Svět Homeopatie

Obvyklý pohled na barvení vlasů je - „však barvím pouze vlasy, proto není zase až tak nutné dělat si starosti ohledně chemické podstaty barvení…“. Jinými slovy, i když si uvědomujeme, že naše tělo není na novodobou chemickou zátěž stavěné a je vhodné přistupovat k ní obezřetně, zabýváme se zejména tím, co vysloveně přijmeme do organismu, např. stravou. V rámci kosmetiky je pak snazší uvědomit si souvislosti u pleťových krémů a tělových mlék, které nanášíme na pokožku a přímo vidíme, jak se vstřebávají. V jejich případě tak máme větší tendenci směřovat se od typické chemické kosmetiky k certifikované přírodní kosmetice. Avšak co barvy na vlasy? Jsou při barvení vlasů ve hře skutečně „jen vlasy“, bez vlivu na náš organismus a zdraví?

Často jsme zvyklí uvažovat o barvách na vlasy pouze z pohledu vlasových délek. Zda ty jsou k naší spokojenosti, anebo poničené. Téměř všichni známe někoho, kdo řeší problém narušených a lámavých vlasů z důvodu jejich zesvětlování na blond. Obdobně máme zažité peroxidy a amoniak jako hlavní chemické nepřátele vlasů. Pokud si barvíme vlasy chemickou cestou např. nahnědo a problém s délkami nemáme, považujeme většinou automaticky danou vlasovou barvu jako v pořádku a neuvažujeme o jiných variantách.

Jak však uvádí Evropská komise, resp. Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin ve svém informačním listu z 02/2016 s názvem „EU je nejbezpečnější trh s barvami na vlasy na světě“, tak platí, že tmavé barvy na vlasy, včetně hnědých, obsahují oproti světlým odstínům silnější koncentraci chemických látek a mohou tedy vystavovat uživatele většímu množství barvicích chemikálií. Z pohledu zdravotních rizik tak není chemické barvení vlasů natmavo oproti jejich zesvětlování na blond žádnou výhrou.

Zmíněný vjem, že „jde jen o vlasy“, anebo postoj, že „v dnešní již barvy vlasy příliš neničí“, umocněný jejich příjemnou parfemací, je pouze polovinou úvahy. Kromě vlasových délek je nutno brát v potaz zrovna tak i kontakt s pokožkou a průnik různých syntetických substancí z barev do organismu, a to prostřednictvím jejich absorpce pokožkou. Celkový počet ingrediencí obsažených v chemické vlasové barvě bývá v řádech desítek. Aplikace barev není sice každodenní, avšak bývá opakovaná, obvykle jednou za 4-8 týdnů. Celková perioda používání barev poté představuje desítky let. Tím spíše, pokud začneme v dospívání.

Ukázkou, že opakovanost používání dokáže hrát roli, jsou kontaktní alergie na chemické barvy na vlasy, tedy na jejich konkrétní složky. Jedná se o alergické reakce zejména na chemické látky ze skupiny aromatických aminů. Nejznámější z nich je tzv. PPD, neboli para-fenylendiamin či podle mezinárodní nomenklatury INCI p-Phenylenediamine. Tyto alergie se mohou objevit až časem, po letech bezproblémového chemického barvení. Jejich projevy mají poté tendenci se zintenzivňovat v rámci opakovaných aplikací, od bolestivého zarudnutí a svědění, přes mokvání pokožky, puchýře a otoky v oblasti hlavy a krku, až po možný anafylaktický šok.

Látky ze skupiny aromatických aminů jsou v oxidačních barvách, a nejen v nich, používány za účelem dosažení požadovaného barevného výsledku a stability obarvení. Aromatický amin PPD je v recepturách doprovázen dalšími alergenními substancemi. Např. Toluene-2,5-diamine (tzv. PTD) či Resorcinol (neboli m-Phenylenediol či 1,3-Dihydroxybenzene) jsou ve stanoviscích Vědeckého výboru Evropské komise pro bezpečnost spotřebitele (CSSC) hodnoceny jako substance s extrémně či silně senzibilizačním potenciálem. Dle výše uvedeného informačního listu Evropské komise představují 70-80% produktů pro barvení vlasů v EU právě permanentní oxidační barvy. Obdobně se zde uvádí, že kontaktní alergie na vlasové barvy jsou „stále častým problémem mezi pacienty dermatologie“.

V roce 2003 implementovala Evropská komise globální strategii pro hodnocení bezpečnosti vlasových barev v Evropě. V návaznosti na ni je aktuálně 181 substancí na seznamu substancí zakázaných pro použití v barvách na vlasy. Spadají sem např. m-Phenylenediamine, o-Phenylenediamine, o-Aminophenol, 2,4-Diaminotoluene, Toluene-3,4-diamine a jeho soli, 6-Amino-o-cresol jeho soli, Basic Violet 3, Acid Orange 24, Disperse Red 15 atd. Naproti tomu 106 substancí je na seznamu substancí považovaných za bezpečné a povolené v omezeném množství ve vlasových barvách. Spadají sem např. p-Phenylenediamine, p-Aminophenol, m-Aminophenol, Toluene-2,5-diamine (neboli 2,5-Diaminotoluene) a jeho sulfátová sůl, Resorcinol, 2-Amino-6-Chloro-4-Nitrophenol, Sodium Picramate, HC Blue No. 12, Disperse Black 9 atd. Studie a hodnocení probíhají i nadále, jedná se o obsáhlou, kontinuálně řešenou oblast.

V barvách na vlasy jsou obsaženy různé kombinace látek ze skupiny aromatických aminů. Barevný výsledek zdaleka nespočívá pouze v jedné substanci. V závislosti na typu barvy jsou používána mimo jiné i azobarviva, týká se to zejména neoxidačních krátkodobých barev. Ingredience obsažené v chemické vlasové barvě nezahrnují pouze složky související přímo s obarvením jako takovým, ale jde zároveň o různé pomocné složky resp. látky plnící různé funkce. V rámci dalších alergenních ingrediencí barev na vlasy zmiňuje renomovaný německý Ökotest 10/2010 mj. také používání kombinace Methylchloroisothiazolinone + Methylisothiazolinone za účelem konzervace produktu, anebo konzervanty Imidazolidinyl urea či Diazolidinyl urea, které uvolňují formaldehyd a mohou rovněž způsobovat alergie.

Prof. Dr. Axel Schnuch z Informační sítě dermatologických klinik (IVDK) při Univerzitním medicínském centru v německém Göttingenu – největší světové databanky kontaktních alergií - se vyjadřuje v Ökotestu 10/2013 následovně: „Průběh reakcí pokožky na p-Phenylenediamine a Toluene-2,5-diamine je vážný. Proto je třeba udělat vše, aby se jim předešlo.“ Ökotest k tomu doplňuje: „Jakmile se u někoho vyvine takováto kontaktní alergie, zůstává celoživotní“. V Ökotestu 05/2016 pak Prof. Dr. Schnuch specifikuje: „Rozsáhlá studie potvrdila, že většina osob s alergií na PPD reaguje alergicky rovněž na Toluendiamin“ (tj. ingredience Toluene-2,5-diamine a Toluene-2,5-diamine sulfate dle nomenklatury INCI).

Zaznívá i téma karcinogenity chemických vlasových barev, zejména ve vztahu k rakovině močového měchýře. Na internetu se v mezinárodním měřítku vyskytuje i pod titulkem „fámy“. Jaké jsou v tomto postoje? O tom se dozvíte více v dalším článku, který si budete moci přečíst v následujícím týdnu.

Sdílet |

Tisknout článek Poslat emailem

Další informace k tématu: Přírodní kosmetika
Zpátky na začátek stránky.

Autor: Ing. Hana ŠtikováOdbornice na přírodní kosmetiku, zaměřuje se na téma rostlinného barvení vlasů a péči o ně

Rostlinné barvení vlasů souvisí s mým profesním zaměřením i osobními zájmy, kam spadá zdravý životní styl a metody, které jsou v souladu s přírodou. Jako jednatelka společnosti zastupující přírodní kosmetiku Khadi jsem ve styku s mnoha dotazy zájemců o rostlinné barvení vlasů i s odezvami stávajících uživatelů rostlinných barev. Obrovsky mě těší narůstající počet lidí, kteří nacházejí potěšení v přechodu ze zažité chemické cesty na rostlinnou, u kterých vidím, že celkově mění svůj pohled a životní styl na základě vědomého přehodnocování svých dosavadních zvyklostí a postojů. Souvisí to i s mým vlastním dlouhodobým směřováním. Již v 90. letech mě zajímala intenzivně zdravá výživa, a proto jsem si pro své VŠ studium zvolila obor, který měl jako jednu ze svých dvou specializací výživu. Zejména biochemie se mi nyní hodí při vyhodnocování souvislostí ohledně rostlinného barvení vlasů. Domnívám se, že příroda nám nabízí mnohá zajímavá řešení pro naši harmonii a zdraví, které je škoda opomíjet jen z důvodu, že standardem aktuální doby jsou chemická řešení.

Mým postojem je zamýšlet se, všímat si, nebrat slepě stávající či všeobecný názor za jediný správný a daný, rozšiřovat si neustále vnitřní obzory, přehodnocovat. Oceňuji komplexní pohled i úsilí o sebezdokonalení a vývoj k lepšímu alespoň po krůčcích.

www.khadi.cz

• Je domácí přírodní kosmetika lepší než konvenční?

  Hitem dnešní doby se stává přírodní kosmetika. Zvídavý zákazník by rád věděl, jaký je rozdíl mezi komerční a přírodní kosmetikou, kterou si dnes jednoduše můžete vyrobit doma. 

  celý článek
• Vyrobte si luxusní šlehané máslo k péči o pleť

  Jak vyrobit přírodní kosmetiku doma? Pro míchání domácí kosmetiky nepotřebujete žádné drahé laboratorní vybavení. Vystačíte si s tím, co najdete v kuchyni. Vařič s vodní lázní pro ohřátí surovin, kuchyňskou digitální váhu vážící alespoň na gramy a ruční elektrický mixér. Oleje a hydroláty můžete zpočátku ohřívat v menších zavařovacích sklenicích. 

  celý článek
• Proč se musí doma vyrobená kosmetika konzervovat?

  Protože naše ruce, pomůcky k výrobě a nádobky na kosmetiku nejsou sterilní. Od okamžiku, kdy do emulze přidáte vodu, mají do té doby neškodné bakterie a plísně úžasné podmínky k množení. Pokud nechcete svůj produkt zahltit konzervanty, musíte dodržovat úzkostlivou hygienu. Tím snížíte výskyt choroboplodných zárodků na minimum. To vše podpoříte dezinfekcí pomůcek, kelímků a rukou alkoholem. 

  celý článek