mnoho patologických a destrukčních vzorců myšlení, které pak v životě budeme uplatňovat, i když navenek to nebude úplně patrné. Přejímáme z rodiny veškerá myšlenková schémata (např.: „my, Novákovi, budeme vždy chudí; my, holky z Procházkova rodu, nebudeme mít nikdy šťastné manželství“ atd.).

V každém rodě se nese nějaký mýtus, který se přenáší z generace na generaci. Děti ho do sebe nasají, aniž by si to uvědomovaly, a podle těchto vzorců pak dál zachází se sebou a se svým životem.

Ať už žijeme v jakékoliv rodině a jsme dítětem, tak to, co nám rodina předkládá, vnímáme jako normu, ať už je jakkoli patologická. Můžeme být neadekvátně zbožňovaným dítětem, kterému rodina předkládá, že mu svět leží u nohou, nebo můžeme být v úplně opačném gardu – být ponižováni, biti, zneužíváni, páleni cigaretou a přivazováni k topení… a budeme to stále považovat za normu. Protože pro dítě je to jediná možnost, jak mentálně a fyzicky v takové rodině přežít. Pokud chceme toto prokletí rozbít, musíme nejdříve pochopit, že to, co jsme přijali za své, není nic jiného než myšlenkové vzorce, které do nás otiskli naši rodiče, my jsme si je nahráli jako na CD a podle nich fungujeme.

Při terapii se tato schémata rozkrývají. Klient se rozhodne, zda je daný rodinný vzorec pro něj přijatelný, nebo ne (mohou to být i transgenerační přenosy nemocí), a může jej odmítnout, změnit, pootočit nebo si vytvořit svůj nový vzorec, který je v součinnosti s jeho životem, což je podstata psychoterapeutické léčby. Aby mohl žít to, co mu do života přinese zdraví, štěstí, lásku a spokojenost. Zároveň se ale stává odrodilcem z té původní rodiny, což není úplně jednoduché unést.

Dítě, které pochází z rozbitého rodinného systému, nemusí být zdaleka tak poškozené jako dítě, které pochází ze zdánlivě harmonického a uceleného rodinného systému, kde se uplatňují manipulativní a omezující vzorce chování. Možná, že ta rozbitá rodina může být pravdivější, svobodnější a autentičtější, protože nezakrývá to, co se schovává pod zástěrou té zdánlivě harmonické rodiny.

V rozpadlé rodině je problém pojmenovaný, je na něj ukázáno a je řešen, třeba tím rodinným rozpadem. V rodinách zdánlivě harmonických je problém uzavřen, nekomunikován a léta neřešen.

Je tedy nějaký univerzální návod na to, jak být zdravý a mít radostný život?

To není nic jiného než vyváženost a rovnováha. Slovo zdraví původně pochází ze starořečtiny a znamená celek, tedy rovnováha. A naším úkolem není nic jiného než nacházet rovnováhu mezi pěti aspekty (mezi naší biologickou podstatou, psychickým rozměrem, vztahovým rozměrem, chápáním smyslu našeho bytí, ošetřováním našich energií).

Jde o to, abychom rituály našeho života ukotvili tak, že umíme dlouhodobě nacházet a obnovovat rovnováhu.

Rodiče často kladou otázky, v nichž se zrcadlí obavy na téma: digitální děti, sociální sítě, odpojení od života do virtuálního světa…

K dětství virtuální svět a fantazie patří. I kniha je virtuální svět. Prožívání příběhů hrdinů je důležitou součástí dětského světa. Jde jen o formu, zda je to kniha, tablet, televize nebo hry venku v přírodě… Elektronická média jsou jen forma. Tablety a televize jsou jednodušší a pohodlnější než čtení knih a vymýšlení her.

Druhá věc je, zda tomu propadneme jako dospělí a nejsme ochotní žít svůj reálný život. Tam pak začíná hranice mezi fyziologií a patologií. Když převáží, nazýváme ho patologií. Převáží tehdy, pokud do něj utíkáme od svého reálného života. Ale to, že virtuální světy patří do našeho intelektuálního života, to je tady už dlouho a nikdo to takto okatě nenapadal. To je jen hledání viníků, když chceme začít kritizovat něco, co se nám nelíbí.

Mnoho celostních lékařů považuje každou nemoc za psychosomatickou, i úraz. Souhlasíte s tímto názorem?

Jistě. Pokud psychosomatiku povýšíme do všech pěti aspektů, o kterých hovořím, dojdeme k analogii kosmických zákonů, k hermetickému principu sjednocení světa a vesmíru... Tak nám z toho vyjde to, že každá událost, která vstoupí do našeho života, má tento celostní rozměr. Žádná událost není nahodilá, ale vždy má nějakou hlubší souvislost. Je tam vždy zákon příčiny a následku. A i úraz, autonehoda, vše, co vstoupí do našeho života, má tuto hlubokou souvislost a v našem komplexním chápání světa jsme schopni tyto souvislosti dohledat. Jen to vyžaduje velmi autentickou, pravdivou a aktivní účast klienta, který je ochoten a schopen se do toho ponořit.

