Navigace po stránce

Víte, že ...

Sedmikráska (Bellis perenis) byla ve středověku často používanou rostlinou? V mnoha částech Evropy bylo zvykem mísit šťávu ze sedmikrásek s mlékem a dávat ji štěňatům. Psíci pak nerostli a zůstávali jako mazlíčci, které si paničky dávaly na klín. V homepatii je lékem první volby při poranění hlubokých tkání a po velkých chirurgických výkonech (podáváme v ředění 9 CH 3x denně 5 granulí). Je i výtečným lékem starých dělníků zahradníků, které bolí záda v bederní oblasti a také při poškození páteře u profesionálních řidičů (podáváme v ředění 15 CH 2-3x denně 5 granulí).

Reklama: Nakladatelství grada doporučuje

Naši partneri

Logo HLA
Logo Studium Homeopatie

Když mají holky špatný den aneb..."O hadici"

Autor: Dobroslava Švaříčková

Máme doma dvě holky – psí – Juriku a Irmu, narozené s odstupem 358 dnů, tedy skoro rok od sebe. Mají se strašně rády, hrají si spolu na honěnou, na schovávanou, spí spolu v posteli (mojí) a všeobecně nedají jedna bez druhé ani ránu. Ale jsou poměrně mladé a jak už to u některých slečen, nejen psích, bývá – puberta dělá divy...

Ilustrační foto
Zdroj: Dobroslava Švaříčková

Když byla asi před rokem v pubertě Irma, vše bylo v pořádku, protože Jurinka byla ještě po moci netoužící, mírumilovné štěňátko. Nu a teď nám přišla do puberty Jura, problém ovšem je, že Irma není štěňátko (protože nikdo nemládneme), ale sebevědomá fena, která si zas nenechá tolik líbit a tu drzounku občas upomene. A když mají holky svoje dny a hárají, všechno je ještě trošku vyhrocenější – holt fenky mají v tomhle období taky horší náladu, to ty hormony a skutečnost, že nesmí do postele.

Jsou to asi tři týdny co dohárala Jurika a Irma, aby nezůstala snad pozadu, začala před pár dny taky, i když měla ještě měsíc a půl čas. Navíc byla u nás ještě pánská psí návštěva, nu a o co by se holky měly víc zajímat, než o chlapa, to je přece nejlepší důvod vjet si do vlasů.

Občas se to prostě stane, že i nejlepší kamarádky se chytnou. Ty naše nejčastěji za uši, krk, nebo přední nohy. A ne a ne pustit. Ideálním řešením je na to voda – třeba taková požární nádrž nebo rybník je absolutně ideální, ony zas totiž nejsou tak hloupé, aby se utopily, i když jim většinou chvíli trvá, než jim to dojde, ten vzduch. Zahradní hadice se stříkací pistolí taky není k zahození. Nebyla jsem od ní zas tak daleko, ale prostě mě nenapadlo pro ni doběhnout, když se nám holky naposled chytly na zahradě. Inu, co není v hlavě, je v nohách, a jak vám následně vysvětlím, tak doslova.

Chytla jsem holky za slabinu, každou jednou rukou a zvedla jsem je do vzduchu. Už se začaly pouštět, ale kdo to má udržet, takovou váhu – každá přes pětadvacet kilo, spolupráce žádná, tak jsem chtě nechtě trochu povolila a ony chytly znova to, co měla která nejblíž – Jurika Irmu za krk a Irma mě za nohu, nad kotníkem. Trochu si to popletla, a ne a ne jí to dojít, snažila se mi tu nohu překousnout, pak požvýkat a když ani to nešlo, zkoušela ji utřepat k smrti jako králíka. To ještě pořád nebolelo, popravdě jsem tu nohu moc necítila. Doskákala jsem po jedné na terasu, zabušila na okno – taky mě to mohlo napadnout dřív, že mě nikdo neuslyší, jak tam řvu, když si tam všichni tak hezky povídali – a mazala jsem zpátky na druhý pokus je odtrhnout (a pořád ještě mě nenapadlo vzít tu hadici a pořád ještě mě to nebolelo). Asi do půl minuty pak přiběhla kupa lidí – maminka, teta, druhá teta, strejda, od sousedů pak neslyšící sestřenka s neslyšícím přítelem (kteří mě paradoxně jediní „slyšeli“, protože jim doma začali štěkat psi). Teta vzala za slabiny Irmu, já Juriku (pořád na jedné noze) a odtrhly jsme je od sebe, to už mi trochu čvachtala krev v botě a začalo to bolet. Následně přiběhla mamka s hadicí a všechny se nás pokusila od sebe dostat. Ona totiž oddělovala na podzim Irmu s Lotynkou (ta bydlí u dědečka) a přišla o kus palce, tak teď chodí jenom s hadicí.

Odebrali mi Juriku a mamka mi opláchla nohu tou pistolí. S odstupem času chápu, že se pohmoždění musí zachladit a rány vymýt, ale v tu chvíli jsem pro to žádné pochopení neměla, vůbec. Byla jsem dost hlasitá a dost sprostá. Pak mě transportovali domů, složili na gauč a zase zachlazovali – mraženou kukuřicí. Kdyby aspoň vybrali zeleninu, kterou mám ráda. No, co se dalo dělat. Zatímco mi mrazili nohu, mamka ošetřovala holky, taky hadicí. Nejlíp z toho vyšla Jurika – asi že Irma většinu času držela mě, Irmička na tom byla hůř, odneslo to ucho a krk.

Jako správná homeopaticky založená rodina jsme doma neměli skoro žádné kuličky, jen Aconitum napellus 5 C, co jsem dávala nedávno jedné krůtě po blízkém setkání se psem, tak jsem byla prvně vyléčena z šoku – stejně pořád nechápu, že to Irmě nedošlo.

Moje ošetřující lékařka – homeopatka byla zrovna kdesi na dovolené, tak (stejně jako hodně lidí co znám) jsem využila služeb veterinárního lékaře – inu, tele jako tele. Šít nebylo co, ale čištění vatovými tyčinkami byla čirá hrůza. Obvazový materiál z autolékárničky (ještěže se pořád vyměňují a těch starých je doma zásoba) a Homéoplasmine mast, nejen aby se gáza nepřilepila.

Následně mi maminka dala Arnicu montanu 9 C. Následovalo další chlazení dvěma kusy zmrazené vepřové kotletky s kostí – nevím proč, ale bylo to mnohem příjemnější, než ta kukuřice.

Noc byla hrozná, uvítala bych Sédatif PC, ale ten doma nebyl. Ráno jsme dostala Calendulu 5 C a další, v pořadí asi čtvrtou, přednášku o výhodách zahradní hadice s pistolí. Následovalo sundání obvazů a mazání Arnigelem, to je dost dobrá věc, která chladí mnohem příjemněji, než kukuřice, přibližně srovnatelná s kotletou, ale navíc s Arnicou montanou.

Následná léčba sestává z podávání kombinace: Arnica montana a Calendula officinalis, oboje v ředění 9 C, mazání Arnigelem a odmáčení zaschlé krve a sekretu odvarem z heřmánku. V případě komplikací nachystané Pyrogenium 9 C.

Z uvedeného vyplývá několik zásad:

1. Nezapomínat na zahradní hadici.
2. Mít doplněné zásoby kuliček a masa, případně zeleniny v mrazáku.

Kromě pouček o hadici, dostalo se mi i jiných praktických rad:

1. Používat nízká ředění, aby nedošlo k rychlému uzavření ran a všechno, co nemá uvnitř co dělat, mohlo vytéct
2. Pohybovat s postiženou končetinou – zaprvé to lépe teče, zadruhé po několika dnech nehybnosti je rozpohybování mnohem těžší. (Za tuto radu jsem by asi stejně vděčná, jako za chlazení hadicí.)

A i sama jsem přišla na několik zajímavých poznatků, například že berle kloužou na dlažbě, boří se do bahna, špatně se s nimi podlézá hrazení výběhu pro koně a mají nepříjemnou vlastnost motat se do psího vodítka, zato se výborně hodí k zahánění drůbeže. Že existuje hned několik poloh, ve kterých se dá celkem obstojně vyspat, aniž by se napínaly vazy a šlachy v kotníku a že Irma je prostě trochu popleta.
 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.

Dobroslava Švaříčková

Autor: Dobroslava Švaříčkovástudentka Fakulty veterinárního lékařství


 

Poznámka: Tento článek byl napsán pod odborným dohledem MUDr. Evy Kettmannové.

Mohlo by vás také zajímat:
Reklama: Moje arnika léčivá pomocnice

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Svět Homeopatie, s.r.o. (http://www.svethomeopatie.cz) dne 23.10.2019 02:41

COPYRIGHT © 2010 - 2019 Svět Homeopatie All rights reserved.
Kopírování a šíření materiálů je možné pouze se souhlasem provozovatele webu, Homeopatické lékařské asociace (redakce@svethomeopatie.cz).
Mobilní verze