V mém chápání ke mně do ordinace nepřichází nemoc, přichází životní příběh, vždy je to úplně nová detektivka. A ať mi sedí na rameni Hercule Poirot, nebo slečna Marplová, vždy ty souvislosti dohledáme!

Ze strany pacientů je čím dál větší zájem o celostní léčbu. Poptávka převyšuje nabídku a celostních lékařů je málo. Vyučuje se psychosomatika na lékařských fakultách?

V Praze na jedné z lékařských fakult se velmi nesmělým způsobem začíná vyučovat taková jakoby psychosomatická prvouka, která velmi zdrženlivě ukazuje, že na daný problém se mohou studenti podívat ještě takto a takto. Ale to pro mě není psychosomatika. Z mého pohledu jsou absolventi lékařských fakult psychosomatikou zcela nepolíbeni.

Kde se mohou lékaři nebo laická veřejnost o psychosomatice něco dozvědět?

Pořádáme kontinuální psychosomatické vzdělávání, které organizuje náš institut. Přednášíme v Praze, na Moravě, na Slovensku. Moravské a slovenské posluchačstvo je velmi přátelské, milé a vstřícné. Pro mě je nesmírná radost přednášet pro tyto nadšené lidi. Přichází lidé, kteří si nastudovali naši knihu „Proč a jak psychosomatika funguje“ nebo i jen tu zábavnější beletristickou „Psychosomatický dotek motýla“. I když nejsou odborníci, rychle chápou předkládané souvislosti, je jim to blízké a nechávají rezonovat své nitro, které není poškozeno nějakým materialisticko-dialektickým vzděláním. Jen se „nacítí“ na moje slova a dává jim to smysl. A nemusí to bolestivě pasírovat přes medicínské vzdělání.

Na čem teď pracujete?

Na Slovensku ladíme vstup na akademickou půdu – vyučování psychosomatiky na lékařské fakultě.

V posledních 2 letech jsem přemýšlela o tom, že budeme zakládat pobočky našeho institutu v Čechách a na Slovensku, protože nápor klientů je obrovský. V poslední době jsem to ale přehodnotila. Uvědomila jsem si, že by to pro mne byla obrovská manažerská zátěž a nemohla bych se dostatečně věnovat vlastní terapeutické práci. A začala jsem se spíše soustředit na rozšíření vzdělávacího konceptu, který můžeme nabídnout velkému množství zájemců, jež jsou u nás na dlouhé čekací listině. Předávat nové možnosti myšlení lidem z široké veřejnosti mi v této době připadá smysluplnější než budovat terapeutické impérium.

Dalším projektem je má třetí plánovaná kniha. Bude to jakýsi lexikon psychosomatiky. Ovšem ne té oficiálně prezentované psychosomatiky, která se omezuje jen na bio-psycho-sociální model nemoci. Opětovným překročením do našich pěti aspektů bych chtěla vytvořit koncept jakési jednotící medicíny, či jednotícího léčení. Je jedno, jak si to kdo nazve. Tedy pozdvihnout k úctě a vzájemně propojit vše, co s dobrým svědomím můžeme nazývat léčení. Ať už se jedná o západní školskou medicínu nebo jakoukoli jinou funkční a ověřenou metodu, která zatím nemá své místo v oficiálním systému. To ale bude ještě běh na dlouhou trať.

Ovšem to, co chystáme v nejbližší době, a kam můžeme pozvat i čtenáře Světa homeopatie, je první mezinárodní konference psychosomatiky a jednotné medicíny pod názvem „Vedomé zdravie“ v Bratislavě v březnu 2019. Více informací je možné nalézt zde: www.vedomezdravie2019.sk. Už máme hotový program a věřím, že to bude velká radost a souhra, protože lektorskou účast přislíbily jak hvězdy z oblasti západní medicíny, tak alternativy. Moc se na to těším.

Více informací o psychosomatice najdete v knihách MUDr. Klímové:

  • Proč a jak psychosomatika funguje
  • Psychosomatický dotek motýla

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

PharmDr. Jana Strieglerová

Autor: PharmDr. Jana StrieglerováFarmaceutka, homeopatka, výživová poradkyně

Od dětství jsem tíhla k přírodě. Jako studentka střední zdravotnické školy jsem si v nemocnici často kladla otázku, jak je možné, že někteří lidé jsou nemocní a jiní zase zdraví. Brzy jsem si uvědomila, že každý je za svůj život a své zdraví zodpovědný. Že jsme prostě takoví, jaký život žijeme, jak jíme, myslíme, jak se hýbeme. Později, jako studentka farmaceutické fakulty jsem dospěla k názoru, že nechci jít cestou chemie a synteticky vyráběných látek. Jsem tedy na cestě přírodního způsobu života, zdravého stravování a přírodní léčby a velmi vděčím náhodě, která mě přivedla k homeopatii. Díky homeopatii je život můj i mojí rodiny mnohem pestřejší, protože když jsme zdraví, můžeme si ho daleko více užívat. Touha po rozšiřování si obzorů přírodní léčby mě dovedla ke studiu výživy. Ráda své zkušenosti s homeopatií předávám dál a homeopatika používám v lékárně i ve své praxi výživového poradce.

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Homeopatická lékařská asociace

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 12.11.2019 19:14

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze